Za trest / 47 /

2. ledna 2016 v 19:00 | May



Po obědě se s námi Andy rozloučil. Měl namířeno, kam jinam než, na rande s Jeremim. Jsou na sobě úplně závislý. Píšou si a volají snad každou možnou vteřinu. Láska jako trám. Při nákupech ve městě jsme Andyho prostě musely s Kate zdrbnout. Nakonec jsme skončili větou: Sakra, my mu to štěstí závidíme.

Kate kroužila jako hladový sup kolem nové kolekce bot. Zkoušela si jedny za druhými, procházela se v nich po celém obchodě a zvažovala, které si přidat do sbírky (Upřímně, nevím, kam ještě chce nacpat další pár bot, už teď má skříňku naplněnou až po okraj). Tvářila se zoufale, nemohla se rozhodnout. Mezitím mi došla zpráva na mobil. Psal Generál. Divila jsem se, že na začátku textu byl umístěný pozdrav. To obvykle máma nedělala. Když jsem četla dál, už nic osobního nenásledovalo. Zbytek zprávy se týkal toho, co musím koupit v potravinách.

Kate si nakonec koupila oba páry bot. Nerozhodnost zvítězila a nesla dvě tašky. Oznámila jsem jí, že jsem byla pověřena veledůležitým úkolem a už jsme společně mířily do vedlejší budovy.
Tlačila jsem košík a Kate šla hned vedle mě. Mlčky hleděla na mou maličkost, takže mě vyprovokovala, abych se zeptala, co je. Kate se uculila, pokynula rameny. "Ále jen ták. Jsem ráda, že se spolu zas bavíme." Významně mrkla. "Chyběla mi ta tvoje upřímnost, i když někdy tvrdá."

Kate se mnou měla vždy trpělivost, za to jsem jí opravdu obdivovala. "A mě zase chyběla tvá laskavost… naivita a upovídanost." přitakala jsem potlačující smích.

Kate mě vzala dlaní po rameni a vesele se usmívala. Potom zářivost ve tváři utlumila a stejně tak hlas. "Ohledně Viktora." pronesla nečekaně. "Je šikovnej manipulátor, a i když je takový, jaký působí, viděla jsem v něm i dobrý stránky. Umí se chovat mile…, pozorně." Nadechla se, pokračovala vyrovnaným tónem. "Byla jsem další ze seznamu jmen. Pohrával si se mnou, měla… mám zlomené srdce a přesto-" Zahleděla se hluboko do mých očí. "- přesto jsem pořád do něj zamilovaná." Zakryla si dlaněmi tvář a vzdychla. "Jsem fakt naivka, co? Nepoučitelná."
Lítostivě jsem se na ní zadívala, vzala kolem ramen a povzbuzovala. "Špatně. Chyba není na tvojí straně. Jsi skvělá holka a zasloužíš si někoho lepšího. Viktor je - no, Viktor. A taky minulost. Najdeme ti super kluka a na toho idiota hned zapomeneš. Platí?"
Kate kývla na souhlas a pousmála se.

Na uklidňování a povzbuzování Kate tu byl vždycky Andy, já přihlížela. Možná že jsem se od něj něčemu přiučila. Kate vypadala uvolněně, celkem s lepší náladou. Mířily jsme dál mezi regály. Zastavila jsem a Kate mě napodobila. Zaznamenala jsem povědomou tvář, dotyčná osoba právě vybírala zeleninu. Třeba mě šálil zrak, proto jsem se kamarádky zeptala, jestli jí není ta žena v modrém roláku povědomá.
"Jasně, že jo." přisvědčila. "To je přece Nickova mamka, Rebeca."

Kamarádce se podařilo potvrdit domněnku. Super, pomyslela jsem si ironicky. Nic proti Rebece, byla na mě před dvěma lety, když jsem chodila s jejím synem, hodná. Stejně, nenapadalo mě, o čem zajímavém bychom vedly řeč, jestliže se střetneme. Navíc tu panovala obava, že by tady mohl být Nick. Představa té situace se mi nezamlouvala. Optimisticky jsem řekla: "Výhoda nový image, nepozná mě." A mrkla jsem spiklenecky po Kate. Ta jen protočila panenky a zavrtěla hlavou. Zřejmě jsem se musela zdát strašně dětinská.

Rebeca si mě pamatovala jako hnědovlasou dívku s nijak vytříbeným stylem oblékání. Tehdy jsem nosila, co mi přišlo pohodlné. Nic koženého, černého, výstředního, ani s řetězy. Chovala se slušně a zkrátka vypadala jsem jako obyčejná ta z davu. - Vyzrála jsem v pěkné kvítko, co.

Otočila jsem vozík a změnily směr. Nákupní seznam obsahoval vločky, které jíme každé pondělí a středu (zaseklá gramofonová deska). Našly jsme je, ale nebylo v naší moci se k nim dostat. Co je to sakra za marketingový tah? Dát je tahle vysoko, kam na ně průměrný zákazník nedosáhne. Kate byla menší než já, i přes svoje lodičky. Úkol vzít je byl v tom případě pravděpodobnější u mě. Natahovala jsem se, jenže kousíček chyběl. Najednou se nade mnou objevila velká, svalnatá ruka. Muž sebral (ty zpropadený) vločky a podal nám je. Po druhé co jsem dneska narazila na osobu silně povědomou. Já tu tvář znám… znám, snažila jsem si vzpomenout.

Zatímco jsem bloudila v myšlenkách, Kate byla slušná a poděkovala. Přívětivě se usmívala, asi se jí ten mladý muž zalíbil. Nevypadal špatně. "Tom." vyletělo ze mě nekontrolovatelně. Vybavilo se mi jméno a taky o koho se jednalo. Měla jsem dneska kliku na rodinné příslušníky Nickovi rodiny. Tohle byl jeho starší bratr Tom. Změnil se. Uznávala jsem, že k lepšímu. Tenkrát byl poněkud při těle, nosil dlouhé vlasy v culíku, měl brýle a celkově se jevil více zanedbávaný. A byl dost zvláštní. Chodil do soukromé školy, trpěl poruchou soustředění a výkyvy nálad. Jak horská dráha. Nahoru a pak pěkně dolů. Stoprocentní podivín.

Jenže jak jsem si ho teď prohlížela, ke starému já měl hodně daleko. Upravená postava, skvěle padnoucí džíny a splývavé triko s dlouhými rukávy. Brýle nosil stále, ale byly elegantnější a pasovaly na jeho tvář. Hnědé vlasy ostříhané na krátko, což zvýrazňovalo ostře řezané rysy v obličeji. Učiněný muž k pohledání. Ale můj typ to nebyl.
"Pamatuješ si mě, Blair. Skvěle." ocenil a přátelsky se usmál.
"Ty mě taky, jak slyším." Ucítila jsem jemný náraz Kateiny ruky do zad. Signál a její výraz jsem pochopila naprosto jasně. "A vzpomínáš si i na mou kamarádku Kate?"
"Samozřejmě, obě jste vyrostly do krásy."
Kate z něj byla na věty. Hlavou mi problesklo, že na Viktora dokáže zapomenout mnohem rychleji, než si zaručeně myslela.
Obrátil svou pozornost opět ke mně. "Přistěhovali jsme se teprve před cca dvěma týdny. Nicka si už potkala? Vrátil se na školu."
"Jo, potkala." odpověděla jsem nevzrušeně a stručně. Nenapadlo mě, co dál říct - nahlas, ale v duchu bych mohla povyprávět, jak se znovu s jasnou představou nachomýtnul do mého života. Málem jsem zapomněla, že naše první setkání po letech zinscenovala Kate (Pořád mám za to na ní trochu pivku) a poté mi Nick v kavárně jednoduše oznámil, že jsem mu chyběla a chce nás dát dohromady. Sotva. Co se pohřbilo, už by tak mělo zůstat. Můj pevný a nemění názor.
Tom se zhoupl na patách. "Měl bych jít. Jsem tu s mámou, bude potřebovat pomoc s nákupem." Zamával nám, pravil klasickou větu, rád jsem vás potkal a odešel. Ovšem Kate ještě za ním stihla zavolat, moc díky za vločky.
"Moc díky za vločky?" zopakovala jsem nevěřícně a krabici hodila do košíku.
Kate pokrčila rameny a tvářila se nevinně. "Co?"

"Rovnou ses mohla rozběhnout a zeptat se na jeho číslo."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sharen Sharen | 2. ledna 2016 v 21:43 | Reagovat

Skvělé, díky za další díl.

2 Leni Leni | 2. ledna 2016 v 21:51 | Reagovat

Děkuju :-) Už se těšim na další kapitolu.

3 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | Web | 2. ledna 2016 v 22:33 | Reagovat

[1]:[2]: Já děkuji Vám oběma. :) ;)

4 remetra remetra | 3. ledna 2016 v 15:25 | Reagovat

Píšeš opravdu úžasně. Přeji mnoho úspěchů při další tvorbě. S pozdravem rem :-)

5 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | Web | 3. ledna 2016 v 23:37 | Reagovat

[4]: Moc si vážím tvého názoru, děkuji. Jsem ráda, že příběh se ti čte dobře. :)

6 Vlaďka Vlaďka | 5. ledna 2016 v 11:03 | Reagovat

V tvojej poviedke sa to len hemží peknými charizmatickými chlapmi :-D Výborná kapitola!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama