Za trest / 69 /

27. dubna 2016 v 19:00 | May



"Někdo nás s vtípkem předběhl." řekla jsem a nespouštěla zrak ze tří figurín, které na obrátce visely nad prkny jeviště. Zajímalo by mě, co tohle má znamenat, jenže jakékoli představy rázem vyšuměly, když jsem začala rozeznávat podobu jedné z figurín. "Vidím dobře?" pravila jsem nevěřícně. "Ta vpravo… mám bejt já?"

Šílený! Figurína ve vzduchu byla oblečena v rockovém oblečení, detail byl kladen i na náramky a prstýnek na ruce. Vlasy blonďaté s černým melírem a vyčesané nahoru do culíku.

Otočila jsem se prudce na Viktora a chtělo se mi na něj zařvat, o co se snaží. Myslela jsem, že tohle nastražil dopředu, on se však tvářil mimořádně překvapeně - asi to nehrál. Viktor vydedukoval, proč na něj koukám. "To není moje práce." řekl, a já mu kupodivu věřila. Prve jsme slyšely cizí kroky. Muselo to být dílo toho neznámého.
"Co to má, sakra, bejt?" Začala jsem zkoumat zbylé dvě figuríny. "Ta uprostřed, s hnědýma vlnitýma vlasama… Glorie?" Nebyla jsem si úplně jistá, ale hodně mi jí evokovala.
Viktor přimhouřil oči. "Vypadá jako Glorie." Zadumaným pohledem přelétl na poslední v řadě vlevo. "Černé, dlouhé vlasy…"
A dle vkusu oblékání mě napadala jediná osoba z celičké školy, "Harpie."
"Přišli jsme nachystat do divadla překvapení -" spustil s ďábelským úšklebkem Viktor. "- a někdo nás předběhl." Zakroutil hlavou. "Tohle by mě nikdy nenapadlo."
"Pořád nechápu pointu. K čemu? Co to má vlastně znamenat? Proč tady, sakra, visí moje podobizna?" Tolik otázek vířilo hlavou, byla jsem úplně zmatená. Umírala jsem zvědavostí, jaký úchyl tohle mohl mít na svědomí.
Viktor vylezl na jeviště a upřeně se zadíval na podlahu. "Tady je nějaký nápis."
"A? Co tam je?" Nacházela jsem se pod podiem, takže jsem nic neviděla.
Viktor chvíli mlčky hleděl dolu, nakonec v pomalém tempu četl: "Mrchy zůstanou navždy mrchy."
"Heh, ne!" Šok jsem přebyla smíchem. "To jako fakt?"
"Jo."
"Hustý." Potom jsem si náhle uvědomila jednu velmi podstatnou věc. "Počkat - autor mě hází do stejného pytle s Godzillou a Harpií! Urážka, tohle je vysloveně urážka!"
Viktor se uchechtl. "Smíříš se, že tě tady někdo označil za mrchu, ale vadí ti, že tě vidí jako ty dvě."
"Svým způsobem jsem mrcha." připustila jsem mírně osočena. "Nejsem ale taková jako ty dvě potvory." ohradila jsem se. Mezi námi děvčaty byl diametrální rozdíl.
"Hm, pisatel si to zjevně nemyslí." odvětil Viktor.
"Tak je zjevně slepej." Kdyby se mi dostal do rukou! "A co si myslíš ty?" Byla jsem upřímně zvědavá na jeho odezvu. "Noo…" uvažoval dlouze.
Čekala jsem tedy od Viktora úplně něco jiného - že bude víc výřečný. Tímhle mi akorát potvdil, že nás vidí stejně. "Jasně!" vyprskla jsem jako podrážděná kočka. Otočila jsem se zády k jevišti a plánovala odejít.
"Tygřice!" volal a v hlase mu hrálo pobavení. "Neodcházej, prosím. Tohle začínalo být zajímavý."

Můj odchod se nekonal, místo toho jsem nadskočila leknutím, jelikož v zadní řadě seděla v přítmí osoba. Nejdřív jsem postavu považovala za živého člověka, ale vyklubala se z ní další figurína ženského vzezření. Dala jsem oči v sloup, "Tady je ještě jedna mrcha." řekla jsem nahlas, aby mě Viktor uslyšel.

Viktor seskočil z jeviště a přidal se ke mně. Sedící figurína měla tmavé vlasy sepnuté do drdolu, rovná ofina jí padala do čela a pod levým uchem se nacházelo inkoustově černé tetování.
"Tu neznám." Vůbec mi nepřipadala povědomá. "Kdo to je?" Viktor nereagoval. Aniž bych se na něj podívala, šťouchla jsem ho loktem do boku. Nic. Obrátila jsem k němu hlavu. Viktor vypadal, že snad ani nedýchal. Modré oči měl široce dokořán. Nechápala jsem, co se mu stalo. Prsty jsem uchopila jeho rukáv a zkoušela s ním zatřást. Nepodíval se na mě, když vyřkl jméno: "Jennifer."
"Cože?" Zaskočena jsem těkala mezi Viktorem a umělou postavou. "Tvoje sestra Jennifer?" Tohle už tuplem nedávalo žádný smysl. Byla jsem s rozumem naprosto v koncích a Viktor určitě jakby smet.
Viktor zbledl a dlaní se podepřel o rudé sedadlo. Doufala jsem, že to tady s ním nešvihne o zem. Poradila jsem mu, "Měl bys jít na vzduch. Ty figuríny nikam neutečou."
"Kdo by tohle udělal…, proč by…" mumlal víceméně pro sebe.

Co následovalo? Viktor zavolal svojí matince, poněvadž výlet do školy se změnil v pořádnou tragédii. Humor musel jít stranou a Viktor celou scénu v divadle, včetně napodobeni své starší sestry, bral velmi vážně. Řekl mi, ať odejdu, aby mě Cruela nenačapala. Použil silné argumenty a přesvědčil mě. Ale ještě před tím, než jsem se vypařila, jsem Viktorovi nabídla něco jako pomocnou ruku (jo, byla jsem dost mimo.)

Chtěla jsem ve škole zůstat, dozvědět se, o co šlo, jenže nechat se Cruellou nachytat při nezákonné vloupačce, určitě bych od ní nedostala pochvalný list, spíš trest nebo rovnou vyhazov.

Domů jsem dojela noční autobusovou linkou a celou cestu jsem si v hlavě přehrávala, čeho jsem byla svědkem. Tři figuríny pověšené na oprátce - Někdo nás měl až po krk. Demonstroval to kreativním způsobem. Do rovnice mi nezapadala pouze Jennifer. Neměla s námi nic společného… eh, nikdy bych nepomyslela, že na sebe, Godzillu a Harpii použiju v jedné větě slovo nás - Hnusila se mi jakákoli spojitost s těmi blbkami první kategorie. Jak nás mohl někdo považovat za stejné? Absolutně jsem nepobírala.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Sledujete dokumenty?

Ano 88.1% (52)
Ne 11.9% (7)

Komentáře

1 Staw Staw | 27. dubna 2016 v 20:47 | Reagovat

Noo začína sa to zamotávať ešte viac :D teším sa na ďalšiu časť

2 Sharen Sharen | 28. dubna 2016 v 17:12 | Reagovat

Vypadá to hodně zajímavě, jsem zvědavá jak se to vyvine. Díky za další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama