Záhadný případ 14./6

21. července 2014 v 20:00 | May |  Záhadný případ 14


Ve skladišti zavládlo vítězné ticho. Hyde pořád hypnotizoval místo, kde démon zemřel a poté si všimnul zeleného drahokamu, který ležel na zemi. Zeyanra se zatím spokojeně pousmála, otřela si špinavé rukávy a vydala se za Larronem a Lexi.
"Vidíš, brnkačka." sdělila směrem k Larronovi. Ten se pouze neupřímně usmál. Zeyanra přelétla pohledem k dívce. "Tak tys měla být další obětí. No, nás se bát nemusíš. Právě jsme ti zachránili tvůj mladý život." S přátelskou tváří dále pravila, "Na tenhle hrůzný zážitek si ani nevzpomeneš. Stačí jen…"
Lexi náhle dlaněmi zakryla oči a nejistě vyslovila Larronovo jméno. Najednou si nebyla ničím jistá. "Larrone, ne-nebude mi, doufám mazat paměť."


Polodémon jí přívětivě stiskl rameno. Důvěrné gesto Lexi dalo naději. "Jistě že ne." odvětil směle. "Tady Zeyanra jen o tobě nic neví. - Neboj, nikdo se ti hrabat ve vzpomínkách nechystá."
Zeyanra nechápavě a se znepokojivým pocitem sledovala onu scénu a nemohla uvěřit vlastním uším.
Lexi pomalu odkryla oči a mrkla po Larronovi. Usmíval se. Další dobré znamení. Avšak po pár vteřinách mu úsměv ztuhl, díval se někam za Lexi. Šeptem spěšně řekl, "Ehm, připrav se, protože Hyde je na tebe momentálně hodně, extra naštvaný."

Lexi se hbitě obrátila jeho směrem. Přes skladiště kráčel k nim. Probodával jí temnýma očima jako ostře nabroušené nože. Lexi jen proběhlo hlavou, že slovo naštvaný je dost slabé slovo. Zastavil metr před ní. Zlost v jeho výrazu naháněla Lexi doslova husí kůži. Vypadal nebezpečně. Jako pravý démon.
Nadechla se a promluvila, "Můžu to vysvětlit."

"Ne!" Rozeznělo se rozsáhlým prostorem jako mohutná lavina. Hyde to slovo vyřkl tak rázně, že Lexi s sebou trhla. "Jak bys to chtěla vysvětlovat?! Vždyť je to naprosto jasné! Co se ti vlastně honilo hlavou, když ses rozhodla jít hledat Maluma?! Vidím, že moje varování sis nevzala vůbec k srdci. Stejně ses ho rozhodla najít na vlastní pěst! A tohle!" Hyde před sebou v dlani svíral zelený drahokam. "Vážně sis myslela, že s tím zabiješ Maluma! - Už po druhý si ukradla drahokam a šla sis hrát na hrdinku! - Zabít sama démona… Dočista ses zbláznila! Jsi pouhý člověk!"
Hydeho slova jí zasahovaly jako ledové bodce. Bolelo, tak to bolelo. Pociťovala strašnou zimu. Sevřela si paže. Chtěla Hydovi říct, jak se to ve skutečnosti odehrálo, "Ale já…"

"Ticho! Žádný ale." zarazil ji drsným hlasem. Působil naštvaně skoro až do nepříčetnosti. "Zase ses pouštěla, tam kam nemáš! Trpíš spasitelským syndromem a vůbec si neuvědomuješ, jaké mohou být následky! Kolikrát už si vyvázla z jisté smrti?! Přestaň si konečně hrát na jednu z nás - protože nejsi." Jeho tón s posledními slovy přešel do chladného a nekompromisního. Nehodlal poslouchat nic z toho, co měla nyní na srdci. Otočil se zády a promnul tvář. Dal ruce v bok a shlížel na zem. "Běž domů." rozkázal bez jakékoli emoce.

Lexi vůbec nedokázala vnímat, nebyla schopna se pohnout. Zaraženě s ústy přiotevřenými zkameněle stála a dívala se na jeho záda. Neschopna jediného slůvka. Cítila, jakoby přišla o veškerý vzduch v plicích, hruď jí svírala neuvěřitelná bolest. Se slzami měla na krajíčku.

Larron přistoupil k Lexi, vzal ji za ramena a jemně otočil směrem k východu. Tiše řekl, "Vezmu tě domů." Lexi se dala do chůze pouze díky jeho pomoci. Jinak by hrozilo, že tady zapustí kořeny.
Ve skladišti zbyly dva polodémoni. Hyde ostře vydechl. Filtroval ze sebe zbytky vzteku, který ho před chvíli naprosto ovládl. Nepamatoval, kdy naposledy ztratil nad sebou takhle kontrolu. Vždy se snažil jednat s chladnou hlavou, ale tentokrát to prostě nešlo.

"Hyde," zaslechl ženský tenor patřící Zeyanře. "Ráda bych věděla, co se tu stalo. Takhle si nereagoval ani, když jsem ti onehdy omylem rozbila milovanou, starověkou vázu. Kdo je ta dívka? Vypadá to, že na pouhého člověka ví až příliš."
Přestal zírat na podlahu. Obrátil se k ženě. Zdálo se, že bojoval sám se sebou. Nakonec spustil, "Narazil jsem na ni před několika měsíci, při stopování stínového démona. Všechno viděla a tím se vše spustilo."
Zeyanra si s povzdechem prohrábla rudé kadeře a potom založila ruce na prsou. Hodila po něm nařčený výraz. "Byls jeden z mála, který nikdy neporušoval pravidla. - A první pravidlo, nezanechávat lidské svědky. Jak se tedy mohlo stát, že ta dívka má stále vzpomínky?"
"Počáteční šanci jsem propásl," přiznal s neochotou. "tu následující taky a pak se to celé zvrtlo."
"U Larrona bych to pochopila, ale ty…" Zeyanra přistoupila blíž. Důkladně si ho prohlížela. "Snad nejsi do ní…" Ani to nedokázala doříct. Její věta chvíli visela ve vzduchu. Hyde se opět tvářil, jakoby vedl vnitřní monolog. Nakonec se dočkala odezvy.
"Ne." oznámil tvrdým hlasem.
"Tak proč si jí nevymazal paměť?"
Prudce vydechl. Hyde byl sám na sebe naštvaný. A naprosto zmatený. "Nevím, prostě… nemám zdání."
"Nechal si člověka, aby věděl o démonech a podívej, kam to dospělo." Na důkaz se rozhlédla po místu, kde ještě před nějakou dobou bojovali o holý život s démonem Malumem. "Lidé mají zůstat ve svém světě, Hyde, protože když ne - tu dívku to málem připravilo o život."
Hyde rozhodným tónem přisvědčil, "Udělal jsem chybu. Nikdy jsem neměl dovolit, aby to zašlo tak daleko."
Zeyanra se vlídně usmála. Stoupla si až úplně k němu a sevřela oběma dlaněmi jeho tvář. Dívali se zpříma do očí. Bez mrknutí. Potichu sdělila, "A tu chybu musíš napravit, Hyde."

"Pravda." odtušil. "Když zapomene, bude to pro všechny lepší."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co říkáte na příběh Záhadný případ?

Je skvělý 74.2% (253)
Celkem ujde 13.5% (46)
Je strašný 12.3% (42)

Komentáře

1 Anna Anna | 21. července 2014 v 21:12 | Reagovat

O_O ????
Tak tohle jsem nečekala.
Vypadá to zajímavě, uvidíme co se z toho vyvrbí :)

2 diana diana | 22. července 2014 v 0:17 | Reagovat

Dúfam,že jej nevýmaže pamäť. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama