Za trest / 58 /

5. března 2016 v 19:00



Kavárna působila příjemně. Zdi vymalovány žlutě, podlaha z tmavého dřeva. Široká okna zajišťovala dostatek přírodního osvětlení. Výzdoba a dekorace byly přiměřené, nic kýčovitého. Pár abstraktních obrazů, květin a nevtíravá hudba hrající v pozadí.

Ráda sem chodím popíjet kafe s Andym. Zkrátka místo na bezva pokec. Kromě dneška. Dnešek bude úplně něco jiného. Došlo mi to hned, jakmile jsem zahlédla Nicka s Tomem. Seděli pohodlně uvelebení na krémových židlích a tvářili se přívětivě. Kate šla přede mnou, mě chtěly vzít nohy na ramena. Musela jsem se přemlouvat, abych nakonec nutkání nepodlehla. Naštěstí si stačilo říct, že jsem Tygřice Blair a z žádného boje neutíkám.

Jak setkání probíhalo? Naprosto nudně. Začalo to pozdravy, objednáním pití, civěním na sebe, než se rozjela debata. V tu chvíli jsem byla vděčná za Kate, která umí být nekonečně upovídaná. Hýřila kolem sebe pozitivní energii a úsměvy házela na všechny strany. Jak jsem se tvářil já? Raději nechci ani vědět. Doufám, že neutrálně. Tím nic nepokazím. Občas jsem na něco kývla, aby to vypadalo, že jsem zapojená do rozhovoru. Upřímně, nemám šajn, o čem je řeč. Nevnímám. Myslím jedině na to, ať už je konec.

Nick po mě neustále pokukuje. Jestli chce být nenápadný, nijak v tom nevyniká. Potřebovala jsem se rozptýlit, začala jsem poslouchat.
"… takže celá hromada spadla a já ty věci musela skládat znova. Prostě hrůza." smála se Kate, pak se podívala na mě. "Pamatuješ, Blair."
"Jo. No, hrůza." O čem vlastně vyprávěla?
Dále se probíraly koníčky. Kate přiznala, že poslední dobou si ráda šije vlastní oblečení. Nick mluvil o boxu a jiných bojových aktivitách a Tom je blázen do techniky. Rád by jednoho dne měl vlastní IT firmu. Jelikož už všichni něco řekli, bylo mi jasné, že jsem na řadě.
Kvůli své netrpělivé povaze jsem míchala lžičkou v hrnku pořád dokola.
"A co ty, Blair?" ozval se Nick. "Pořád cvičíš jógu a čteš?"
Výborně. Právě vyjmenoval dvě činnosti, se kterými jsem sekla, když mi zmizel ze života. Ze mě se stal takový cholerik, že jóga a relaxační cvičení neměly žádný smysl, a čtení, fantazírování nad knihami jsem hodila za hlavu a začala skutečně žít.
"Ne a ne." odpověděla jsem stručně. Kate se významně zahleděla a já nedobrovolně ustoupila. "Shrnula bych to tak, že teďka mám jiný zájmy… třebas hraní na kytaru. - Nebo mučení svých nepřátel, vytáčení učitelů a hlavně ředitelky, či nedodržování pravidel a žít divoce a nespoutaně. Asi tak nějak."
Němě zírali (jako vyorané myši). Nakonec promluvil zase Nick. Usmíval se. "Říká se přece, že život je změna."
"Pořádná změna." přitakal pobaveně jeho starší bratr. "Hele a pamatuješ, jak…" pokračoval v dalším vyprávění. Opět jsem přestala vnímat.

Bože… jakže jsem se tady vlastně ocitla? - Už si vzpomínám, Kate. Ach ty moje nejlepší kamarádko, která mi neustále zpestřuje dny.

Náhle na mě dolehla prapodivná nostalgie. Sedíme tady Nick, Tom, Kate a já. Až příliš mi to evokuje minulost, která není tolik dávná, jak jsem si původně myslela. V téhle sestavě jsme se často střetávali, když jsme byli v jejich domě. Různá setkání, grilovačky, hrátky u bazénu. Tehdy jsem zažívala pocit, že jsem v sedmém nebi. Měla jsem spousty přátel, skvělého kluka. Zkrátka všechno, co si mohla obyčejná puberťačka v takové, věku přát. Do Nicka jsem dokonce byla zabouchnutá tak, že jsem si malovala společnou budoucnost. Při zpětném pohledu na svoje staré já… k smíchu.

Nick mi řekl, že se stěhují a představte si, do týdne byla celá rodinka pryč. Fuč, jako by se rozplynula. Loučení s Nickem prakticky žádné nebylo, vztah se z ničeho nic přetrhl. Konec! Na něco takového jsem nebyla vůbec připravená. Proklínala jsem ho, a ptala se, proč mi tuhle zatraceně podstatnou zprávu nesdělil dřív. Necitlivě zmizel, nevolal, nepsal… A co zbylo mě? Rozdrcené srdce způsobem, že se divím, že ještě žiju.

Uzavřela jsem se před vším a všemi. Skoro jsem nechodila ven a čas trávila zalezlá v posteli obklopená kapesníky. Naprostý ztroskotanec. A hádejte, kdo mě z tohohle stavu vytáhl. Generál, moje máma. Použila svoje psychologický čarokouzla a postavila zpět na nohy. Takže i když to může vypadat, že mámu nesnáším… popravdě, miluju ji. Vštěpila mi, že musím za Nickem udělat pořádně tlustou čáru a začít znova. Tím se odstartovala moje proměna, řekněme znovuzrození. A už to nezadržitelně jelo. Nová barva vlasů, sestřih, ostřejší chování, šatník jsem vyházela a nakoupila rockové hadříky, celkově jsem na všechno změnila pohled. Tygřice Blair byla na světě. Jediní kamarádi, kteří mi v závěru zbyli, Andy a Kate. Mám je ráda a udělala bych pro ně cokoli. Nikoho dalšího nepotřebuju.

Kate si odskočila na toaletu. Zůstala jsem s kluky sama. Pak mi zavibroval mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy. Zaskočil mě nejdřív odesilatel, Kate. Protočila jsem panenky, jakmile jsem si přečetla text. Chce po mně, abych Nicka odvedla na chvilku někam stranou a ona mohla strávit pár minut s Tomem sama.

Měla jsem v plánu odmítnout. Tak ať si, sakra, s ním domluví rande ve dvou. Já tady nebudu hrát volavku. Jenže poté se Kate vrátila. Zářila jako sluníčko, přátelsky se na mě usmívala a pozorovala hnědýma očima.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Navštěvujete tyto stránky pravidelně?

Ano, pravidelně. 54.1% (529)
Občas. 15.4% (151)
Jsem tu poprvé. 30.5% (298)

Komentáře

1 Leni Leni | 6. března 2016 v 13:47 | Reagovat

Děkuju za další kapitolu :-)

2 Sharen Sharen | 7. března 2016 v 6:53 | Reagovat

Moc děkuji za nový díl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama