Za trest / 55 /

17. února 2016 v 19:00



Ehm, ta možnost odmítnutí je v podstatě dodatek ke smlouvě?
Já blbá! - Že jsem házela ten zpropadený šutr na to zpropadený auto! Nikdy bych se nedostala do absurdní situace, jako je tato. Hrdost a sebeúcta napovídá - ne. Vidina nápravného zařízení pro nezvladatelné náctileté - ano.

Tiše jsem odvětila, "Nemůžu uvěřit, že to řeknu." Prudce jsem svěsila ruce a stejně tak vypustila veškerý vzduch z plic. Pak se zas proti své vůli nadechla, "Fajn."
Mám dojem, že jsem Viktora trochu zaskočila, ale s jistotou to tvrdit nemůžu. Jo, pořád ty brýle na ksichtu.
Spokojeně hlesl, "Je radost s tebou obchodovat." Nadutě se usmál. "Budu se těšit na naši budoucí spolupráci, Tygřice."
Ve vzduchu visel ještě podstatný otazník. "A jak dlouho musím plnit tvoje… prosté požadavky?"
"Dokud nedostanu zpět svého miláčka." konstatoval samolibě. "Což podle všeho má trvat týden."

Týden, eh, skvělý. Zjišťuju, že můj život je jedno velký peklo. Pokud mi někdo píše osud, tak má obrovský smysl pro černý humor, nebo mě skutečně nenávidí a dává mi to pěkně sežrat.

"Dýchá vůbec?"
"Tím si nejsem jistý."
Jen sen. Je to jen sen. Jen sen. Strašná noční můra… Opakuju si slova jako mantru a naivně zkouším uvěřit, že by to mohla být pravda a že v realitě se nic neodehrálo. Nehodila jsem kamenem po červeném autě a nevedla jsem ranní rozhovor s Viktorem. Ne, ne, ne… Sakra!
"Blair."
Týden budu posluhovat Viktorovi. Fakt síla. Jestli tohle přežiju bez úhony, tak to bude zázrak. Všechno ve mně bublá vzteky a mám sto chutí toho kreténa uškrtit holýma rukama!
"Tigresa."
Zvláštní, vidina týdenního otročení nepříteli číslo jedna se jeví jako mnohem lepší než vidina chladné Aljašky, kde bych byla odříznutá od všeho a všech koho znám… Z hlubokého přemítání a vnitřního boje mě probudilo silné šťouchnutí do ramene.
"Blair, vnímej." uslyšela jsem hlas patřící Kate.
Andy přidal, "Takhle duchem mimo jsem Tigresu dlouho neviděl."
Přepnula jsem z vnitřního zraku do normálního. Naproti mně v jídelně seděli oba moji nejlepší přátelé. Teprve teď jsem si uvědomila, že si ke mně vlastně přisedli. Vůbec nemám páru kdy.
Andy se tvářil ustaraně. "Takže se to skutečně stalo? Viktor řekl, že jsi to byla ty?"
"Tyjo! Zničit zadní sklo jeho fára." vypálila vzrušeně Kate. "Jak reagoval?"
Andy už včerejší příhodičku Kate povyprávěl? Dalo se celkem čekat. Veškeré informace mezi námi třemi kolují šíleně rychle. Přestala jsem podepírat rukou bradu a narovnala se v ramenou. Lehkým tónem jsem odpovídala, "Neprásknul mě. Cruela nemá páru o tom, že jsem to byla já, takže ani Generál a z toho plyne - zůstávám tady." Očima jsem přejela na Kate. "Jak prve reagoval? Tvářil se hodně zaskočeně."
Oba na mě pohlédly nechápavě. Nejdřív se ozvala Kate, "Neprásknul?"
"Vidíš," pravil spokojeně Andy, "já jsem ti říkal, nekopej si hrob, dokud jsi živá." Trochu utlumil zářivý úsměv, "Neměla bys teďka spíš skákat radostí? Viktor nic neprozradil, tak je to snad v pohodě."
"V pohodě." převalila jsem jeho slova lenivě na jazyku, jako bych nad nimi silně uvažovala. Nakonec jsem pravila, "Nic není v pohodě. Viktor není typ člověka, který dělá něco zadarmo." Hluboce jsem povzdychla.
Kate zvědavě vyhrkla, "Co po tobě chce?"
Jedna dlaň položená na stole se zatínala v pěst a posléze povolovala. Přesně tímhle způsobem ve mně cukaly nervy, když jsem pomyslela, co Viktor na oplátku požaduje. Podrážděně jsem šla s pravdou ven, "Mlčení mě stojí týdenní prací věrnýho čokla. - O něco požádá a já to budu muset splnit, jinak půjde za matinkou."
Ve vzpomínkách jsem se vrátila zpět k ránu, "I když ještě tady je ta věc s dodatkem - vysloveně příčit - ujišťoval mě, že nikdy po mě nebude chtít šílenosti. No, počkáme a uvidíme."
Andy nedokázal uvěřit ani slovu. "Co? Musíš Viktorovi týden sloužit?"
"Ježiši," přitakala zděšeně Kate a pak v podstatě pro sebe dodala, "A to jsem do něj byla zamilovaná a chtěla s ním chodit."
Sloužit… Ošila jsem s sebou. "Jo, je padlej na hlavu. Zřejmě si na mě vybíjí svoje zvrácený komplexi."

Ještě nějakou dobu jsme se bavili na toto téma. Po celou dobu však šlo z Kateiny strany vycítit, že už by ráda oné téma změnila. Bylo mi ihned jasné, co chce probírat.
Jo, moje trable s Viktorem to nebyly.

Naneštěstí mluvit o pošahaným kreténovi se nechtělo dál ani mě, takže jakmile nastala menší odmlka, podívala jsem se významně na kamarádku a prohodila, "Ano, Kate. Teď jsi na řadě ty. Co máš na srdci?"
"Díky." usmála se. "Tak už dneska. Půjdeme do kavárny na schůzku s Nickem a jeho pěkným bráchou Tomem." Vážně se těšila. Měla i sepjaté ruce a culila se jako cvok.
"Skvěle." souhlasil přátelsky Andy. "Plně podporuji příležitosti, při kterých zapomeneš na…" Zmlkl a tmavýma očima těkal ze mě na Kate. Bylo mu jasné, že ten blbec už byl tabu. Odkašlal si a pokračoval jiným směrem. "Doslechl jsem se, Tigresa, že dnešní kavárna je vaše společná akce."
Neochotně jsem přikývla. Kate pochopila mou nechuť a rychle přitakala, "Hlavně mi slib - slib mi, že budeš…" chvilku hledala správné slovo, vzdala to. "Ty víš, co myslim."
Založila jsem ruce a opřela se ležérně do židle. Nevzrušeným hlasem jsem řekla, "A nemohla bych tam s tebou jen přijít a pak se vymluvit, že mám třeba běhavku a celý to pitomý setkání přečkat na záchodě?"
"Ne." zavelela. Otočila hlavu na Andyho. "Vidíš ji. Přesně tohle jsem měla na mysli." Pak se věnovala urputně zas mě. "Jsi moje kamarádka a slíbilas, že mě budeš podporovat. Všechno je domluvený, karty rozehraný - Z toho už se nevykroutíš."
Hm, zajímavě řečeno. Vždyť já vím, že není cesty zpět. Kdyby ano, použila bych ji.
Vtěsnala jsem na tvář milý úsměv. "Jistě, Kate, se mnou můžeš počítat."
"Tvůj falešnej úsměv je průhlednej jak sklo," opáčila Kate. "ale oceňuju snahu."

Věděla, že i když odpolední setkání mi bylo doslova proti srsti, půjdu. Mrška jedna vypočítavá.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám design

Ano...je super 65% (464)
Tak napůl 17.9% (128)
Ne...nelíbí 17.1% (122)

Komentáře

1 Leni Leni | 18. února 2016 v 15:15 | Reagovat

Děkuju za další kapitolu :-D

2 Sharen Sharen | 20. února 2016 v 10:33 | Reagovat

Moc děkuju za další dílek. ;-)
Hrozně se těším na to až budou v té kavárně. :-D

3 Vlaďka Vlaďka | 20. února 2016 v 12:53 | Reagovat

Chúďa, čo si musí vytrpieť :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama