Záhadný případ 15./4

6. srpna 2014 v 18:00 | May |  Záhadný případ 15


Přestala brečet. "Ty-ty ho chceš vidět?" šeptla udiveně. "Chceš jít za ním?" Na čele se jí objevily vrásky a rudla vzteky. "Chceš mýho Christiana pro sebe?!" Strčila do Lexi, aby jí dostala od sebe. "Na to hned zapomeň! On je můj, jenom můj! Nikomu ho nedám ani tý brune-" Rachel se zatvářila, že jí něco došlo. "Určitě si ho už potkala? Ty si ta bruneta, že jo?!" Sklouzla k paranoi. "Přišla ses mi vysmívat… podívat se na zoufalku, která odstrouhala… oba se mi teď smějete za zády." Blekotala a očima těkala po kuchyni, až jí zrak zakotvil na lince. "Já nikomu pro smích nebudu!" Vytáhla velký nůž ze dřezu a lesklou špičku namířila na Lexi, ta měla vytřeštěné oči a ústa dokořán. "Christiana ti nedám! Slyšíš! Nikdy!" A švihla kuchyňským nožem.


Lexi jen taktak uhnula, proběhla kolem stolu a popadla židli, použila ji jako obraný štít. "Sakra, Rachel, probuď se! Přestaň se chovat jako blázen."
"Blázen seš tu jedině ty!" Rachel čapla hrníček a hodila ho po kamarádce. Trefila židli. Proces opakovala ještě s talíři a skleničkami. Nakonec jí došla munice a vrátila se zpět k přímé konfrontaci nožem. Lexi byla donucena pustit štít a uchýlit se k dalšímu úhybnému manévru. Jak všude po dlaždicích ležely střepy, Rachel u nápřahu s nožem uklouznul podpatek a spadla tak nešikovně, že se cestou dolu praštila hlavou o stůl. Ztratila vědomí.

Lexi se pokoušela popadnout dech a utlumit dávku adrenalinu, která se během šílené potyčky vkradla do její oběhové soustavy. Nebylo to tak, že by měla z Rachel strach, spíš zažívala obrovský zmatek a šok. Naklonila se nad bezvládné tělo a vzala jí nůž z ruky. Pro jistotu ze skříně, kde věděla, že její otec měl v krabici lněné provazy, jich pár popadla a kamarádce svázala ruce a nohy. Teprve až Lexi nabyde jistoty, že je Rachel zcela v pořádku, ji osvobodí. Do té doby je svému okolí životu nebezpečná.

Pohladila Rachel po ušmudlaném líčku od rozteklých šminek a v duchu se zapřísáhla, že jestli za to může ten bastard, dá mu pěkný kapky.

Lexi vyběhla z činžovního domu s myšlenou, že situace je mnohem vážnější, než mohla kdy tušit. Ani ta nejbláznivější fantazie by nestačila. Dovolila si i tvrdit, že za to, co se stalo Rachel, mohlo něco nadpřirozeného. Jiné logické vysvětlení totiž v závěru svých úvah neměla. Rychle vytočila číslo na experta přes tenhle obor.

"Logane?" oslovila ho, jelikož hovor byl přijat, jenže nikdo nepromluvil.
Za pár vteřin přišla odezva. "Doufám, že mi nevoláš kvůli Rachel." Zněl poněkud unaveně.
Lexi zvolila ráznější tón, "Jo, volám a měla jsem pravdu. Můj instinkt se nikdy neplete."
"O čem mluvíš?"
"Chtěla ze mě udělat suši!" opáčila rozlíceně. "Nasekat mě nožem na malinkatý kousíčky." Poté povyprávěla celou scénu, která se v bytě odehrála. Na závěr dopáleně řekla: "Najdu ho a donutím, aby dal mou kamarádku zpátky do kupy!"
Logan okamžitě zaprotestoval. "Nechoď ho hledat, Lexi, rozumíš. Nic nepodnikej a počkej na mě nebo Dannyho."
Zastavila chůzi a rezignovaně přitakala, "Dobře. - Kde se sejdem?"

Mířila na domluvené místo. Bylo zataženo a slunce schované za mraky se přibližovalo k horizontu. Když procházela ulicí, Lexi postřehla, že tady je ten bar, kde Rachel měla potkat záhadného kluka, kvůli kterému se dnes chovala jako smyslů zbavená. Hypnotizovala vchod a napadlo ji, co když je Christian ve stejném lovišti jako předešlou noc. Rychle nápad, vydat se sama dovnitř, zavrhla a hbitě se otočila, aby unikla silnému pokušení jít mu zpřelámat všechny kosti v těle.

Do někoho při otočce vrazila. Byl vyšší, poněvadž čelem zasáhla čísi rameno. Omluvně se pousmála na dotyčnou oběť jejího počínání. Jednalo se o mladíka, který nemohl být o moc starší než Lexi. S úsměvem na rtech ledabyle mávnul rukou, prý ustál už i horší srážky. Mladík poté znova vykročil ke vchodu do baru, jenže Lexi zachvátil zkrat správného uvažování a poklepala mu na paži.

"Neznáš náhodou Christiana?" vyzvídala s kamarádským přednesem. "Byl tu včera."
"Á… Christian." zareagoval kladně a potom se zašklebil, "Doufám, že ty nejseš jedna z těch pošahanejch bejvalek?"
"Ne, to rozhodně nejsem." Uvnitř se Lexi vařila krev a stoupal tlak.
"Uf, jsou šílený, věř mi. Ty vypadáš normálně. - Zajdem na drink?"
Odbíhá mi od tématu, bublala v duchu vzteky. Na venek se tvářila jako nevinný králíček ušáček. "Seš milej, ale nemůžu. Je Christian dneska v baru?"
Mladík zakroutil hlavou. "Je na busovém nádraží. Byl tady u táty. Už jede dom k mámě."
"Kdy odjíždí?" vyhrkla naléhavě.
Kouknul na hodinky na zápěstí a pokynul rameny. "Cca za půl hoďky."
Poslední podstatná otázka. "Jak ho poznám?"
Uchechtl se, tenhle rozhovor mu přišel absurdní, naštěstí pro Lexi odpověděl: "Světlý vlasy, jizva přes jedno obočí…"

Lexi se hned rozběhla a nechala mladíka, aby se díval na její mizející záda. Hodila šílený sprint, autobusové nádrží odkud nebylo daleko. Pár aut na ni zatroubilo, jelikož jim málem skočila pod kola, při překonávání vozovky. Už zahlédla obří stříbrnou střechu nádraží, která připomínala plachtu na pavučině železných sloupů a podpěr.

Udýchaně se rozhlížela po zastávkách a hlavně lidech se světlými vlasy. Chodila mezi nimi a pátrala po jizvě. Během hledání stíhala napsat krátkou zprávu o změně v plánu, informovala o tom, aby oba polodémoni přišli na nádraží. Lexi se uklidňovala tím, že mezi takovým davem jí ten kluk nic udělat nemohl. Snad.

Nevšímala si vibrujícího mobilu v kapse a bloudila očima. Našla ho. Jizva nad levým obočím.

"Si Christian?" optala se bez zbytečného zdržování.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co říkáte na příběh Záhadný případ?

Je skvělý 74.1% (252)
Celkem ujde 13.5% (46)
Je strašný 12.4% (42)

Komentáře

1 diana diana | 7. srpna 2014 v 16:04 | Reagovat

To bude nejaký zloduch.Dakujem,je to skvelè. :-)  :-)  :-)

2 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | Web | 7. srpna 2014 v 18:08 | Reagovat

[1]: Já děkuji. Jsem moc ráda, že se příběh líbí. ;) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama