Vstávej! Vstávej!

8. března 2014 v 20:32 | May |  May-povídky

povídka / zdroj ob


Mě osobně příliš psaní povídek nejde, jelikož mám problém s kratšími texty. Vymyslím příběh, ale pokaždé se tak rozepíšu, že je z toho román. Doufám tedy, že povídka Vstávej! Vstávej! se bude líbit. Chytla mě múza a prsty se po klávesnici začaly hýbat sami. Většinu nápadů na příběh mívám, když nemůžu zabrat v posteli. :) May ♥

__________________________________________________________________________

.....Nejlepší kamarádka Monika dneska slaví dvacáté narozeniny. Jelikož se jedná o kulatiny, chce je oslavit pořádně. A samozřejmě nesmím chybět. Řekla, ať koukám za ní přijet. Mám před sebou skoro dvou hodinovou cestu autobusem.
.....Ve vzduchu však visel podstatný otazník. Kde přespím? Monika mě uklidnila, že v bytě, který s ní obývají další čtyři vysokoškoláci, jeden z nich nebude. Odjel domů dřív. Jeho pokoj s postelí mi poslouží jako nocleh… Fajn, super, nemám si na co stěžovat.
.....Monča mě vyzvedla na nádraží a tramvají jsme se dostaly poblíž k místu, kde bydlí. Byt je vážně pěkný a prostorný. Letmo mi Monča ukazuje pokoj toho kluka, ve kterém přespím.


....."A fakt mu to nevadí?" Zdálo se mi to divný.
Kamarádka mávla ledabyle dlaní. "Vůbec. Matyáš je v pohodě. Tohle není poprvý, co nechá u sebe někoho spát, když je pryč a pokoj volnej." Zavřela dveře a zamířila do kuchyně. Monika zalila dva hrnky s kafem.
.....Mezitím jsem se posadila na barovou židličku. "Nevěděla jsem, co ti k dvacetinám koupit." spustila jsem. "Ty máš všechno. Hrůza." Smála jsem se. "Ale nakonec mě něco napadlo. - Dneska bude chlast na mě. Koupím ti každý pití."
Monča položila šálky na vysoký stolek. Úsměv jí zářil na tváři. "Bezva! To si nechám líbit, Žando." Sáhla po ovladači a pustila rádio s hudbou. Monča se jemně zavlnila do rytmu. "Huu… Dopijem kafe, zkrášlíme se a vyrazíme na pařbu." Sedla si naproti. "Musím pochválit tvoje rudý vlasy, jsou boží. Sluší ti. Rozhodně lepší než ta tvoje přírodní… ehm…"
"Nespecificky hnědá?"
"Jo, ta."
.....Čas utíkal šíleně rychle, pokud se člověk skvěle baví. S Mončou jsme oběhly pár tanečních klubů. Nakonec jsme zakotvily… ani nevím, prostě někde. Cesty a místa jsem vůbec nevnímala, ke všemu za tmy.
.....Lítal jeden drink za druhým. Džus, vodka, panáky, tequilla, koktejly… Jo, míchaly jsme alkohol docela dost.
.....Netuším jak, ale ležím v měkké posteli. Naštěstí jsem si jistá, kde jsem. V pokoji spolubydlícího Moniky. Na jméno si teďka nevzpomínám.
.....Mám úplně umrtvený tělo, nedokázala bych se pohnout, ani kdybych chtěla. Všechno ztuhlý. Hlava mírně tepá, což je dobré znamení. Kocovina hrozí minimální. Jenže i tak si připadám jako živá mrtvola.
.....Kolik je hodin? Cítím slunce, jak mě pálí přímo do ksichtu. Děs. Najednou slyším skřípání dveří, potom kroky po pokoji. Něco dopadlo na dřevěný stůl u postele. Ten zvuk mě donutí otevřít oči. Kvůli slunci vidím jen obrys - Monika to rozhodně nebude, ona je drobné postavy. Tohle vypadá na kluka. Zkouším se rozmrkat a trochu pohnout. Zrak už trochu zaostřil.
"Ty," zívla jsem. "máš bejt pryč, ne."
"Jo. Vrátil jsem se dřív." odpověděl student.
"Aha."
Zázrakem se převaluju na bok. Podávám ruku do vzduchu. "Vítej zpátky. Já jsem Žaneta." Nechápu, proč se tady představuju. V jeho pokoji a ležím v jeho posteli. Směšná situace, ale mě je to nějak jedno.
Student se tlumeně zasmál a potřásl si se mnou. "Dík. A těší mě, Matyáš."
Tak Matyáš. Už si vzpomínám.
Mluvila jsem jako zvíře přejetý autem. "Zkusim vstát a vypadnout, neboj."
"Klidně lež. Vypadá to, že ste s Monikou měly pekelnou noc."
"Pekelnou? - Přesně." Pousmála jsem se. "Hele, kolik je hodin?" Protahuju si ruce.
"Deset."
"Deset?" Zopakuju zaskočeně. Pak se z vedlejšího pokoje ozývá. "Do prdele, deset!"
.....Já jsem vyletěla dosedu. Matyáš se tvářil, že nechápe, co se děje. Monika vyběhla na chodbu, málem se u toho zabila. Zapřela se rukama o dveřní rám a řekla, "Žando, vstávej! Vstávej! Dělej." Má totálně rozcuchané vlasy. Její mikádo teď připomíná šlehu po elektřině. A ty rozmazaný stíny. Sakra, snad nevypadám stejně.
....."Už vstávám, vstávám." Ujišťovala jsem ji, jelikož po mě vrhala výhružné pohledy. Monika zmizela a já lezla z postele. Jako naschvál, noha se zamotala do prostěradla a já žďuchla na zem. Nade mnou slyším tlumený smích. Aspoň Matyáš se tu dobře baví.
"Dobrý?" ptá se a podá ruku.
Vděčně se jí chytám. "Všechno je skvělý." Jakmile jsem na nohou, snažím se zorientovat, kde mám svoje věci. Těžký úkol.
Matyáš si mě až moc okatě prohlíží, nato říká, "Máš na sobě moje triko Pendulum?"
Podívám se. "To je moje triko s Pendulum." opáčila jsem jistě. Vím to, vzala jsem si ho sem jako pyžamo.
Stále se tváří nevěřícně a stojí na svém. "Já bych řekl, že je moje."
Pobaveně jsem se zasmála. Zahlédla jsem svůj batoh. Jdu k němu. "Fakt. Tohle je moje. Ráda v něm spim." Hrabu se obsahem batohu. "Kdyby bylo tvoje, musela bych tu mít…" Zarážím se. Vytahuju svoje tričko Pendulum. "Aha, takže…" lezlo ze mě. "máš pravdu." Otáčím se na něj a kvapně chrlím. "Sorry. Upřímně, ani si nepamatuju, že jsem se převlíkala."
"Chápu." řekl pobaveně. "To je v poho."
.....Páni, já žasnu. Ten kluk je super. Teda mě kdyby někdo takhle zneuctil triko mojí oblíbené skupiny, je mrtvý. A vlastně Matyáš nevypadá vůbec špatně. Vysoký, snědý, tmavý vlasy. Pěkný výhled. Ale s brýlemi by mohl být lepší. Kde jsou? - Nenápadně mžikám po pokoji a u toho dodávám, "Převlíknu se a dám ti ho. Ještě jednou sorry."
.....Monika se znovu přiřítila a křičela, "Vstávej! Žando, vstávej!"
"Já už stojim." povídám s úšklebkem.
"Tak nestůj a hejbni sebou!" Rozčesává si vlasy velkým kartáčem. "Do půl hodiny musim stihnout pitomej seminář a ty zas zabukovaný místo v buse." S větou: "Proklínám všechny budíky světa!" zase ve spěchu zmizela.
....."Tyhle budou asi tvoje." prohlásil Matyáš, v dlani držící černé retro brýle.
Beru si je a nasadím. "Hmm… v HD rozlišení si fakt ještě hezčí."
"Žando, dělej!" Ozývá se Monča… asi z kuchyně.
Rychle přeběhnu k batohu, ale cestou stihám nakopnout palec o postel. "Jau! - Sakra, to je ráno." odvětím rozesmátě. Dneska se mi daří jeden vtipný trapas za druhým.
Zvedám batoh do ruky a skoro u dveří se otáčím k Matyášovi, "Chodíš s někým?"
Zarazil se. Po pár vteřinách odmlky, jako by se rozmýšlel, řekl, "Jo."
Povzdychnu si. "Ach jo. Dobrej materiál je hned rozebranej. No, moje smůla."
Monika se opět zjevila. Je skoro hotová, stačí jí jen dodělat líčení.
"Vždyť se nehejbeš!" Ukazuje na mě. Pak čapla mou pravačku. "Přestaň už s Matym tlachat a převlíkni se." Strká mě do koupelny. "Máš pět minut!"

Autobus jsem nějakým zázrakem stihla. Monika i ten svůj seminář. Uběhlo pár týdnů a ozval se Matyáš. Zpočátku jsme si psali, z čehož vyšlo na světlo, proč tehdy uprostřed týdne odjel dřív a měl volný pokoj. Jel za svou přítelkyní, vztah se jim pomalu ale jistě hroutil. Nic moc s ní nevyřešil a tak se rozhodl přijet zpátky. No, a proto jsem ho ráno potkala.
.....Uf, ještě že jsem ho potkala. Je totálně krásný a navíc milujeme tu samou hudbu. Hodně si spolu rozumíme. Teďka se i scházíme, takže… jo, je to s námi na dobré cestě.
.....Stejně nechápu, čím jsem na něj to osudový ráno zapůsobila? Byla jsem úplné pako.

 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jaký styl povídek a příběhů byste si přáli?

strašidelné 21.8% (105)
vtipné 23.9% (115)
romantické 39.7% (191)
dobrodružné 14.6% (70)

Komentáře

1 Cori Cori | E-mail | 8. března 2014 v 23:14 | Reagovat

Pěkná povídka. Je svižná a vtipná.. povedla se ti. :D

2 misqwa misqwa | Web | 9. března 2014 v 15:56 | Reagovat

Vážně dobře napsané. Taky mám problém psát krátké texty, ale ty jsi to zvládla fakt dobře. :-) :))

3 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | Web | 9. března 2014 v 19:17 | Reagovat

Díky za pochvalu mého pokusu o krátkou povídku :D Tenhle mini příběh jsem měla vymyšlený asi v deseti variacích :D Nebylo vůbec snadné je nějak zkombinovat a propojit do závěrečného výsledku. :)

4 misqwa misqwa | Web | 9. března 2014 v 19:30 | Reagovat

Jasně, nemáš vůbec zač. Náhodou, fakt se ti to povedlo a já se neskutečně bavila. :D Prostě výsledek je skvělý. :)

5 Christine Träumer Christine Träumer | E-mail | Web | 14. března 2014 v 18:20 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k tomu, abych přečetla tvojí povídku! Líbí se mi to! Opravdu je to skvělé! Co si budeme povídat, jako jednodílka je to skvělé! A myslím, že jsem asi neviděla žádnou ich-formu, která se mi takovým způsobem líbila :)Opravdu se ti to povedlo a myslím, že na něho zapůsobila zrovna s tričkem od Pendulum...:P

6 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | Web | 16. března 2014 v 18:12 | Reagovat

[5]: Děkuji za pochvalný komentář k mé povídce. Moc si mě potěšila a jsem ráda, že se líbila. S tím, že si asi lepší ich-formu nečetla, se mi ani nechce věřit. :D Na internetu je tvrdá konkurence.
A máš pravdu, zapůsobila na něho tričkem Pendulum ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama