Za trest / 52 /

29. ledna 2016 v 19:00 | May



Plánovala jsem protestovat, jenže ten nápad mi přišel v tenhle okamžik velmi moudrý.

Následně jsme prohodily pár dalších slov. Z Andyho strany se jednalo hlavně o uklidňování a dodávání naděje. Pak nadešlo rozloučení a já hypnotizovala jméno v telefonním seznamu: Kretén. Ano, neboli Viktor.

Prst na zeleném sluchátku ne a ne přinutit k pohybu. Stačí trocha síly a zmáčknout ho. Otočila jsem se čelem ke kmeni a opřela si zoufale o něj čelo. Dlaň s mobilem neochotně přiložila k uchu. Poprvé co mu volám já. A cítím se totálně uboze. V mysli mě napadlo, že kámen jsem neměla házet po autu ale po něm. Rovnou do hlavy a způsobit tak pořádnou, krvavou ránu s následky coby ztráta paměti. Hrálo by mi to do karet. Nikdy by se nepřišlo na fakt, kdo to udělal.

Co vlastně řeknu, až to vezme? Tedy, pokud hovor přijme. Zatím stále vyzvání. Najednou slyším hlas, avšak ozýval se z dálky a patřil ženě. "Viktore, teď si nemůžeš s nikým volat. Řešíme tvé poničené auto."
Ten tón. To podráždění a trpkost v hlase… Ne! Sakra! To je Cruela. V představách mi běhají obrazy sněžení, padesáti vrstev oblečení a mohutné instruktorky s knírkem.
"Promiň, tohle je celkem nečekaný hovor." utrousil pobaveně Viktor.
"Zavěs, Viktore." zavelela panovačně. "Máme tu velice vážný problém, mladíku."
Čelem jsem narazila do tvrdé kúry stromu. Už jsem nevydržela mlčet a přecedila, "Bonzáku… Zbabělej bonzáku! Ani jediná buňka v tvym těle není chlap! Trvalo ti určitě jen pár sekund chytit se matinčiny sukně a žalovat jak malý dětsko!" Prudce jsem vydechla. "Fajn! Skvělý, povedlo se ti to. Teď se mě navždy zbavíš a víš proč? Protože ze mě bude další rampouch na Aljašce."
Na druhé straně pořád mluvil ženský hlas, jenže zastřeně. Nevyrozuměla jsem ani slovo. Viktor jí odpovídá, "Ne, mami. Opakuju se už po stý. Neviděl jsem, kdo ten kámen hodil."
Šokem mi spadla brada. Slyšela jsem správně?! On… on… "Cože?!" vyhrkla jsem nahlas.
"Proč se usmíváš, Viktore?" zostřila podrážděně Cruela. "Prasklé zadní sklo, na tom není vůbec nic vtipného. Ke všemu ani nevíme, kdo to provedl." Ozvalo se zaskřípání. Usoudila jsem, že se právě posadila do velkého křesla za svým starožitným stolem.
"A já myslel, že mě mají všichni na škole rádi." zažertoval Viktor. "Ujišťuju tě, mami, že nemám žádný zdání, kdo mě nenávidí natolik, aby házel kameny na auto." Poté ztišil hlas, jelikož poslední slova byla určená mé maličkosti, "Mám to u tebe." A zavěsil.

Stála jsem před stromem jak opařená. Nedokázala jsem vstřebat, co jsem z mobilu slyšela. Byla jsem donucena celé si to v hlavě přehrát. Třeba jsem něco přehlédla, špatně pochopila. Avšak stal se zázrak. Viktor řekl, že neví, kdo hodil kámen. Prý to neviděl. - Samozřejmě nemůžu zapomenout na jeho poslední slova: Mám to u tebe. Vítejme zpět na Zemi, kde žije Viktor bavící se na účet druhých. Jasně, že by nic takového neudělal z dobré vůle. To je zhola nemožné.

S odporem si uvědomuju, že Viktor nyní drží v ruce silnou kartu. To není fér! Teprve nedávno jsem se dokázala vymotat z jeho stupidní hry a padám do ní znova.

S naprosto zničenou náladou jsem prošla vchodovými dveřmi. Vyzula jsem se z bot a ty pak odkopla k botníku. Najednou se ozvalo zvučné zabručení. Otočila jsem se a zjistila, že za mnou stál Generál. Ruce založené na prsou, chladný pohled a pevný postoj. V tom šedém kostýmu máma působila jako autorita sama. Kdybych před chvilkou nevolala Viktorovi a nezjistila, že mě neprásknul, myslela bych si, že Generál už o autě ví.
Její oči se zaměřily na boty a poté na mě. "Blair, chci po tobě něco složitého? Něco nad tvé síly?" pravila jak ostrá břitva.
Jemně vydechnu a shýbám se k podlaze. Sebrala jsem boty a uklidila je. "Spokojená?" Ty perfekcionistko.
"Teď už ano. Pokus se tak nadále pokračovat. Evelyn by to nerada viděla."

Evelyn? - Pravda, babička je ještě větší perfekcionista. A taky z ní jde větší strach.

"Babi by kleplo, já vím, jenže ona tu není." konstatovala jsem suše.
Generál měl chladný hlas, "Přijede k nám na návštěvu. Pár dní budeme žít s Evelyn pod jednou střechou."
Nepěkně překvapená jsem pootevřela ústa. Ne! Babiznu Evelyn ne! Stačí mi, že musím bydlet pod střechou už s jedním šílencem. Proč je ke mně život tak neuvěřitelně hnusný?! Vždycky když Evelyn přijede, mění se zde hodnosti. Z mámy se stane plukovník, poněvadž babi se zhostí postavení hlavního generála.
"Blair," oslovila mě a tím vytrhla z nadávajících myšlenek. "Kontroluj si své protáčení očí. Je to neslušné a navíc… Evelyn to skutečně osočuje. Víš moc dobře, jak se před Evelyn chovat." Z jejího hlasu šlo vyčíst napětí. Návštěvou své matky se cítila znepokojená. Generál se sehnul pro koženou aktovku a pověsil ji přes pravé rameno. "Mám schůzku. Jdu za panem Walkerem. Vrátím se navečer." objasnila formálně, jakoby to říkala své asistence. Poté zmizela za kýčovitými dveřmi.

Protočila jsem oči. Tentokrát mě aspoň za to nemohl nikdo peskovat. Došla jsem do obývacího pokoje. Otčím seděl na zelené pohovce a četl noviny. Uvnitř mě se mísilo tolik různých emocí. Docela vyčerpávající. Líně jsem se tedy svalila na protější křeslo a hlasitě povzdychla.

"Už jsi slyšela tu novinku, Blair?" otázal se hledící na nějaký určitě hrozně zajímavý článek.
"Hm." přitakala jsem podrážděně, "Tvoje tchýně přijede. - Neubytujem se prozatím v motelu? Po dobu její návštěvy. Anebo bychom mohli utýct už navždy." Schválně jsem do hlasu strkala naději.
Tátovy se zdvihl koutek úst. "To je moc krásná představa ale ne."
"Závidim, že u tebe převažuje povaha flegmatika… je ti všechno jedno. A co já? Jsem nejvíc přikloněná k cholerikovi… Generál mě tímhle neodvratitelným faktem neustále fláká po hlavě. Jako bych to sama nevěděla." Opřela jsem se do křesla ještě hlouběji, přitom se ozýval dunivý dupot směrem dolů ze schodů. Do obýváku se přihnala Amber. Ve tváři naprosté zděšení.
"Už to víte?! Je to pravda?! Fakt přijede Evelyn?!"
"Zlatíčko, uklidni se…. Bude tu jen pár dní." ujišťoval jí otčím. Zrak neodtrhával od novin. Skoro to vypadalo, že se nachází v režimu autopilota. Ten článek ho musel vážně zaujmout.
"Jak můžeš být tak klidnej?!" vyhrkla.
Poněvadž je flegmatik, chtělo se mi říct nahlas. Byla jsem ale lenivá mluvit a jen jsem Amber pozorovala. Měla jsem dojem, že se jí zmocnila hysterie. Najednou mi hlavou prolétly další Generálova slova: Amber je v pubertálním věku. - Jasně, cloumaj s ní hormony… Někdy až moc jako například teď.
"Jak se na ní mám sakra připravit?! Bude tu už zítra!"
Po těle mi proběhla husí kůže a byla jsem donucena se ozvat, "Zítra?"
"Jo!" Amber stočila oči ke mně. "Boží, co? No vlastně, má to i svoje pozitiva… Z nás všech má tebe Evelyn nejmíň v lásce, protože jí pořád odporuješ."
"Dík za připomenutí, Amber." řekla jsem hořce. Prstem jsem ukázala ke krbu. "Pokračuj a propíchnu tě pohrabáčem."
"Holky." Táta měl v úmyslu nás zřejmě napomenout, jenže to znělo jako prosté konstatování. Popravdě, naše sourozenecké hádky mu byly naprosto ukradené.
"Co je tu za povyk? Řešíte bábu Evelyn?" otázal se znuděně Ash. V ruce držel nintendo SD.
Ten nám tu chyběl… Někdo svolal rodinou poradu?
Amber se povýšeně ozvala, "Koho taky jinýho, Ashy. Přestaň si sedět na vedení!" Pak žďuchla do volného křesla a zírala prázdným pohledem na konferenční stůl. "Zas kvůli ní budu muset sáhnout až na dno skříně a vytáhnout oblečení, který schvaluje… Vypadám v nich jak katolička z nedělní školy. Úděsný svetry a kostkovaný, dlouhý sukně. Hnus!" plivla nakonec. "Ona je cvok. Proč se před ní musíme takhle předstíraně producírovat…"
"Už sis odpověděla." prohlásil Ash nezáživně, "Protože je cvok."
Otčím poprvé, za celou dobu, zdvihl zrak od textu a znaveně vzdychl. Vstal a podíval se po nás všech. "Hlavně nevyvádějte žádné hlouposti." pravil nakonec a začal se odebírat směrem do kuchyně.
"Skvělá rada, tati." vyfoukla ironicky Amber. - "Trapná rada, tati." řekl pravdivě Ash. Oba sourozenci se pak vydaly na cestu, každý do svého pokoje. Zbyla jsem v místnosti sama.

Tohle je moje rodina, pomyslela jsem si s falešným úsměvem na rtech. Celkem by mě zajímalo, jaké by to bylo žít v normální rodině. No, možná že pojem normální je jenom mýtus. Na tuhle těžkou otázku zřejmě nikdy nebudu znát odpověď.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sharen Sharen | 29. ledna 2016 v 19:25 | Reagovat

Moc podařený díl, díky.

2 Leni Leni | 29. ledna 2016 v 19:54 | Reagovat

Super děkuju za další kapitolu :-)

3 Vlaďka Vlaďka | 29. ledna 2016 v 22:04 | Reagovat

Mám pocit že ani Blair sa úplne nevyhrabala z puberty. Som strašne zvedavá, ako si to Viktor vyberie :-D  :-D

4 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | Web | 4. února 2016 v 15:57 | Reagovat

[2]:[1]: Děkuji, jsem ráda, že se tahle část líbila. ;)

[3]: Ne, ta rozhodně z puberty ještě není úplně venku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama