Em@il

Em@il (14)

29. září 2009 v 14:47 | May
" Já se ale s ní znám o pět let dýl."
Tohle Michaela zarazilo: " O pět let? Jak to myslíš?"

-----Ela se zatím snažila vymanit z těch otázek od svých zvědavých kamarádek a nakonec se po pěti minutách od nich dostala. Pak se tedy rychlejším tempem vydala na dvůr. Když zrovna sešla první schod, před ní se objevil Michael, který šel opačným směrem. Oba dva se zastavili a dívali se zpříma do očí. Ela chtěla hned něco rychle říct, ale on ji předběhl.

" Už vím o BlueKnight."
Na Ele se objevil překvapený výraz.
" H…, Takže Daniel ti to všechno řekl?" zeptala se pro jistotu.
" Ano, všechno." odpověděl a při tom se lehce pousmál. Potom se dal do chůze a zastavil se přesně vedle ní: " Daniel je ještě venku." Znova se na Elu přívětivě usmál a odešel do třídy. Ela se po něm ještě ohlédla, pak se podívala směrem dolů ze schodů a vyrazila.

-----Venku se začala rozhlížet kolem sebe a nakonec Daniela našla u automatu, sedět na lavičce a popíjet colu. Vydala se tedy za ním. Nesměle ho pozdravila a posadila se vedle něho. Daniel měl takový spokojený výraz. Náhle se naklonil k ní blíž a dal jí pusu na tvář. V tu chvíli zazvonilo na další hodinu, Daniel se zvedl, otočil se na Elu, rozloučil se a odešel na svůj předmět. Ona jen lehce mávnula rukou, aby mu rozloučení opětovala a dál seděla na lavičce a pravou dlaň si položila na svou tvář, kam jí políbil, a která se mezitím zbarvovala do červena. Najednou nevěděla, jak by na to měla zareagovat. Nakonec se, ale usmála.

-----Po škole, když Ela vycházela z budovy, venku na ni čekal Daniel. Ela se k němu vesele rozběhla, chytli se za ruku a společně odešli.

-----Co se týče Michaela, tak ho moc oplakávat nemusíte o dva dny později na autobusové zastávce, potkal velice sympatickou a hezkou dívku, se kterou se potom dal dohromady.


Mini odstavec od tvůrkyně:)
-----Tento příběh skončil happy endem, což některé z Vás potěší…, no najdou se i tací, který by raději někoho z nich zabili neboho ho poslali do nemocnice :D . Ale protože já jsem člověk, který k těmto typům příběhů nemá zrovna dvakrát velký vztah, o těhlech věcech píšu minimálně. :)

Tak snad se Em@il líbil a dál tady budete číst, co naše "kreativní" hlavičky vymyslí =D

Em@il (13)

3. září 2009 v 20:35 | May
-----Nedělní podvečer Ela trávila přemýšlením nad, tím, co se stalo na pouti. Hlavu zabořila do svého měkkého polštáře na posteli a nevěděla si s touto situací rady. No při takových věcí většinou psala o radu BlueKnight, ale to jak si s tímhle moc nešlo. " Tak Michael a i Daniel?" říkala si pořád dokola pro sebe, protože tomu nemohla uvěřit. Pro Elu to bylo v tomto období jedno odhalení za druhým. Zvedla se z postele, posadila se a dál nad vším dumala. Nedokázala to spustit z hlavy. Ale už bylo celkem pozdě, takže se nakonec rozhodla, že už půjde spát. Ela usínala s obavou, co se zítra ve škole odehraje.

-----Ráno Ela vstala dřív, než ji budík stihnul zazvonit, protože už dál nechtěla jen tak ležet v posteli. Sedla si k notebooku a začala na blog psát příspěvek.

nevím přesně, co bych měla napsat. Snad jen to, že bych si přála, aby vše dopadlo dobře… Hlavně, co se týče dneška.

Em@il (12)

1. září 2009 v 22:28 | May

-----Sobota pravé poledne a Ela právě v kuchyni dojídala svůj oběd. Potom ho dala do dřezu a šla do pokoje, kde zamířila k notebooku napsat svůj dnešní příspěvek, který byl:

Dneska jdu s přívětivým klukem odpoledne ven, přesněji na sobotní pouť. Určitě tam bude zábava, takže se už nemůžu dočkat XD

-----Jakmile byla hotová, stoupla si před skříň, tam se začala prohrabávat, ale nic ji z toho nepřipadalo dostačující. Nevzdala to a dívala se dál. Nakonec se rozhodla pro černé kraťasy a žluté tílko, ke kterému hezky padl náramek se žlutými kameny. Ještě před tím, než odešla z pokoje, se zastavila u zrcadla a přemýšlela, co s vlasy. Z malé zásuvky vedle vyndala také žlutou čelenku a dala si ji na hlavu. Vlasy si nechala volně. Poté seběhla schody, z botníku vyndala žabky a zamkla za sebou dveře.

Em@il (11)

29. srpna 2009 v 22:33 | May
-----Náhle se postava otočila čelem k Ele. " To…, to přece…" zastavila se Ela a nemohla uvěřit svým očím, " Daniel?"

Ten stál opřený o zábradlí a díval se jí zpříma do očí.
" Ale, to přece…"
" Je to pravda. Já jsem BlueKnight." přiznal se Daniel.
" Jak jsi zjistil, že jsem PurpleFlower?" zeptala se ho hned obratem, když z toho všeho byla trochu rozrušená.
" Hmm…" zamyslel se, " Když jsem viděl tu tvoji kresbu se zapadajícím sluncem a fialovou loukou, připomnělo mi to jednu fotku z alba z blogu, na který jsem chodil. Znovu jsem se na ni podíval a najednou, když jsem se zamyslel tak to do sebe všechno zapadalo. To co jsi o sobě psala, alba, fotografie a ty ve škole."

-----Pro Elu, ale bylo stále těžké uvěřit, že on je BlueKnight. Snažila se to pomalu všechno vstřebat. Potom ji vzápětí napadla otázka, proč má takovou přezdívku. On věděl, že PurpleFlower znamenala barvu její oblíbené květiny, ale jaký význam měla ta jeho. Chtěla to zjistit, zeptala se tedy. Daniel k ní přišel blíž a spustil svůj příběh.

"Když mi bylo sedm, hrál jsem si tam, kde jsem neměl. Míč se mi zakutálel přímo doprostřed silnice. Já jsem se pro něj rozeběhnul a v tu chvíli se ze zatáčky vyřítilo auto, které mířilo přímo na mě. Ani jeden z nás nestačil nijak v čas zareagovat, aby se vyhnulo srážce. Nakonec se tak nestalo, protože na mě skočil pes bělošedavý s tmavě modrýma očima pomalu stejně vysoký jako já. Já jsem vyváznul s pár škrábanci a on se zlomenou nohou. Nechal jsem si ho, po pár měsících se uzdravil a já mu dal jméno modrý rytíř (BlueKnight). To je celý a taky vysvětlení mojí přezdívky."

-----Na Elu to hodně zapůsobilo a neměla k tomu slov. Vlastně ji v tuhle chvíli vůbec nenapadalo, co by měla říkat. Pořád byla rozrušená z toho, co se tu stále odehrávalo. Daniel jí položil ruku na rameno
" Takže ti teď alespoň osobně můžu říct, ať ti to s Michaelem vyjde. Uvidíme se později." řekl a odešel pryč.

-----Ela tam jen tak dál stála a dívala se, jak slunce už nešlo skoro vidět. " BlueKnight je…" opakovala si pro sebe a při tom myslela na ty všechny zprávy, co od něj za ty léta dostala. Ale určitým způsobem byla šťastná, že věděla, kdo to je.

(dole nová anketka :)

Em@il (10)

29. srpna 2009 v 19:19 | May
-----Ela skoro celou noc nespala, protože pořád dumala nad tím, co jí BlueKnight napsal. Její hlavní otázka byla proč. Žádný důvod ji nenapadal. Ráno se znovu posadila za svůj počítač a podívala se na komentáře, jestli tam není nějaký nový, ale ne. Poslední, který byl napsán, byl ten s rozloučením. Ely hlava přistála položená na stole a začala se sama sebe ptát: " Proč? Udělala jsem něco špatně? Je to snad moje chyba?..."
" Elo! Přijdeš pozdě do školy! Sypej ihned dolů!" ozvala se ze zdola její máma, která právě odcházela do práce.

-----Ela si hodila tašku přes rameno a po schodech kráčela jako na popravu.
" I šnek by byl rychlejší." odvětila netrpělivě její máma, když na ni čekala, aby mohla zamknout.
" A co třeba se zeptat, co se ti stalo, proč jsi smutná nebo něco podobného?" říkala si pro sebe Ela, když procházela kolem ní. Potom popadla kolo. Nechtěla dneska jet autobusem, protože si chtěla provětrat hlavu na čerstvém vzduchu a tohle ji vždycky v těžkých chvílí pomáhalo, a že jich v jejím životě nebylo málo.

Em@il (9)

26. srpna 2009 v 22:04 | May
-----Včera probíhaly přípravy a dneska ve škole si toho mohli konečně všichni užít. Mezinárodní den oficiálně započal. Ve třídách se střídali po dvou skupinách, jedna šla koukat na ostatní země a ta druhá se zatím starala o tu jejich, potom se to otočilo. Jako první ve třídě měla zůstat skupina, kde byla i Ela a Daniel. Pro jejich smůlu Michael si vylosoval číslo dvě a oni jedničku.

" Dneska ti není do řeči? Jen že jindy si upovídaný." otázala se Ela ze zvědavosti Daniela, když zrovna do jejich třídy přicházeli žáci si prohlédnout Itálii.
" Eh…, no jo někdy mívám takové výpadky." vykrucoval se a vzápětí se smál.
" Dobře." pousmála se na něj a začala přerovnávat pár věcí.

Em@il (8)

21. srpna 2009 v 14:56 | May

Omlouvám se,že to s tím dílem 8 tak trvalo... nešel mi počítač.Ale teď je to dobré,em@il pokračuje.
V půl osmé před školou, kdy ještě Ela jela v autobusu.
" Co máš v plánu? Tváříš se nějak podezřele." zeptal se zvědavě Daniel.
" Já? Nic zajímavého." odvětil Michael.
" Hmm…, lžeš. Tak to vyklop."
Michael se nakonec nechal zlomit a řekl mu, co se včera stalo a s kým jde v sobotu na pouť.
" Ty máš rande." zvolal Daniel.
" Takhle bych tomu ani neříkal, spíš..." a začal hledat to správné slovo.
" No jasně."

-----Tou dobou Ela vystupovala na zastávce a mířila do školy. Dneska se ve škole konaly přípravy na Mezinárodní den, kde každá třída představovala jinou zem. Třída Ely měla Itálii. Když došla do třídy, učitel zrovna rozdával žákům jejich úkoly, co mají udělat. Jedna parta těch silnějších musela začít přestěhovávat lavice, někdo další nosil potřebné věci s tématikou Itálie. " Daniel a Ela skočí pro mapu Itálie, když už se minule tak osvědčili." zadal jim učitel úkol s menší připomínkou. Ti moc dlouho neotáleli a vydali se pro ni.

Em@il (7)

14. srpna 2009 v 5:03 | May

-----Ela se ráno probudila do slunného a nedělního rána. Pomalu ze sebe odkryla peřinu, dlouze si zívla a ve svém pyžamu se včeličkou uprostřed trička a také na levém boku kraťas, se přesunula ke stolu s notebookem. Ale ještě než najela na svůj blog, ze šuplíku vytáhla čelenku, kterou si dala na hlavu tak, aby ji ofina nelezla do očí. Ano, to byl Ely ranní jednoduchý účes. Vlasy rozcuchané ze spaní a v nich jen čelenka zabraňující v padání vlasů do obličeje.

-----Jak už tedy měla v plánu, najela na blog a začala psát svůj dnešní příspěvek. O školních dnech je psala vždycky jen navečer, ale o víkendu je psala i ráno. Většinou to bylo o jejích bláznivých snech, takže nakonec z toho vždycky vznikla taková zvláštní jednorázová povídka.

Em@il (6)

10. srpna 2009 v 11:00 | May

-----Jakmile doobědvali, Ela se s oběma na chodbě na hodinu rozloučila, protože dneska měli odpolední vyučování, dvě hodiny výtvarné výchovy. Ela si vzala své kolo a vyšla z budovy školy. Rozjela se směrem do centra města. Zastavila na náměstí a vešla do jednoho menšího obchůdku, kde pracovala její máma. Přivezla ji svačinu, kterou si doma ráno zapomněla. Protože její máma bude zase pracovat až do večera, Ela ji musela přivést. " Tak zatím ahoj." rozloučila se Ela, kolo otočila a vyjela zpátky ke škole. Bylo to tak akorát před začátkem odpoledky.

Em@il (5)

7. srpna 2009 v 0:28 | May
PurpleFlower: Dala jsem na tvoji radu, ohledně toho, že bych si s ním měla ještě promluvit. A opravdu se to vyplatilo :), teď si daleko víc rozumíme, řekla bych…

BlueKnight: "řekla bych…" Co tím myslíš?

PurpleFlower: …Cítím se nesvá, nevím, co bych měla dělat dál. Asi tohle myslím tím "řekla bych"-

BlueKnight: Tak zajdi na naše Slunné místo, tam určitě přijdeš na to, co dál :)

-----Slunné místo: BlueKnight si jednou všiml fotky, kterou Ela fotila při západu slunce, že to tam zná, a že je tam hezky. BlueKnight Ele napsal, že tam dřív chodil, když si nevěděl rady. Tak navrhl, že by to mohlo být jejich místo, kam každý z nich půjde, kdyby se potřeboval zamyslet atd. Vždy při západu slunce, proto nakonec jméno Slunné místo.

Em@il (4)

5. srpna 2009 v 0:01 | May
-----Odbila osmá hodina a učitel začal s výkladem, ale poté hned zjistil, že si zapomněl s sebou vzít mapu. Podíval se na třídu s úmyslem vybrat někoho, aby pro ni došel. Všichni se najednou tvářili, jako že nic. Kromě Ely, která se stále dívala stejným směrem.
" Máme vítěze!" zvolal učitel nadšeně a ukázal,
" Elo, doběhni prosím pro ni do mého kabinetu."
Ela se mlčky zvedla a odešla ze třídy. Když šla po chodbě a zrovna se chystala, že půjde po schodech dolů, do ní vrazil velkou rychlostí nějaký kluk. " A sorry, moje chyba." řekl hned po nárazu. Ela se ze země podívala směrem nahoru a uviděla Daniela, toho druhého nového kluka s černými vlasy.

Em@il (3)

3. srpna 2009 v 7:15 | May
-----Po škole Ela šla do knihovny vrátit knížky. Postavila se před pult, vytáhla je ze školní tašky a všechny je položila do jednoho z prázdných košíků, kam se vracely. Potom si šla vybrat další, které si přečte.

-----Zamířila do oddělení románů, kde už nějaké období nebyla, protože poslední dobou četla hodně knih s dobrodružnou tématikou. Ale po setkání s tím klukem Michaelem najednou dostala chuť si přečíst nějaké romány. Začala se natahovat pro jeden z nich, ale byl příliš vysoko. Náhle se tam objevila něčí ruka, která ji tu knihu vyndala. Ela se rychle otočila a před ní stál Michael.

Em@il (2)

1. srpna 2009 v 7:15 | May
-----Po škole Ela jela na kole domů. Jakmile dojela, opřela ho o plot u malého domku a běžela dovnitř. Její máma v tuhle dobu nebývala nikdy doma, protože byla v práci. Ela položila školní tašku na postel a sedla si ke stolu k notebooku. Začala hned psát na svůj blog nový příspěvek, o tom že k nim dneska do třídy přešli dva noví spolužáci. Když to měla hotové, vypnula počítač a měla v úmyslu se tam večer podívat. Touhle dobou ji totiž na její nové příspěvky BlueKnight psal komentáře.
Ano, jejich přátelství už přetrvává takhle dlouho a stále tam působí to kouzlo, že ani jeden neví, jak se ten druhý jmenuje :).

-----Pravdou je, že BlueKnight věděl o Ele víc, než ona o něm. Protože Ela ve svém blogu píše o věcech ze svého života. Vlastně ona píše o sobě a BlueKnight jí vždy poradí, povzbudí, zkrátka jí pomáhá v rozhodování, když nad něčím váhá a podobně.

-----Ela si lehla na postel, vzala do ruky jednu z knih, které měla vypůjčené z knihovny a dala se do čtení. Bloging, čtení a fotografování patřily mezi její tři nejoblíbenější koníčky, kterými trávila volný čas. Hodiny ubíhaly, a když se Ela podívala na budík, zjistila, že už je sedm. Knihu položila na polici k ostatním a šla se podívat na blog. Stiskla odkaz na nové komentáře a byl tam jeden, od BlueKnight. Byl to komentář k příspěvku, kde Ela psala o těch nových klucích na škole.

Em@il (1)

29. července 2009 v 0:01 | May

(Tento 1. díl bude hlavně o uvedení do děje:)

Krátká Anotace: Příběh s tajemstvím, o přátelství a lásce. O tom jak se dívka jménem Ela snaží v sobě samé vyznat a najít ztracené sebevědomí.


email

-----Ela nikdy neměla moc přátel, vždy byla na všechno sama. Její rodiče se rozvedli a zůstala se svoji matkou, která byla neustále v práci. Když Ela nebyla ve škole, nejvíce času tráví ve svém pokoji u notebooku. Kde si v desíti letech udělala vlastní blog, kam přidává své zprávy o sobě anonymně pod přezdívkou PurpleFlower (purpurová květina). Blog sloužil jako deník.
Tohle bylo pro ni jediné místo, kde se mohla veřejně vyjádřit, protože ve škole si ji nikdo nevšímal, nebavil a skoro ani nepodíval. Byla pro ně jako vzduch. Bloging se stal jejím koníčkem.
-----Jednoho dne ji do jejích příspěvku někdo napsal komentář. Sice to bylo jen slůvko ahoj, ale pro Elu to hodně znamenalo, protože si jí konečně někdo všimnul, i když to bylo jen přes internet. Zpráva byla pod přezdívkou BlueKnight (modrý rytíř). To bylo po dvou měsících, co Ela začala s blogem.
Hned jak si toho všimla, na tváři se jí objevil opravdu radostný úsměv.
Popadla klávesnici a dala se do odepsaní. Po pár dnech si mezi sebou vyměnili icq a dál si spolu ve volných chvílí psali. Takhle to pokračovalo týdny a měsíce. Ela konečně měla pocit, že má skutečného kamaráda, kterému může všechno říct a zeptat se na radu.
 
 

Reklama