Za trest / 38 /

23. září 2015 v 19:30 | May



Seděla jsem na lavičce, skoro snědená bageta. Harpie se nade mnou tyčila jako socha neporazitelné bohyně. Nudná podívaná. Věnovala jsem jí asi dvou vteřinový oční kontakt, pak jsem se zadívala na umírající kytku v květináči. Stokrát lepší než civět na ní.
"Chudinko, Viktor si s tebou a tou tvojí naivní kamarádkou jenom pohrává, vůbec mu na vás nezáleží. Líbí se mu, když si může hrát s lidskými emocemi a manipulovat. Věř mi."
Znuděně jsem pravila, "Spíš mi prozraď něco, co nevim."
Harpie zmlkla, zřejmě začala ve svém malém mozečku nad něčím přemýšlet. Po době, která mi připadala jako věčnost, se zmateně zeptala: "Proč s ním teda chodíš?"

Další věta, které se dneska podařilo dostat mě na kolena. Nořila jsem se do zamotané situace stále níž. Byl to jak tekutý písek. Zdálo se mi, že se z něj nedalo v brzkém období nijak vyhrabat.
Odpověděla jsem dotazem, "Proč bys s ním chtěla chodit ty?" Docela mě to zajímalo.
"Hmm…, je fakt pohledný, oblíbený, má nádherný úsměv a ty jeho oči…"
Zdviženou dlaní jsem jí musela zastavit: "I přestože víš, jaký je to bezcitný monstrum, nezáleží na tom. Takže chceš chodit jen s jeho obalem a ne vnitřkem."
"Obalem? Vnitřkem? O čem to mluvíš?"
"Psychologická analýza - Eh, to je vlastně jedno." Vzdala jsem se a vstala, "Šup na podium, Julie." Připomenula jsem jí, že za chvilku odbije půl třetí, hodina kdy začínají zkoušky na hru a tím tedy i můj trest.

"A nevíš náhodou, jak je na tom Glorie?"
Černovlasá Harpie šla do divadelního sálu se mnou. Zpočátku s dvoumetrovým odstupem. Jakmile jsem chytala za kliku, ozvala se.
"Otřes mozku, pohmožděniny - Neboj, tak rychle se nezotaví, aby tě vyšoupla z role." Víc jsem neřekla a zašla dovnitř. Zjišťovala jsem, že povrchních lidí se tady hemží požehnaně.
Dlouhán Adams měl dneska na programu zkoušení části hry, kde se Romeo utká s Tybaltem. To znamenalo, že jsem musela dojít pro repliky mečů, které ležely v kostymérně a budou se při této scéně používat.
Šla jsem prázdnou chodbou, ale to se mělo do pár vteřin změnit. Cestou jsem potkala Viktora.

"Kam míříš?"
"Co je ti do toho." odpálkovala jsem Viktora a prošla kolem něj.
Viktor mě chytil za zápěstí a otočil k sobě tak prudce, až jsem narazila do jeho hrudi. "Hm, Tygřice tasí ostré drápky. Na mě to ale neplatí." Uličnicky se usmíval.
Zaskočeně jsem zírala. Náhle jsem ucítila jeho druhou ruku na zádech, jistil si mě. Vzchopila jsem se. "Tohle gesto zas vůbec neplatí na mě, takže dej ty pracky pryč."
"Ani trošičku - škoda. Mohla být legrace."
Jeho tvář se nacházela kousíček od mé. Cítila jsem i teplý mátový dech. Pomněnkové oči se ve mně snažily začíst, pomalu se zarývaly až do duše. Ne, se mnou to ani trochu nehnulo. Andělská tvářička s ďáblem uvnitř neudělala na mě kdovíjaký dojem.
"Tvoje chování a vzhled možná na holky funguje, ale já dokážu bez problému odolat." oplatila jsem mu škodolibý úsměv a zkusila se uvolnit.
Jedna Viktorova ruka přejela po mých zádech výš, chytil mi hlavu a donutil, abych se na něj opět podívala. "Zakázané ovoce chutná nejlíp." Sotva větu tiše dořekl, políbil mě.

Nejednalo se o letmý polibek jako poprvé, tenhle byl mnohem chtivější. Jeho rty se pevně tiskly k mým a nevypadalo to, že by se každou sekundou chtěly odtrhnout. V žilách se mi vařila krev zmatkem a vzápětí vztekem. Zapomněl snad, že tohle už nikdy nemá dělat?! Prve jsem mu to naznačila dost jasně. Jedna pusa jako důkaz naprosto stačila. Snažila jsem se odvrátit obličej, jenže Viktor držel mou hlavu zezadu opravdu silně. Nedokázala jsem se skoro pohnout. Rukama jsem se zapřela o jeho široká ramena a pokoušela se od něj odstrčit.

Najednou jsem zbystřila, jakoby si Viktor něčeho za mnou všiml. Pomalu odtáhl hřejivě pulzující rty, povolil sevření a ustoupil o dva kroky dozadu.

Nejdřív jsem se chtěla podívat, kdo byl ten dotyčný, kterému jsem musela poděkovat za záchranu. Na Viktora jsem měla v plánu ječet hned následně. Mírně jsem se pootočila a zděšena zjišťovala, že tam stála Kate. Automaticky jsem zavřela oči, nedokázala jsem ten její pohled vidět. Vážně to bolelo. Působila jako drobná laň, které se hrozně ublížilo. Mlčky dál stála, nakonec sklonila hlavu a rozběhla se pryč.

Udělala jsem pouhý krok směrem za ní, záhy jsem si uvědomila, že stejně nevím, co bych Kate řekla. Teď byla určitě příliš rozrušená, zraněná… Vůbec by mě neposlouchala. Zhluboka jsem se nadechla a slyšela vlastní zrychlující pulz. Zaťala jsem pěsti.

"To jsem vážně necht…"

"TY!" vyřkla jsem rázně otočená k Viktorovi zády, "Říkala jsem, že už to nikdy nemáš dělat!" Obrátila jsem se a naštvaně pokračovala: "Akorát si pořád s někým zahrávat, bavit se na jeho účet, bez jakéhokoliv ohledu! Myslíš jenom na sebe, a jen na to, co je pro tebe dobrý, co tě pobaví! Jak můžeš být tak děsně krutej a bezohlednej!" Nadechla jsem se. Viktor ani neceknul, střídavě se díval po mně a na podlahu. "Celé je to tvoje vina - Využíval si Kate, proč? Zřejmě až do konce života se mnou nepromluví, proč? - Vymýšlíš si lži a nezajímáš se o následky!"

"Pobavil ses při ničení životů okolo včetně mýho? To mě tak hrozně nasnášíš? Doufám, že si šťastnej, protože fakt jinak nevím, proč bys to všechno dělal." Nakonec jsem tvrdě dodala, "Nenávidím tě!"

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vlaďka Vlaďka | 24. září 2015 v 23:43 | Reagovat

Strašne som sa roztápala z tej pusy. Len škoda že to takto skončilo. A fakt neviem čo si o Viktorovi myslieť, vačšinou mám postavy odhadnuté hneď, ale v ňom sa nevyznám. Teším sa! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama