Záhadný případ 14./3

14. července 2014 v 17:00 | May |  Záhadný případ 14


"Copak tu pohledává mladá a usměvavá dívka plná života jako ty? Uprostřed noci?" Ozvalo se hlubokým hlasem. Zaručeně patřil muži.
Lexi si povzdechla. Pomyslela si, že zřejmě narazila na nočního bezdomovce nebo úchyla. Naštěstí měla v kapse zelený drahokam. Odlepila oči od hvězd a zadívala se před sebe. Ztuhla strachy.
Před ní stála bytost s tělem dospělého statného muže. Měl modrou pokožku s lesklými šupinkami, na holé hlavě se tyčily dva černé rohy. Na sobě plátěné kalhoty a otrhané tričko. Za ním se pohupoval hubený, modrý ocas. Nejvíc však Lexi ohromily jeho oči. Zlatavě žhnuly, neměly žádnou černou zorničku. Vypadaly jako dvě slunce.
Ve vzpomínkách se vrátila do Loganovy pracovny, do knihy, kde byl obrázek démona. Malum. Lexi se zády zapřela do zídky, jakoby zkoušela, jestli se náhodou neproboří skrz.


"Ale, ale… kam pak zmizel ten úsměv?" zeptal se, sám se široce usmíval a odhaloval žluté zuby. "Hledal jsem přesně někoho jako ty." pronesl spokojeně.
Lexi náhle pocítila šílenou únavu. Zavíraly se jí víčka, přestože se snažila neusnout, nepodařilo se. Ten pocit byl silnější než její vůle. Propadla se do tmy.

"Vstávat, vstávat, veselé holoubátko."
Lexi pohnula ztuhlým tělem. Strašně jí třeštila hlava. Rozmrkala se a začala zaostřovat. Ležela na betonové zemi uprostřed ničeho. Viděla jen nedaleké podpěrné sloupy a stěny. Nejdřív použila lokty, pak dlaně a dostala se do polo sedu. Kus od ní se uculoval spokojeně Malum.
Lexi si odkašlala a potom zeptala, "Kde to sem?"
"Na místě nikoho a ničeho. Daleko od všeho živého. Tady nás nebude nic vyrušovat."
"Vyrušovat?"
Malum se hlasitě zasmál, "Ó ano. To co se s tebou chystám provést, není zrovna tiché." Mávl ledabyle modrýma rukama do prostoru, "Tvůj křik nepřiláká nežádoucí obecenstvo." Olízl si tmavé rty. "Už mám hlad. Slintám po lidském štěstí."
Lexi zděšením vytřeštila oči. Chtěla rychle vylovit drahokam, jenže dlaň se tak třásla, že se zaboha nemohla trefit do kapsy v bundě. Náhle pocítila neuvěřitelně ledové stisknutí kolem krku. Démon jí zvedl na nohy. Držel ji ve vzduchu, že Lexi pouze špičkami bot dosáhla na zem.

Malum se křenil, "Velmi chutné, lahodné děvče. Těším se, až vstřebám všechny tvoje šťastné pocity, myšlenky a vzpomínky. Budeš pak nucena žít se strachem, zoufalstvím a smrtí. No, nezní to nádherně? - Budeš se plahočit světem a jediné na co dokážeš pořád dokola myslet, bude ta nejhorší…"
"Vzpomínka." dopověděla slabým hlasem za něj. "Jo, je mi to jasný. Budu jak živý zombií."
Démon se zatvářil jemně překvapený. Lexi proto přidala, "Páni, samotný Malum si mě našel. Dneska mám vážně kliku."
Teď se jí podařilo ho zaskočit pořádně. Úsměv se démonovi zmenšil, ale stále byl patrný. "Znáš moje jméno? Jak?" dožadoval se zvědavě. Povolil sevření krku a Lexi se ocitala celými chodidly na zemi.

"Jak to, že znám tvé jméno, Malume?" prodlužovala schválně. "Klidně ti ten příběh řeknu celý - hezky od začátku. To není žádný problém. I když jsem člověk, o temném podsvětí vím… a to fakt hodně." Zatím co zamlouvala, velice pomalými a opatrnými pohyby klouzala prsty do kapsy. "Už tomu bude pár měsíců, co jsem zjistila, že tu v noci běhají démoni různých ražení. Poprvé jsem se setkala se Stínovým démonem. Doslechla jsem se, že ve vašem žebříčku prý zastávají hodně nízkou pozici. Ovšem ty jsi ten nejsilnější a… nejmodřejší démon, se kterým jsem měla čest se střetnout." Lexi viděla, že zcela pohltila jeho soustředění. Drahokam tou dobou pevně svírala v dlani. Nesměla váhat. Udělat to rychle a věřit, že to dokážu, uklidňovala se v duchu. Prudce vytrhla ruku z bundy a zelený drahokam mu tlačila do hrudi. Přivřela oči, záře drahokamu byla vždy značně silná.

Lexi ucítila volný krk a zavrávorala dozadu. Proti stále stojícímu démonovi, který první ránu ustál, šlehla další zářící shluk zelené energie. Tentokrát odletěl, několikrát se převalil a skončil ležet na zádech. Hruď se mu zvedala, dýchal.

Lexi neotálela a rozběhla se pryč. Drahokam křečovitě svírala v ruce. Dalo se čekat, že tak mocného démona nezabije, jen omráčí. Lexi po pár železných schodech vyběhla na úzkou nákladní plošinu. Narazila prudce bokem do dveří a postupovala dál. Byla dezorientovaná. Strach jí velel běžet o život, ať už to znamenalo kamkoli.
Vůbec neměla tušení, kde se nacházela. Jaká část města. Která ulice. Budova. Nic.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co říkáte na příběh Záhadný případ?

Je skvělý 74.2% (253)
Celkem ujde 13.5% (46)
Je strašný 12.3% (42)

Komentáře

1 Ziwa Ziwa | Web | 14. července 2014 v 22:25 | Reagovat

Lexi utííkéééééj!!! Páni, takhle to rozjet a zaseknout to zrovna v tom nejnapínavějším :'( Jsem napnutá jak struna a doufám... držím palce,ať se z toho Lexi v pořádku dostane. Ta holka opravdu přitahuje maléry temnot jak magnet :)

2 Anna Anna | 15. července 2014 v 22:46 | Reagovat

Zase super :)

Ty to opravdu umíš usednout v jednom z nejzajímavějších okamžiků :D

3 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | E-mail | Web | 17. července 2014 v 20:05 | Reagovat

Pravda... v tomhle utínání v nejlepším, jsem docela zákeřná. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama