Záhadný případ 15./1

28. července 2014 v 20:09 | May |  Záhadný případ 15


Po ránu panovalo bláznivé počasí. Nejdřív slunce zasvítí, pak z mraků zaprší a tenhle koloběh se opakoval dokola. Lexi stála venku na prahu domu a čekala, co to bude tentokrát. Kapky začaly padat z oblohy, takže déšť. Vystřelovací deštník zelené barvy se mrštně otevřel a Lexi si ho dala nad hlavu. Vyhýbala se rostoucím loužím a stoupla si na autobusovou zastávku. Ráda chodila do školy pěšky, jenže v tomhle počasí se rychle rozmyslela.


Uběhl týden od incidentu s démonem Malumem. Od té doby se Lexi s Loganem ještě nepotkala. Nešla ho navštívit, schválně si dávala načas, možná na ní byl pořád naštvaný. Hryzal jí nepříjemný pocit v hrudi a některé dny jí převálcovala špatná nálada a nikam nechodila. Její kamarádka Rachel jí dokonce včera zvala ven do skvělého baru, ale Lexi odmítla a doma zkysla nad vyplňováním křížovek - zaručený způsob jak odvézt myšlenky.

V Autobuse se Lexi posadila k okénku a neutrálním výrazem hleděla ven. Najednou si naproti ní přisedl mladý muž s brýlemi, záhy jí oslovil: "Když je takhle ošklivě, jedině tvůj úsměv dokáže svět zase rozzářit."
"Ahoj Danny." Pozdravila a trochu se pousmála. Tenhle polodémon jí uměl zvednout náladu, ale občas i lézt na nervy. Byl to fajn kamarád.
Danny se přiklonil trochu blíž. "Pořád máš špatnou náladu kvůli tomu, co se stalo?"
Kývla hlavou.
"No, naštvanej byl hodně, to je pravda." Pokračoval kamarádsky. "Ale teď je Logan spíš… zmatenej."
Lexi jakoby se probudila. "Co? Zmatenej? Proč by byl?" nechápala.
Danny se šibalsky usmíval, nakonec dodal, "Až tě zase uvidí, snad mu to konečně docvakne."
"Mluvíš v hádankách." osočila se mírně. "To ke mně není fér. Nemám nic, čeho bych se chytla, abych na to přišla." Upřela na mladíka zrak. "Mluv na rovinu." Ale ten se jenom spokojeně culil. Lexi si povzdychla a zkřížila ruce.
"Je tu ještě jedna věc." spustil Danny a tím změnil téma. "Určitě sis všimla, že jsem často v kavárně, kde pracuje Rachel. Dost jsme spolu mluvili a vyklubala se z ní fajn holka s osobitým kouzlem. A vím, že se jí líbím delší dobu, takže jsem včera došel k názoru, že Rachel pozvu na rande."
Lexi kulila zvědavé oči, zadržovala dech napětím.
"Řekla mi ne."
"Co?" Po ránu již po druhé, co Lexi něčemu vůbec nerozuměla. "To musí být omyl. Rachel je do tebe zaláskovaná od první chvíle, básnila pořád jen o tobě… A ona řekla ne? - Nemožný."
Danny zamyšleně konstatoval: "To už je druhá holka, co mi dala košem. Začíná mi klesat sebevědomí."
Lexi ho svižně praštila přes rameno. "Není čas na vtípky. Tohle je... Nedokážu přijít na jediný vysvětlení, proč by tě Rachel odmítla."
"Díky, ale už se stalo." pousmál se sarkasticky. "Jsem osamělý jezdec, který musí jet dál."
"Přijdu tomu na kloub." odpověděla rozhodnutá směrem na Dannyho, který si nemohl odpustit poznámku: "Uuu… naše detektivka se pouští do akce."

Logan se nacházel v místnosti za pracovnou. Dělal inventuru starožitné sbírky, už asi po třetí za tenhle den. Prohraboval se mezi svitky, zatuchlými knihami, relikviemi a spousty dalšími věcmi, ke kterým za ta léta přišel. Měl rád pořádek, kontrolu svých cenností tedy dělával pravidelně. Zavřel sešitový blok, kde byly zapsány všechny položky, a vydal se k širokému stolu, jež stál uprostřed pokoje. Zadumaným výrazem prohlížel dva náramky v krabičce, v tu chvíli se ozvaly dveře z pracovny a následovaly kroky. Logan se zvláštním pocitem v těle zvedl hlavu v očekávajícím gestu.

Do zadní místnosti vstoupil Danny. Zakřenil se a pravil rýpavě, "Já snad na tobě zahlídl zklamaný výraz, Logane. Čekal si někoho jinýho? Tak přes metr šedesát? Hnědý vlasy? Roztomilej úsměv."
"Co chceš?" Logan s chladem úplně ignoroval jeho popichování.
Danny se krátce rozhlídl kolem sebe, "Už zase děláš inventuru?" Popošel ke stolu. "Takhle často si svoje věci nekontroluješ." Vševědoucně se zaculil. "Co na plat, snažíš se jenom odvézt myšlenky, ale stejně před tím nemůžeš utíkat věčně."
"Před ničím neutíkám." odvětil vzdorovitě.
"Jasně." houkl a pak obrátil s kajícnějším tónem. "Jo a ještě jednou promiň za tu popelnici, co jsem tu noc po tobě hodil."
"Měl si štěstí, že byla prázdná."
"No, když já jsem byl tak naštvanej, jak mi Zeyanra říkala, že si šel vymazat Lexi vzpomínky. Cítil jsem se zrazenej při myšlence, že bys to fakt udělal." Podrbal se krátce ve vlasech. "Ach jo. Víš, jak se mi ulevilo, když si mi řekl, že je Lexi v pohodě? V hloubi duše jsem stejně nevěřil, že bys to udělal." Na moment se Danny odmlčel, potom dodal: "A pořád si zmatenej?"
"Zmatený?" ohromil se a hned to zavrhl. "Nejsem zmatený. Prostě se přihodily jisté okolnosti, které mi nedovolily vymazat její vzpomínky. Už o nás ví příliš dlouho, byl by to silný zásah do její mysli."
Danny ho pozoroval s přimhouřenýma očima, zjevně si myslel své, Logan proto pokračoval: "Nepokoušej mě, Danny, myslím vážně, co jsem ti prve říkal. Lexi je houževnatější, než jsem si chtěl připustit a tu noc jsem si musel přiznat, že je to obdivuhodný člověk. Sice to často se svou zvědavostí přehání, ale je dobrá a snaží se pomáhat lidem. Kvůli těmhle důvodům jsem se nakonec rozhodl, že ji vzpomínky ponechám." Logan se nadechl a sklonil pohled zpět na dva náramky, které už vyndal ven a položil na stůl. "Tvoje téma je uzavřené. Musíme se věnovat jinému a důležitějšímu."
"Hmm… to jsou ty náramky?" otázal se Danny při prohlížení.
"Ano. A před tím, než Nataša odešla, prozradila, že jich je mnohem víc, než pouhé tři exempláře."
Danny dramaticky přitakal. "Což je divný, poněvadž stará legenda praví, že jsou všudy všeho na světě jen tři Rughůovy náramky." Zazubil se. "Miluju záhadný případy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co říkáte na příběh Záhadný případ?

Je skvělý 74.2% (253)
Celkem ujde 13.5% (46)
Je strašný 12.3% (42)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama