Za trest / 54 /

13. února 2016 v 20:20 |  Za trest / 12 /


Prohrábl havraní vlasy svými snědými prsty, zabouchl dveře od auta a se spokojeným úsměvem se čelem otočil na mě.

Měl tmavé sluneční brýle, takže jsem neviděla jeho pomněnkové oči, které momentálně zaručeně zářily pobavením.
Nechápajícím zaražením má ústa byla přiotevřená a bulvy totálně vykulené. Stočila jsem zrak na auto, pak zpět na Viktora a zas na auto… Ne, nechápu.

Viktor moje gesto napodobil a nakonec zakotvil pohledem na mé maličkosti. S úsměvem rýpl, "Ale no tak, Tygřice, občas zamrkej a vdechni kyslík do plic." Popošel blíž. "Zničila si zadní sklo mýho červenýho miláčka a teď mám tohle." Mírně naklonil hlavu na stranu a zvučně dodal, "Dám ti další kámen, jestli máš pořád chuť… Příště to může být třeba Hamer."
Šílený! Rozflákám mu BMW a on za náhradu dostane takové luxusní monstrum?! Podrážděně jsem vydechla a sarkasticky řekla, "Sákra, ty máš ták krutý život. Úplně tě lituju."
"Že jo." přisvědčil hraně, "Táta je na mě děsně přísnej. A litovat bys mě teda měla, protože mám kvůli někomu konkrétnímu odstavenýho miláčka."
"Tvá láska k autu je dojemná." vyslovila jsem přezíravě, ale pak velice ráda zdůraznila, "Dostals cos zasluhoval! Pěkně si mě prve vytočil." Potom jsem přestala na něj horlivě ukazovat prstem, "Tahle otázka mě požírá za živa už od včerejšího dne. - Jak je možný, že… Jak to, že si mě neprásknul Cruele? Že já jsem ten ničemnej pachatel?"

Mlčel. Založené ruce na hrudi, hlava mírně na stranu a koutky úst zdvižené do lehkého úsměvu. - Stejně jsem netušila, jak se tváří celkově. Pořád měl na sobě ty zatracený brýle! Fakt mě rozčiloval, že mu nevidím při konverzaci zpříma do očí. Sundej si je!

Jakoby četl myšlenky. Ladným pohybem ruky brýle zajely do tmavých vlasů a částečně tak odhalily čelo. Měl přimhouřené oči a bedlivě mě pozoroval. V očích spikleneckou jiskru. "Ten tvůj telefonát byl vážně roztomilý." zazubil se. "Nazvala si mě zbabělým bonzákem, že nemám ani jednu buňku chlapa, chytám se hned máminy sukně a korunovala to, že se chovám jak malý dětsko…"
Skočila jsem mu netrpělivě do řeči, "Hezký, všechno si pamatuješ, ale musíš to zbytečně rekapitulovat? Spíš mi už konečně řekni, co máš zas za lubem, protože chtě, nechtě, vlastníš kartu v rukávu, která mě může doslova pohřbít." Ostrým pohledem jsem se zabodla do jeho a nevědomky jsem naštvaně špulila pusou.
Viktor při vzpomínce zamyšleně pravil, "No jasně, do mobilu si křičela něco o Aljašce." Ironií dodal, "Závidim. Máš mnohem milejší rodiče než já. Mě by poslali na tropický ostrovy." Poté konečně přešel k věci. Aroganci v jeho tváři bych nejraději sestřelila kanónem. "A musím ti dát za pravdu. Vážně držím tvou osudovou kartu ve svých rukou." Při poslední větě zazněl až podezřele tajemně, "Dlužíš mi převelikou laskavost, Tygřice."

Fuj… Ten tón nevěstil vůbec nic dobrého.
Nasadil zpět sluneční brýle, vrhl po mě vševědoucí úsměv, pak se otočil a vyrazil kupředu.

Dohnala jsem ho se slovy: "Hej! Tahle debata ještě neskončila, Viktore! Mě je naprosto jasný, žes to neuděl z dobrý vůle - žádnou nemáš - takže co ode mě budeš chtít na oplátku?"
Vyklop to! Ta nevědomost mě pomalu zabíjí. Nechci, aby na mě Viktor něco měl. Musím ho donutit, aby použil červenou kartu, a já se konečně dostala z jeho hracího pole. Už natrvalo.
Zopakoval přemýšlivě, "Co od tebe budu chtít na oplátku?" Odmlčel se.
Grr… schválně mě napíná na skřipci jak nějakou oběť ze středověku.
"Řekněme, že když budu po tobě něco chtít, nebo k něčemu potřebovat - vyhovíš."
Vykulila jsem oči nad jeho odpovědí. "V žádném případě." Cedila jsem mezi zuby, "Ne… Nikdy ti…nevyhovim!"
"Ne?" Hrál zklamaného a povzdechl si, "Ach, taková škoda. Bez tebe tu bude nuda… No, doufám, že máš ráda chladnější podnebí."
Narážku jsem pochopila naprosto jasně. Pokud teď odmítnu, půjde Cruele říct pravdu. Pravdu o tom, kdo zničil červeného miláčka.

Co to jako má být? Vyhovit mu pokaždé, když po mě bude něco chtít, potřebovat?? Nemožný! Jak bych proboha mohla na něco takového kývnout? Leda kdybych se dočista pomátla. Pak možná, ale jen možná. Přece bych nedokázala skákat, jak on píská, udělat něco na jeho povel… ble, raději nechci ani pomyslet, co by všechno to mohlo být. Musím rychle své fantazii přitáhnout otěže, jinak tady hodím šavli.

Protočila jsem oči a u toho prudce vydechla. Založila jsem ruce na hrudi v odmítavém gestu.
"Ne."
"Tvrdohlavá tygřice," ozval se Viktor mírně pobaven. "to není žádná novinka. Jestli chceš uklidnit, tak to udělám - Nebudu po tobě chtít nic příšernýho."
Můj hlas vyzněl nevěřícně, "O tom dóst pochybuju. - Ty už si příšernej sám o sobě."
Krátce a tlumeně se zasmál. Poté nevzrušeně pravil, "Pokud se ti bude vysloveně příčit moje žádost, můžeš odmítnout a neudělat to."

Jeho pronesení, u kterého se dokonce Viktor na vteřinku zatvářil vážně, mě totálně vykolejilo. Můžu odmítnout? "To myslíš vážně?" Zarazila jsem se překvapením, "Když ne, tak ne? Nezdá se ti, že tímhle to nějak ztrácí hlavní pointu všeho… V tom případě ti fakt nikdy nevyhovim."

Viktor milerád oponoval "Zdůrazňuju - vysloveně příčit - nebudu po tobě žádat věci, kterých bys ty sama nikdy nebyla ani ve snu schopna. Mám na mysli doslova šílenosti - jako třeba na něčí auto hodit kámen." S poloúsměvem dodal, "Jen prostý věci, nic těžkýho." Založil ruce stejně jako já. A znova promluvil, vyzíval mě. "Tak co, Tygřice. Chceš raději odjet, anebo za prosté podmínky zůstat?" Trpělivě čekal na odezvu.


 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sharen Sharen | 14. února 2016 v 0:14 | Reagovat

Bože, já chci už další díl! :-D
Já tuhle povídku žeru. Děkuju za novou část, moc povedená ;-)

2 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | Web | 14. února 2016 v 1:13 | Reagovat

[1]: Díky, díky za tyhle komentáře :D Dělají mi skutečnou a upřímnou radost. Hlavní je, že tě stále tento příběh baví, budu se snažit dál, aby se nemuselo na jednotlivé části příliš dlouho čekat. :) ;)

3 Leni Leni | 14. února 2016 v 12:27 | Reagovat

Děkuju za další kapitolu. Tahle povídka se mi moc líbí :-). Jsem zvědavá co bude Viktor chtít. :-)

4 Vlaďka Vlaďka | 14. února 2016 v 20:00 | Reagovat

Ach, ja toho Viktora tak žeriem! A samozrejme teba za tú poviedku :-D

5 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | Web | 16. února 2016 v 19:33 | Reagovat

[4]: Děkuji, já žeru tebe za všechny komentáře, které píšeš. :D ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama