Záhadný případ 14./4

17. července 2014 v 0:04 | May |  Záhadný případ 14


Každou vteřinu se ohlížela za sebe. Málem to zapříčinilo její pád. Malum nikde. Utíkala a dostala se skrz další dveře. Zase se ocitla v nějaké hale, ale tahle nebyla prázdná. Všude ležely obrovské bedny z dřevotřísky. Viděla je shora, protože utíkala po nakládající plošině. Ty bedny byly naskládané jako dokonalé bludiště. Jelikož Lexi absolutně nevěděla, kde je východ, místo útěku ven se rozhodla schovat uvnitř. Seskákala kvapně železné schody a vběhla mezi bedny.
Při kličkování a pocitu šíleného strachu o život si neustále zakopávala o nohy a občas se musela dlaní přidržet beden. Jakmile v rychlé úvaze uznala, že už je dost daleko. Sesunula se k zemi.


Všude bylo příšeří. V dálce svítila pouze slabá světla. Lexi lapala po dechu. Cítila se strhaně, vystrašeně, doslova se klepala. Několikrát se zhluboka nadechla a zkoušela se trochu uklidnit. Vytáhla volnou rukou z džínů mobil. Proklínala ten starý křáp, který v sobě nemá GPS. Neměla, jak zjistit, kde vlastně je. Naštvaně odvrátila pohled a zadívala se na stranu. Najednou si všimla, že na té bedně z dřevotřísky, o kterou je opřená, se nacházel černý nápis. Zamžourala očima do šera a snažila se přečíst písmena: Železářství Boba a Phila.

Na Lexi se usmála naděje. V mobilu se rychle dostala do zpráv. Nechtěla riskovat hovor. Upozorňovat na sebe bylo to poslední v daný moment, o co stála. Prsty jí sotva poslouchaly, takže byla velice stručná.
Podařilo se stisknout příkaz k odeslání a Lexi si uvolněně vydechla.
"Ale, ale… Není zdvořilé odcházet uprostřed rozhovoru." ozval se náhle Malum a rychlým pohybem sebral jedinou věc, kterou se mohla bránit, drahokam. V mysli se Lexi stačila prohnat jediná myšlenka - zničený profesor Fox. - Začínala nabývat jistoty, že skončí stejně.

Dnešní noc byla obzvlášť temná. Mohla za to zatažená obloha mohutnými mraky. Kdyby všechna světla zhasla, město by se ponořilo do neproniknutelné černoty. Lidé by si neviděli na špičku nosu, ale temné nadpřirozené bytosti by měly pré.
"Nikde žádná stopa." oznámil podrážděně Hyde. Otočil se za sebe a pohlédl na ženu. Vlasy měla dlouhé a husté, rudé barvy jako dozrálá růže. Duhovky jí zářily světlou modří, jakoby patřily andělovy. Díky tmavému oblečení její pleť v kontrastu nabývala až bílý odstín. Hyde pokračoval, "Malum ví, jak za sebou zametat. Je vychytralejší, než jsem původně očekával."

Zeyanra se pousmála, "Ne nadarmo se říká: Očekávej nečekané." Poté zvážněla, "Hledáme bez přestávky od západu slunce, už je půlnoc." Kradmo se zahleděla na pravou stranu, "Navrhuju nabrat energii. Budeme ji potřebovat."
Hyde následoval příkladu a podíval se stejným směrem. Kus od nich blikaly světla nočního baru.
Zeyanra přitakala jistým hlasem, "Dost výstřední lidské místo. Vzhledově tam zapadneme dokonale."
Hyde chvíli váhal, ale nakonec souhlasil. Stačil ještě zmínit, že se zdrží jen krátce.

Uvnitř se nacházela rozporuplná společnost. Lidé zde vyjadřovali náklonost ke stylům jako je gotik, rock, metal nebo punk. Prostorem hrála hudba, avšak hlasitost byla stažena tak, aby se mohlo debatovat bez zbytečného zvyšování hlasu.
Hyde a Zeyanra procházeli kolem baru, když si všimli, že na ně někdo mával. Na barové židli seděl Larron a uculoval se jako obvykle.

"Vy dva ste poslední, koho bych tu dneska čekal." zakřenil se. "Věřte mi, když řeknu, že Malum v baru není. Modráska bych nepřehlýdnul."
Zeyanra mu oplatila sarkastický úsměv, "Jistě. Kdyby tady byl, ty Larrone, bys nepopíjel v klidu. Dávno bys vzal nohy na ramena!"
Larron rudovlásce už nevěnoval pozornost, přenesl ji na Hydea. Larron hrál ublíženého a naštvaného. "Zrádce! Tahám tě do tohohle baru celou věčnost a se mnou si nikdy nešel. Já myslel, že jsme přátelé, Hyde."
"Vídám tě na můj vkus až příliš často," prohlásil nezaujatě. "takže s tebou neplánuju ještě posedávat v noci po barech." Hyde objednal dva drinky a začal se odebírat k jednomu z volných stolů opodál. Zeyanra ho následovala. Larron se po pár vteřinách k nim přifařil.
"Dle vašich nespokojených obličejů předpokládám, že chytit úlovek se dneska nedaří." spustil lehce pobaven Larron.
Zeyanra se s radostí chopila odezvy, "Být na to tři, měli bychom větší šance." Napila se, polkla a nadneseně dodala, "A já zapomněla. Jsi zbabělec, který se stará jen o sebe."
Larron si odfrkl a taky do sebe hodil hlt. Vítězně pohlédl do modrých očí. "Pěkně se mýlíš v jedné věci, Zeyanro, už se nestarám jen o sebe." Šťouchnul loktem do vedle sedícího Hydea. "Že jo? Kolikrát už jsem ti s démony pomohl?"
Rudovláska se zatvářila upřímně překvapena. "Vážně?" Očima přejela na Hydea.
Při odpovědi zrovna pokládat sklenici zpět na stůl. "Ano, připouštím. Je to pravda."
"Slyšíš? Řekl, je to pravda."
Ženě podezřívavě vylétlo obočí výš. "Zvláštní. Že by ses začal měnit k lepšímu? Přestal civět jenom na měsíc…"
"Dneska je zataženo." skočil jí vědoucím úsměvem do řeči.
"Odpověz mi na jednoduchou otázku, Larrone." nenechala se vyvést z míry. "Proč až nyní?"
Nastala odmlka. To ticho prolomil až z ničeho nic Hyde. Mluvil pevným a autoritním hlasem "Dopíjej, Zeyanro. Druhá polovina noci je před námi a nemáme čas se zbytečně zdržovat."
Pokynula souhlasně hlavou. "Hm, chybělo mi tvé zapálení pro věc." Zvedla sklenici do vzduchu. "Ráda bych si připila na naše společné setkání po dlouhých letech."

Oba muži následovali její gesto a všichni tři si přiťukli. Zeyanra se podívala na Larrona, "Co takhle malou hru. Když vyhraju, půjdeš s námi hledat Maluma."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co říkáte na příběh Záhadný případ?

Je skvělý 74.2% (253)
Celkem ujde 13.5% (46)
Je strašný 12.3% (42)

Komentáře

1 Anna Anna | 17. července 2014 v 13:16 | Reagovat

Zase hezký kousek, dost zajímaví:)
Těším se na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama