2.část (zn)

26. července 2014 v 19:09 | May |  Zrození naděje



Všudypřítomně se vznáší děsivá mlha.
Ozývají se lidské nářky, vzlyky, volání o pomoc… Ještě před minutou byla ulice čistá a poklidná. Nyní je vše naopak. Na zemi se válí části zbořených domů, vzduchem se line nepříjemný černý kouř, jelikož některé trosky vzplanuly od zapálených kamen.
Ve městě nastávají boje o holé životy.


Haru se rychle postaví a běží zjistit, co se stalo s jeho rodinou. Doufá, že přežili. Spatří však napůl rozpadlou stavbu. Dům je nahnutý a z celé pravé části jsou sutiny. Tam mívali Haru a Suki pokoj.
Chlapec neotálí a snaží se dostat dovnitř. Chodba je zkosená a vypadá křehce, každou chvílí mohou dřevěné trámy povolit. Haru i přes hrozící nebezpečí neutíká. Nachází svého otce, pomáhá mu dostat se z domu. Má pouze oděrky, rozbité brýle a je silně šokován.
"Jdu najít ostatní." oznámí otci.

Tentokrát musí hlouběji. Překoná pár překážek a ocitá se v kuchyni. Obě babičky se drží navzájem v náručí a pláčou nad neštěstím, jež je potkalo. Chlapec odklízí nízký stůl stranou, aby se k nim dostal. "Nebojte, já vám pomůžu!" volá na ně Haru.
"Zachraň sebe, Haru!" říká otřeseným hlasem první babička Chiyo.
Druhá, Chiho přidá, "S námi se nezdržuj. Uteč!" Dům se zrovna trochu zachvěl.
Chlapec ignoruje varování a nakonec se mu, s obtížemi ale i tak, daří obě dostat ven. To samé následuje s dědečkem a matkou, oba mají poraněnou hlavu od popadaných předmětů. Po tvářích jim stéká krev.

Ještě Suki, vytane mu na mysl mladší sestra.

Matka si přidržuje zasažené a zkrvavené místo. Druhou rukou uchopí syna za rameno. Přes slzy slabě říká, "Suki šla do pokoje… z něj už nic nezbylo… neměl bys už chodit dovnitř… Nepokoušej…" Hlasitě vzlyká, má sklíčený výraz. "Nechci přijít i… o tebe!"
"Ne!" namítá téměř okamžitě. "Já Suki zachráním. Slibuju." Hocha nedokáže nic zastavit. Nedokáže nečině přihlížet té pohromě, nechce si připustit, že by jeho sestra dál nebyla na světě. Musí se alespoň pokusit, ano na vteřinu nezaváhá.

Přes volání a protesty rodiny se Haru vrací.
Stěny se zdají nakloněnější než dříve.
Najednou Haru uslyší tiché steny. Snaží se jít za zvukem, je donucen si dřepnout a nakonec se plazit po podlaze. Uvidí Suki. Leží malátná na zemi, nohy zaklíněné pod skříní.
Pohladí jí po havraních vlasech, aby jí ukonejšil. "Za chvilku bude všechno v pořádku." Začíná se oběma dlaněmi opírat o skříň. "Jen tohle… musím dát… pryč." Oddechuje ztěžka a zkouší odsunout kus nábytku. První pokus se nedaří.

Dům hrozivě zaúpí.

Haru je polekaný, cítí strach. Ruce se mu třesou a do očí se tlačí slzy. Zatíná zuby a stejně tak svaly na pažích.
Bez Suki neodejdu. Nikdy! Klidně obětuju svůj život za její!
Skříň se pomalu pohybuje, Haru se trochu uleví a ještě přidá na síle. Za pomoci staršího bratra malá dívenka osvobozuje nohy a odsouvá se dál.
Je špinavý a zpocený. Haru sestře věnuje široký úsměv, je šťastný. "Dostaň se přede mě a běž ven." říká jí a ona poslechne.
"Jdeš hned za mnou?" ujišťuje se Suki voláním.
"Ano, jsem hned -"

Útroby domu se zatřesou. Poslední nosné sloupy praskají pod nevyváženým náporem. Stavba se bortí. Prach ze sutin vše zahaluje a Haru se noří do tmy.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama