3.část (zn)

26. července 2014 v 19:19 | May |  Zrození naděje



Slyší radostný dětský smích. Haru vnímá hřejivý pocit u srdce. Otevírá oči, aby zjistil, co se s ním děje. Stojí ve slunci prosvětlené zahradě. Kolem něj rostou rozkvetlé Sakury, stromy jsou plné růžových květů. Náhle zafouká příjemný vítr a stovka květů se rozlétá hojně vzduchem. Tančí jako peříčka.


Je to kouzelná podívána. Haru ji sleduje s dokořán otevřenýma očima a velkým úsměvem. Rty mu poté povolují, vzpomíná si na ráno, kdy celá rodina mluvila o slavnostech Hanami a společného vítání jara, potom se přihnalo zemětřesení… Haru se zmateně rozhlíží kolem sebe. Chlapcův zrak zakotví na drobné postavě, jež stojí opodál.

Dívka svým vzrůstem vypadá na Harův věk. Sněhově bílé, dlouhé vlasy se jí pohybují, jakoby pluly pod vodou, každý pramínek jemně září. Oční duhovky má zbarvené do překrásného tyrkysu s bílými zorničkami namísto černých.

Haruova myšlenka vykluzuje nahlas: "Anděl?" Nejistě dodává, "Jsem - jsem… Co Suki? Moje mladší sestra? Přežila?" Haru se bojí nejhoršího.
"Díky tobě žije." praví zpěvným hlasem dívka postávající v zelenavé trávě na boso. "Bez zaváhání jsi zachránil svou rodinu. Obětoval ses pro druhé. Mohl si žít. Místo bezpečí ses ale nesobecky rozhodl zariskovat a vrhnout smrti do náruče."
Hoch je zaskočený, až po chvilce opáčí, "A udělal bych to klidně znovu."
"Nelituješ?"
"Ne." Nemá sebemenší pochybnosti. "Jsem rád, že Suki a ostatní jsou v pořádku."
"Haru," Oslovuje ho vlídným tónem. "chtěl bys dál pomáhat lidem?"
"Pomáhat. Já - To bych mohl?" Haru je dychtivě zaujatý, touží po tom být dál užitečný. "Moc rád bych, ehm… Vy jste anděl?"
"Náboženství a mytologie mi dává mnoho jmen - Bůh, Amaterasu, nositelka světla… Tvořím rovnováhu k odvrácené síle." Pokračuje líbezným hlasem, "Nabízím tvé duši možnost volby. Můžeš putovat na místo svých předků, nebo se stát mým poslem dobra."
"Děkuji - Tedy - Ano." Nedokáže uvěřit vlastním slovům, "Chci pomáhat. Chci se stát Strážným andělem." Cítí v sobě upřímnou dětskou radost.

Dívka rozšiřuje spokojený úsměv a mírně se ukloní, "Ne, já děkuji tobě."

Haruovo tělo náhle začíná obklopovat světlo a teplo. Zasahuje ho nadpozemská lehkost. Přijímá do sebe pozitivní energii, dostává se všude, do každého zákoutí, jeho lidská podstata mizí. Haru zemřel, když vyprošťoval malou sestru ze zříceného domova. Obětoval se a nelituje. Těší se, že bude moct někomu pomoct, dát mu v nepřejících časech naději.

Další růžové květy třešní poletují a dopadají s lehkostí na zem zahrady jako čerstvý sníh.

Zrodil se nový anděl naděje.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Megi Megi | E-mail | Web | 26. července 2014 v 21:43 | Reagovat

Ahoj, promiň, že to sem píšu, ale nominovala jsem tě. Více najdeš v tomto článku: http://megi-a-knihy.blog.cz/1407/nominace-01
Byla bych moc ráda, kdyby si to vyplnila, ale samozřejmě to není povinné. :-) Ještě jednou se omlouvám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama