Záhadný případ 13./4

18. února 2014 v 17:28 | May |  Záhadný případ 13


"On… to on… může za mé trápení." Povídal nasáklý skrz naskrz beznadějným zoufalstvím. "Už nikdy nebudu šťastný. Vzal mi to. Ta… ta modrá příšera s ďáblovými rohy." Při posledních slovech se zaklesl očima do jejích. Působil jako šílený blázen, který ztratil poslední známky rozumu. Ruku ponořil do kapsy od bundy a něčím zachrastil. Další zápalky.
Lexi ho přesvědčovala, "Tohle nemůžete udělat. Už bylo dost požárů."
"Ba naopak." Tvářil se zničeně, neměl co ztratit. Škrtl sirkou. "Souhvězdí se musí dokončit." A kus dřívka začal padat na zem. Lexi to viděla jak ve zpomaleném filmu. Nemohla nic dělat. Plamínek dopadl na zem a podobně jako řetězová reakce vzplálo vše, co bylo nasáklé benzínem. Muž bláznivým úsměvem pozoroval své dílo. Obdivoval ho.
Pár vteřin trvalo, než Lexi došlo, co se tu doopravdy odehrává. Celá zadní stěna obytného dobu se ocitla v plamenech. Ten se stále rozšiřoval jako mor. V rychlé úvaze se dala do běhu. Zakopla o obrubník a zavrávorala, ale ustála to a pokračovala ke dveřím. Bouchala do nich vší silou, vytrvale zvonila na zvonky, křičela, že dům hoří. Musela podniknout vše proto, aby lidi uvnitř probudila a dostala ven.


Podařilo se. Z budovy vyběhli vyděšení nájemníci a s hrůzou sledovali plameny, jak pohlcují jejich domovy. Stála tam s nimi, nebyla schopna se pohnout. Byla v šoku. Jakoby z dálky slyšela, jak jí lidé zahrnovaly svou vděčností. Že jim zachránila život. Plně se do reality vrátila, až když se z dálky ozývaly sirény. Hasiči, sanitka, policie… Lexi si s hrůzou uvědomila, že jí nesmí nikdo poznat. Vždyť tady ani nemá být. Jak by to asi vrchnímu komisaři Smithovi vysvětlovala, až by dorazil. Využila okamžiku, kdy se od ní lidé odvrátili, protože sledovali přijíždět hasičské auto. Zmizela v křovisku a utíkala z místa činu.

Lexi ráno otevřela oči a zamžourala víčky proti slunci, které se objevilo za okny. Zívla a vyhoupla se do sedu. Odhrnula deku, postavila se vedle postele a protáhla se. Nejdřív ji napadlo, že se teď musí jít chystat do školy, ale záhy si vzpomněla, že je vlastně sobota. Po pár minutách se dobelhala do kuchyně a připravila varnou konvici. Těšila se na ranní kávičku. Posadila se a čekala, až voda bude ohřátá. Mezitím do místnosti vešel Ian. Měl na sobě tričko a tepláky. Absolutně ignoroval Lexinu přítomnost. Vzal ovladač od malé, kuchyňské televize, posadil se a zapnul ji. Zrovna běžely zprávy.

Konvice pípla a Lexi šla zalít hrnek. Potom si ho dala pod nos a nasávala tu lahodnou vůni. Párkrát foukla na nahnědlou hladinu a už usrkávat životodárnou energii. Hlasatelka zpráv náhle začala vyprávět o neznámé hrdince, která zachránila život lidem před zničujícím požárem. Hned jak to Lexi zbystřila, vyprskla kávu ven z úst. Odkašlávala dál a otočila se čelem k televizi. Takže modlení, aby to byl jen sen, bylo naprosto k ničemu. Teprve nyní si plně uvědomovala, kde byla okolo jedné hodiny ráno, a co se tam stalo. Benzín. Zápalky. Muž. Souhvězdí draka. Značka. Plameny. Přitom se jí to zdálo všechno tak neuvěřitelné.
Ian si pohrdavě odfrkl. "Prej hrdinka. Ani nevědí, kdo ta holka byla. - Jedno je ale jasný. Musí být úplně tupá, když provede takový hrdinský kousek a pak zdrhne."
Lexi stála za ním a vražedným pohledem mu propalovala zátylek. Dokázal jí urážet, aniž o tom sám nevěděl. "Víš, tomu se říká skromnost." řekla nahlas. Sice to ve skutečnosti bylo jinak, neutekla ze skromnosti, ale chtěla odpálkovat strýce.
Lehkým tónem opáčil, "Blbost."
Teď už v sobě musela dusit chuť vylít mu horkou kávu na hlavu. Uraženě se odbelhala z jídelny. Zastavila se uprostřed chodby a podívala se na vlastní nohu. Přemýšlela, proč kulhá. V mysli se jí vynořila vzpomínka, jak utíkala vzbudit lidi v domě a cestou zakopla o obrubník.

Včera, ještě než odešla od Rachel, Lexi slíbila, že za ní přijde dopoledne do práce. Měla totiž ještě jednu směnu v sobotu. Lexi pajdala městem. Snažila se chodit co nejnormálněji, ale přeci jen to šlo poznat. Dokonce uvažovala nad tím, že si skočí k Loganovi pro tu jeho rychle hojící mast podivné barvy a pachu.
Otevřela prosklené dveře a vešla dovnitř. Dokulhala k vysoké židli a vděčně si sedla k pultu. Lexi se spokojeně usmála a vzhlédla, aby našla Rachel. Ta náhle stála před ní. Vypadala podezřívavě a naštvaně zároveň. Lexi hned úsměv zmizel.
"Proč kulháš?" zeptala se bez mrknutí oka. Rachel jí sledovala jako jestřáb.
"Pravdu? Nebo milosrdnou lež?"
Rachel hlasitě povzdechla, "Lexi." Pak ukázala na obrazovku, která visela v kavárně. "Sakra, mluvili o tom v ranních zprávách. Takže seš to ty." Poslední větu oznamovala. Věděla, že je zbytečné se ptát. Poznala to z Lexina výrazu, který byl omluvný. Rachel se uvolnila v ramenou. "Tohle už mi nedělej. Nechci se o tebe po nocích strachovat, jestli náhodou nelítáš někde venku a nezachraňuješ svět." Ke konci se pousmála.
Lexi jí mírný úsměv oplatila a dodala, "Promiň."
Rachel jí popadla za dlaně a sevřela je do svých. "Bože, moje nejlepší kamarádka je hrdinka."
"Pšš…" snažila se jí uklidnit. "Nikdo se nesmí dozvědět, že jsem to byla já."
Hodila po ní nechápající výraz. "Proč ne. Třeba dostaneš klíč od města." zažertovala.
Lexi ale dál upřeně hleděla do jejích očí. "Mám k tomu požehnaně důvodů. Slib mi, že to nikomu neřekneš."
Rachel se nadechovala k odpovědi, její zrak však sklouzl z ní a zadívala se ke vchodu. Rozzářila se jako vánoční stromeček. Lexi se zvědavě otočilo a pohledem zastavila na Dannym.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co říkáte na příběh Záhadný případ?

Je skvělý 74.1% (252)
Celkem ujde 13.5% (46)
Je strašný 12.4% (42)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama