Za trest / 67 /

17. dubna 2016 v 19:00 | May



Naklonil se ke mně blíž, jeho tvář zdobil uličnický úsměv. "Slyšela si. Dneska v noci chci zlobit. Napadlo mě, že by ses chtěla přidat."

Vážně plánuje se tajně, pod rouškou noci, dostat kouzelnými klíčky do budovy naší střední školy a vyvádět tam, kdo ví co? Znělo to hustě, až moc… Tak bacha! Může to znít sebevíc lákavě, hlavně mu neskočit na špek. Rozhodně jsem opáčila, "Přidat se k tobě. Nikdy."
Usmál se ještě víc. Olíznul si lenivě spodní ret. "Odmítáš výzvu. Od kdy Tygřice zatahuje drápky a raději zaleze se staženým ocasem. To nejsi ty."
Lezl mi svými řečičkami na nervy čím dál víc, až jsem se divila, že to ještě šlo. "Nebojim se." hájila jsem se rázným tónem. "Dej mi klíče a klidně tam hned půjdu ale bez tebe."
"Nevěřím ti." provokoval. "Klíče ti dám, jenže já jsem k nim jako přívěsek."

Proč jsem měla dojem, že mě opět zahnal do patové situace? - Jestli teď odmítnu a vyhodím ho, budu vypadat jako totální bačkora, která propásla neuvěřitelnou příležitost vloupat se do školy. A když s ním půjdu, budu se zase cítit jako zmanipulovaná loutka.

"Zkusím to jinak." chopil se slova Viktor, když jsem dlouho nic neříkala, poněvadž jsem byla uvězněna v hlavě s vnitřním monologem. "Připomenu ti, jak si mi rozbila zadní okno mýho miláčka a matinka o tom neví… Prostý požadavek je, že mě doprovodíš." Sklonil se ke mně. "Stejnak to sama chceš."

Najednou jsem si vzpomněla na odpoledne s Andym, který tvrdil, že Viktor by mě neprásknul, i kdybych ho neuposlechla. Momentálně se mi naskytla příležitost si jeho tvrzení ověřit, jenže jsem přišla na něco jiného - Neodolám totiž možnosti dostat se tajně do prostor školy, proto budu hrát, že mě pod svou výhružkou donutil. Přežiju, že budu muset jít s Viktorem, pozitiva stále převyšují negativa. Tuhle noc provedu vytouženou rošťárnu!

Založila jsem ruce a chladně odvětila, "Vydírání ti jde přirozeně, co." Ten jeho vítězný škleb bych nejraději propleskala ze všech existujících úhlů.

O půl hodiny později jsme prošli zadním vchodem do budovy. Uvnitř bylo hrobové ticho a černočerná tma. Naplňovalo mě obrovské vzrušení, tohle bylo mnohem lepší než schovávat trpaslíky. Představivost se mi konečně rozjížděla na plné obrátky. Na hlas jsem řekla, "Jdeme ke Cruele do kanceláře." Najednou mě Viktor chytil za paži a tím zastavil. "Lituju, to jsem udělal loni. Dala do kanceláře kameru."
"Ne, sakra, jen kvůli tomu jsem se těšila." Rázem zničil moje kruté plány, jak bych vyzdobila její doupě.
"Nebuď smutná. Nesluší ti to." rýpl si. "Máme fůru jiných možností." Rozpřáhl ruce a zlověstně se pousmál, "Já jdu do Flamingova kabinetu. Pořád mu dlužím za to ponížení před třídou. A pak divadlo… tam si hodně užiju. Doufám, že Adamse doženu k slzám." Jeho zákeřnost se neustále prohlubovala. Skutečně se těšil.
Musela jsem odporovat. "Krasoně vynech. Nemůže za to, že jsi takovej samolibej idiot."
"Já? On je samolibej idiot." vydechl mírně uražený. "A neříkej mu Krasoni."
"Souhlasím s divadlem. Adams prudí nás oba, harpie tam hraje a celkově mě ten trest pěkně štve."
Přikývnul, "Nemůžu se dočkat, až bude po premiéře."
Vyrazili jsme po chodbě, jež nás měla zavést rovnou ke vchodu do divadla.
Viktor jistě v mysli spřádal ďábelské plány. "Adams je fakt divnej." ozval se náhle. "Pořád mě jen sekýruje a všimla sis, jak je náladovej?"
"Jo, šíleně." Nemohla jsem nesouhlasit. "Chvilku je roztomilý štěně a pak alfa vlk. Prostě dramatická královna."

Temnou chodbu postupně osvětlily zářící automaty v menší hale a my jsme mohli vypnout telefony, které sloužily jako baterky. Viktor zabruslil k jednomu z nich a prohlížel si nabídku chuťovek.

"Dáš si něco?" optal se mým směrem. "Ne, ještě teď trávim večeři." Potom jsem si neodpustila rýpavou poznámku, "Co tvoje postava a tvrdý režim. Já myslela, že se hlídáš."
"Nachytala si mě." Mrknul po mě. "Jsem hříšník." Pak se věnoval výběru.
Hříšník? To sedělo. Viktor se po smrti dostane jedině do pekla, jelikož přesně tam patří. Hodila bych jeho tělo do vroucího kotle, nebo pověsila nad otevřený oheň a dlouze ho opékala, dokud by nezčernal.
Viktor se najednou napnul a zahleděl se stranou, nato mě hbitě drapl a oba jsme skončili za automatem s logem pepsi.
"Něco jsem zaslechl." vysvětlil Viktor, když viděl můj vraždící výraz. "Určitě se ti to zdálo." řekla jsem. Žádného hluku jsem si teda nevšimla. Viktor držel oči přimhouřené a nenápadně nahlížel z poza automatu do šeravé chodby.

Asi jsme nebyli jediný, kdo dostal geniální nápad v noci přijít na extra hodinu do školy.


 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leni Leni | 17. dubna 2016 v 19:39 | Reagovat

Děkuju za další část :-) Kapitoly s Viktorem jsou prostě nejlepší :-D

2 Sharen Sharen | 17. dubna 2016 v 20:23 | Reagovat

Další skvělý díl ;-) hodně jsi mi zpříjemnila den, díky. Nemůžu se dočkat další části ;-)

3 Staw Staw | 18. dubna 2016 v 20:46 | Reagovat

Super :D stále o aktualizujem stránku a čakám kým príde ďalšia časť :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama