ty krabe

Ty krabe, asi máme problém * 3 závěr

17. srpna 2009 v 10:00 | Diggy
To je poslední díl mé dobrodružné povídky. Snad se vám líbila. Komenty potěší...:)

Koukla jsem se na Carmen s vyčítavým pohledem, ta ale měla myšlenky někde jinde. Celá se třásla. Najednou přiběhl Pavel celý mokrý.Voda z něho kapala jako kdyby on byl mrak, ze kterého prší.
,,Potřebujeme pomoc, vás obou, hned!" zakřičel a vrátil se zpět na palubu.
,,Carmen?" zeptala jsem se opatrně ,, Carmen, potřebujeme tvou pomoc. Není čas ukazovat svůj strach. Hrajeme o něj." Carmen začaly stékat malé kapičky slz po tváři.
,,Poslouchej mě. Kdo mě vždycky vytáhl z průšvihu? Kdo mi vždycky pomohl? Ty! A teď potřebuje pomoct někdo jinej. Tam nahoře je Petr a Pavel a my jim to dlužíme. Dlužíme jim tu pomoc," řekla jsem na pokraji svých sil a spíš pro sebe jsem zamumlala:
"Navíc nemám nejmenší chuť zhebnout na moři kvůli jednomu ukradenýmu tričku.
Carmen se zvedla. Z jejího obličeje se náhle ztratily slzy.

,,Máš pravdu. Někdo tam nahoře potřebuje pomoct a já se chovám jako ten největší zbabělec. Mám tě ráda," řekla a objala mě.
Jen co jsme otevřely dveře na horní palubu, osprchl nás nezastavitelný déšť. Všude kolem hřměly blesky. Moře se nedokázalo uklidnit, houpalo lodí sem a tam. Ještě než jsem stihla doklopýtat ke klukům u kormidla, ucítila jsem náraz. A propadla se do tmy.

Ty krabe, asi máme problém * 2

13. srpna 2009 v 10:00 | Diggy

Sestra se posadila a poslouchala, co se děje. Po chvíli nekonečného ticha se orosila a zčervenala.
,,Carmen? Carmen! Jsi v pořádku?" zeptala jsem se zděšeně.
,,Doprčic my jedeme," vysoukala ze sebe.
,,Ségra," chytla jsem ji za ramena a zatřásla s ní ,,uklidni se! Půjdu se podívat na palubu, co se děje," řekla jsem a opatrně vykoukla z koupelny. Prošla jsem kolem kuchyně, kde jsem se zastavila. Někdo totiž právě otevřel poklop a scházel po schodech dolů. Byl to vysoký hubený mladík s medovými vlasy.Tipla bych ho tak na devatenáct. Modlila jsem se, ať si mě nevšimne, ale kluk se najednou otočil přímo ke mně. Nevěřícně se na mě díval a párkrát zamrkal svýma pronikavýma zelenýma očima, asi aby se ujistil, že nejsem duch, ale opravdová lidská bytost.
,,Já…já jsem Linda," začala jsem koktat ,, Moc se omlouvám, jestli jsem tě vystrašila, ale my se jenom potřebovaly schovat. Netušily jsme, že se ta loď rozjede," spustila jsem na něj anglicky jako kolovrátek.

,,My?" přerušil mě mladík. "On je tady ještě někdo?" zeptal se s nevěřícným pohledem.
,,Moje sestra, ale nechceme tu nic ukrást, jenom jsme se potřebovaly schovat," opakovala jsem. " Prosím,
nenahlaš to policii."
Chvíli se na mě díval, potom se otočil ke dveřím a vzápětí se obrátil zase na mě.
,,Já jsem Pavel, nahoře kormidluje můj bratr Petr a policii to rozhodně neřekneme, tu loď jsme ukradli."
,,Co??" vytřeštila jsem oči
,, Plachetnice patří našemu otci a tak nějak jsme se šli projet bez propustky," oznámil mi s výsměchem ve tváři.
,,Aha," vydechla jsem po chvilce ticha.
,,Carmen? Už můžeš vylézt. Je to v suchu."
Z koupelny vykoukla jen její hlava, s vyplašeným obličejem

,,V pohodě, nepráskne nás," ujistila jsem ji.
Hned poté vylezla celá. Zpříma se postavila a slušně řekla: "Jmenuji se Carmen a moc se omlouvám, že vám moje sestra působí takové problémy."
Už jsem jí chtěla něco říct, ale Pavel byl rychlejší.
,,Já se jmenuji Pavel a taky nejsem zrovna svatoušek, jako tvoje sestra. Myslím, že si budeme rozumět," řekl a doširoka se usmál.
Já se potichu radovala a mrkla na něj. Mrknutí mi s úsměvem oplatil.
,,Asi bych vás měl představit Petrovi, mému bratrovi." Jen, co to dořekl, loď se zakymácela a my jsme spadli na zem.
,,Co se děje?" zeptala jsem se celá ustrašená.
,,To nic. Petr se určitě zaškobrtl u řízení," řekl Pavel klidně, ale já v jeho očích zahlédla starost. Po chvíli sebou loď znovu smýkla a my spadli. Venku bylo slyšet zahřmění.
Pavel se na mě jenom podíval. Z jeho očí vyzařoval strach. Strach a bezmocnost.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se celá vyděšená.
,,Bouře." Řekl tiše, že jsem mu musela odezírat ze rtů.
,,Bouře??!!" zařvala Carmen ,,Co budeme dělat?" ptala se pořád dokola ,,My tady umřeme."
,,Nikdo tady neumře!" ozvalo se ze schodiště ,,Taky si mi mohl říct, že si bereš společnost," houkl naštvaně Petr.
Loď sebou z nenadání začala házet a my padali na všechny strany jako bowlingové kuželky.
,,Musíme na palubu. Hned!" zařval Petr. Pavel se okamžitě vydal za ním.
,,Carmen pojď, tady to asi není bezpečný," zaječela jsem a snažila se dopotácet ke schodišti.

,,Já…já tady radši zůstanu…hlídat podpalubí."

Ty krabe, asi máme problém * 1

6. srpna 2009 v 10:24 | Diggy

"Miluji ten pohled," povídá zasněně Carmen.
,,Miluju ty tvoje kecy," řeknu sarkasticky a podívám se po autobusu plném lidí.
,,Takže tady máme dva staroušky se stařenkami napravo, maminu se řvoucím dítětem vepředu nalevo a nechutný šampónky vzadu u okna. To zas bude zážitek, pomyslím si a schoulím se na sedadlo, kde během chvilky usnu. Carmen se stále dívá upřeně z okna.
,, Lindo, vidíš ty tulipány? A hele větrný mlýn," vykřikne a nakloní se přeze mě, aby líp viděla. Poté sklopí pohled na mou tvář uvolněnou spánkem.
,,Fuj, ty slintáš" vyjekne a šťouchne do mě.
Okamžitě otevřu oči a chystám se jí vynadat. Nad námi v reprácích se najednou ozve :
,,Krátká přestávka. Buďte u autobusu za deset minut."
Autobus zastaví a já s vražedným pohledem kouknu na Carmen, svou sestru, která se pobaveně pochechtává.

Ty krabe, asi máme problém * představení

5. srpna 2009 v 22:23 | Diggy
Chci vám představit mou povídku Ty krabe, asi máme problém. Je to o sestrách - Carmen a Linda každá má svou hlavu, ale obě vyrazili na eurovíkend do Holandska. Nechte se překvapit jaké dobrodružství zažijí. Tato povídka bude mít maximálně 4 díly. Protože je dlouhá 4 stránky. Chtěla bych se vám také pochlubit, že na konci roku mi vyjde v knižní podobě s dalšími povídkami od známých i neznámých autorů. Tato kniha bude přeložena i do němčiny. Až vyjde určitě vám sem dám scany z knihy. Tak přeji příjemné čtení. Snad se vám bude líbit.
 
 

Reklama