Záhadný případ 12./4

25. července 2013 v 18:59 | May |  Záhadný případ 12


Cestou domů se Lexi dozvěděla, že do školy půjde pouze zítra. To znamenalo, že má jeden den ta to najít mladíka posednutého démonem. Za předpokladu, že jsou na správné stopě a že je ze studentů. Jinak by se hnali za falešnou domněnkou. Třeba ten kluk nebyl spolužák oběti, ale někdo úplně jiný.


Následujícího dne opět stála před viktoriánskou stavbou, tentokrát ovšem v uniformě. Dostala ji včera. Připadala si v ní hrozně nepohodlně. Pořád se musela škrábat na zádech, poněvadž ten svetr rudé barvy šíleně škrábal. "Co je to za matroš?" stěžovala si. "Za ty prachy za zdejší školný by tu měli studenti nosit oblečení z hedvábí."
Logan jí plácl přes ruku, aby se přestala škrabat. "Jeden den." připomněl. "Projdi každou třídu."
"Chápu… bráško." uchechtla se. Připadalo jí to skutečně vtipné.
Logan se vážným výrazem přiklonil přímo k ní. Byl jen pár centimetrů od jejího obličeje. "Buď hodná holka a nedělej bráškovi ostudu… Megan." Ještě než se od ní stačil odvrátit, Lexi postřehla, že se pobaveně usmívá. Logan právě žertoval, neuvěřitelné, říkala si Lexi v duchu a dívala se, jak odchází k autu.

Usměvavá Lexi se otočila s úmyslem vyjít široké schody a jít do školy. Leknutím se zarazila. Nad ní postávaly o pár schodů výš dvě dívky. Na sobě uniformy, pečlivě upravené. Jedna měla vlnité vlasy, druhá sepnuté v drdolu.
"Kdo byl ten fešák?" zeptala se jedna z nich koketně a sledovala odjíždějící auto.
Lexi se pustila do role. "Můj bratr."
"Uff, tak bratr." vydechla spokojeně ta s rozpuštěnými vlasy v barvě inkoustu. Pokračovala, "Když se k tobě prve naklonil, lekla jsem se, že je to tvůj přítel."
Lexi se přemáhala k úsměvu. "Neboj, není." Bohužel to nehrozí a rozhodně ne kvůli sourozeneckému vztahu, dořekla v duchu. "Jmenuji se…"
"Potom nás musíš seznámit." přidala ta s drdolem a úplně ignorovala, že se Lexi chtěla představit pod falešným jménem.
Lexi trochu vydechla, jakoby vypouštěla páru vzteku, který se v ní postupně při rozhovoru s těma dvěma hromadil. Najednou se musela opravit: Ještě že ve snobárně strávím jen den. Už teď to tady nesnáším!

Logan vešel do pracovny a uviděl, jak se Danny hrabe v jeho stolu. Práskl dveřmi. "Danny," oslovil ho ostře, ale přitom působil chladně. "Které části z věty, nikdy nesahej na moje věci, jsi nerozuměl."
"Kámo," zazubil se. "jen provádím menší průzkum. Ty si tak hrozně materialistickej." Na Logana to nijak nezapůsobilo. "Omlouvám se, víckrát se to nestane." řekl upřímným hlasem. Odkráčel od stolu a svalil se na dlouhou pohovku uprostřed místnosti. "Jak si vede Lexi?"
"To teprve uvidíme." promluvil s malým zájmem o věc.
Danny se pořád usmíval a vytasil se další připravenou otázkou. Logan zrovna listoval mezi papíry v deskách "A jak vypadá ve školní uniformě?" Papíry se náhle přestaly otáčet, na vteřinu ztuhl. Pak s tváří, ze které nelze nic vyčíst se ohlédl po Dannym. "Nebuď směšný." Zrakem se vrátil k papírům.
"Nó ták, nedělej ze sebe kus ledu, Lexi je pěkná holka." Široce se usmíval. "Třeba ji pozvu na rande."
Logan soustředěně četl obsah v deskách, tvářil se zahloubaně a Dannyho vnímal okrajově. "Pozvi."
"Dobře, udělám to." Vstal a zkoušel ho dál. "Pro Lexi zajedu ke škole já. Nenech se obtěžovat - anebo chceš jet ty?"
Zatvářil se zamyšleně. Danny si už myslel, že ho dostal, ale ne. "Skvěle, budu mít čas si něco zjistit." Zavřel desky a zamířil s nimi ven. Přitom se minul s překvapeným Dannym, který pak dal oči v sloup.

Lexi využila čtyřicetiminutové pauzy a šla do udržovaného parku, který byl součástí školního areálu. Stále se jí nedařilo najít povědomou tvář mladíka z nočního klubu. Opřela se unaveně o mohutný strom a založila ruce. Pozorovala zdejší nepřátelské území. Zkoušela se seznámit s pár lidmi, jenže ti jí vždy s nosem nahoru odbily a hleděli si svého. Dle Lexi je tohle místo jako stvořené pro člověka, který se ocitne na dně a bude toužit po pomstě.
Půl dne tady a už teď by nejraději něco provedla těm holkám z rána, které slintaly nad Loganem. Celá rozhořčená ze vzpomínky si nevšimla, že jejím směrem někdo přicházel. Byla úplně utopená ve své hlavě. Dotyčnou osobu zpozorovala, až když po dlážděné cestě prošla hbitým krokem kolem ní. Ihned přestala přemítat a vykulenýma očima sledovala mladíkova záda. Jo, to je on!

Vymyslela plán, který utíkala zrealizovat. Musela studentovi totiž nadběhnout a dostat se nepozorovaně před něj. Mladík vstoupil do otevřeného atria. Lexi se schovávala za rohem a pak rychle vyšla. Vrazila do kluka v uniformě a všechny knihy, které svíral v ruce, popadaly na zem.
Lexi se hned začala rozpačitě omlouvat. "Já jsem nemehlo. Moc se omlouvám." Dřepla si ke knihám a sbírala je. Mladík udělal to samé, ani se na ni nepodíval. Jen tiše špitl, to nic. Oba vstali, a oba drželi několik knih. Lexi stále měla knihy u sebe schválně, brala to jako pojistku, aby jí neutekl. "Ještě jednou promiň. Jsem tu nová a kvůli tomu i dost zbrklá." usmívala se přátelsky a natáhla před sebe rozevřenou dlaň. "Jmenuju se Megan Harperová."

Mladík jí jemně opětoval úsměv a zdráhavě si s ní potřásl. Avšak odezva žádná, proto musela přidat: "A ty jsi?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co říkáte na příběh Záhadný případ?

Je skvělý 74.2% (253)
Celkem ujde 13.5% (46)
Je strašný 12.3% (42)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama