Byla nebyla jedna au pair 3

1. srpna 2014 v 17:56 | Diggy |  Byla nebyla jedna au pair

"Dobrý ráno."
"Dobrý ráno," už podle tónu jsem poznala, že něco není v pořádku.
"Kdy se rozbilo to světlo?" spustila ihned Bianca.
"Jaký světlo?" ptala jsem se ještě v rozespalém stavu, absolutně jsem totiž nechápala, co po mě chce.
"No ve tvé koupelně, kdy se rozbilo?"
Polilo mě horko. To světlo, na které se hned zkraje ptala, bylo rozbité už nejmíň tejden. Jenom jsem prostě nenašla vhodnou chvíli, kdy to říct. Nevěděla jsem, jestli mám říct pravdu nebo zalhat. Měla jsem totiž podezření, že mě jenom madam zkouší.


"Včera," odpověděla jsem nejistě.
"Ráno nebo večer?" zeptala se pohotově.
Bylo mi jasný že už tak nebo tak lžu, a že jestli řeknu ráno, seřve mě za to, že jsem to neřekla dřív.
"Večer," vypálila jsem z sebe.
"Musím říct Karlovi, aby to zpravil," špitla si pro sebe.
"Budiž mi za tuto lež odpuštěno." Tiše jsem se zaradovala.
Udělala jsem si kafe, jako každý ráno. Samozřejmě slazený. Měla bych to omezit. Já vím. Denně do sebe cpát 2 lžicky cukru v jednom kafi úplně zbytečně není moc dobrý pro organismus, ani pro moje kila navíc, který už nějakou tu dobu mám. Na nic jsem nečekala a přesunula se k žehlícímu prknu, kde už se na mě smál plný koš prádla. Ta představa, že budu celý dny jenom žehlit tu tunu prádla, co vznikla, jelikož Bianka odmítala přes dva týdny prát, mi vháněla slzy do očí. Po třech hodinách jsem byla s košem hotová. Žehlit do dokonalosti Karlovo košile byla pokaždý obrovská výzva.
Vlastně celý tohle bylo jedna velká výzva, teda spíše velký divadlo, kterýmu se říkalo au pair. V rodině jsem byla spíš služka v lepším případě uklizečka. Bianka mi napsala každotýdenní plán, který připla na lednici, abych neustále věděla, co mě ještě za práce čeká a asi aby mi také připomínal, na jaké pozici u rodiny jsem. Samozřejmě plán se týkal jenom úklidu. První měsíc jsem se uklidňovala tím, že je lepší dělat uklizečku, než trávit čas s dětma, co mě nazývají zlou čarodějnicí. Na jejich každodenním programu byl neustálý řev, brekot a hysterické scény vystřižené z filmu. I když mě hrozně štvali, občas jsem je měla ráda nebo mi jich bylo dokonce líto.
"Yara tady zůstane, hodně zvracela a není jí dobře." vypadlo najednou z Bianky, která byla až moc společensky oblečená.
"A ty někam jdeš?" podivila jsme se.
"Já musím do města," řekla jakoby nic.
"Cože?!" probliklo mi hlavou. Dítě ti tu zvrací a ty si jen tak odjedeš do města? Tohle mě nevýslovně vytočilo.
"Hlavně ať hodně pije. Kdyby měla žízeň, v lednici je džus a kdyby hlad dej jí jablko."
"Cože?!" ozvalo se v mé hlavě podruhé.
"Bianca ona může jenom vodu. Jablko je kyselý stejně tak i džus a z toho se pozvrací znovu." Vysvětlovala jsem jí
"To je divný, já slyšela, že jablko je dobrý na žaludek," odsekla ironicky.
"Tak kdo tu kurva má maturitu z výživy?" řvala jsem v podvědomí.
"Tak ahoj později," ozvalo se ze dveří, které se ihned zavřeli.
V hlavně mi svitla jen jediná myšlenka. Super, jestli se mi tady malá pozvrací: zaprvý, do toho hodim šavli taky a za druhý, to fakt nebudu moct uklidit, jelikož bych do toho neustále blila. Tak doufám, že to nakupování neprodlouží...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jeli byste do naprosto neznámé země jako au pair?

Ano byla/pořád jsem au pair 13.5% (5)
Ano chtěla bych to zkusit 56.8% (21)
Podle příležitosti 18.9% (7)
Ne 10.8% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama