Záhadný případ 11./5

30. června 2013 v 16:04 | May |  Záhadný případ 11


Byla celá od prachu. Odvalila se stranou a dostala se zpod jeho těla. Lexi zůstávala na čtyřech a se skoro zatajeným dechem čekala, kterým směrem se bestie podívá. Démon začenichal ve vzduchu a Lexi bylo hned jasné, že mu utéct nedokáže, že to bylo nemožné. Znal její pach.
Lexi ozářilo světlo v červených tónech. Dlaní si zakryla tvář a pak uslyšela bolestné zakvílení monstra. Zaznělo to tak hlasitě, že jí řev trhal uši. Tu záři Lexi znala. Před ní se postavila postava v černém kabátě a zrůdě uštědřila další ránu rudě zářícím shlukem energie ve tvaru koule. Ozvalo se zas kvílení, tentokrát v hlubší tónině. Lexi ucítila, že jí velká dlaň pevně uchopila za paži a zvedla ze země. Lexi měla spoustu prachu v očích a tak je nedokázala mít otevřené. Cítila pouze, že teď jí někdo sevřel v náručí a kolem ní zasvištěl vzduch. Všechno se seběhlo tak rychle.


O nějakou chvíli později ucítila, že jí ruce pokládají na něco měkkého. Pootevřela alespoň jedno oko a zahlédla, jak se nad ní skláněl Hyde. Zdálo se jí to, anebo vypadal vážně ustaraně?
Pomohl jí opláchnout obličej. Po další uplynulé době seděla naproti Hydemu, který v ruce držel vatu namočenou v podivné tekutině a třel jí tím povrchové zranění, které měla na rukách.

Lexi nejvíce znervózňovalo to ticho, které panovalo už mučivě dlouho. Hyde jí vůbec nic neřekl od příchodu do jeho domu. Čekala, že na ni začne křičet, jaký je to idiot, že jí před tímhle nebezpečím varoval a další nařčení. Jenže nic. Byl úplně zticha a věnoval se pouze ošetřování. Lexi už to nevydržela, musela prolomit ticho.

"Hyde," oslovila ho opatrně, "máš plné právo být na mě naštvaný, nebo projevovat podobné emoce." Vzdychla. "Vím, že lítám z jednoho maléru do druhého. Jak jsi říkal, jsem hotový magnet na nadpřirozeno." Lexi tlumeně zasyčela, protože jí zapálilo zranění, kterému se Hyde zrovna věnoval.
"Nemá smysl na tebe křičet." vypadlo z něho neutrálním hlasem. "Myslím, že za své činy sis odnesla už dost ponaučení, alespoň pro dnešek."
"Jo, to asi jo." přitakala a zas trochu sykla. Potom se jemně pousmála. "Hledala jsem ztraceného Olivera a nakonec jsem nenašla jenom psa, ale i tu vaší příšeru." Najednou se zamyslela. "Už je to mrtvý?"
"Ne, neměl jsem příležitost ho zabít." odpovídal nevzrušeně. Byl zcela soustředěn na vatu v ruce a ošetřování. "Když jsem zjišťoval, v jakém jsi stavu, zmizel."
Skvělé, nyní se Lexy cítila ještě hůř, než před malou chvilkou. Kvůli ní dostala ta nestvůra příležitost k útěku a tím pádem k dalšímu ubližování lidem. "Sakra," zaklela tiše. "Pěkně jsem to zvorala."
"Co se stalo, stalo se. Je zbytečné utápět se v sebelítosti." Hyde odhodil vatu nasáklou krví a natáhl se pro novou. Namočil ji do zvláštní směsi, která byla v misce na stolku.
"A kde je vlastně Larron?" zeptala se na další věc, která jí docela zajímala a alespoň tak mohli přejít na trochu jiné téma.
"Při hledání zvířecího démona jsme se rozdělili. Teď po něm určitě pořád pátrá."
Lexy na důkaz pochopení pokynula hlavou a pak zase zasyčela bolestí. "Au, co to používáš za divnou zelenou vodu? To určitě není dezinfekce."
Hyde se přemístil s vatou na druhou ruku. "Je to směs bylin, mnohem účinnější než dezinfekce. Navíc díky tomuhle se rány léčí mnohem rychleji."
Lexi překvapilo, s jakou jemností a opatrností zachází s jejíma rukama. Věděla totiž, že jako polodémon má v dlaních nadlidskou sílu.

Po ošetření bylinkovou směsí Hyde popadl gázu a paže jí ovázal do obvazů. Lexi zaujatě pozorovala bílé obvazy. "Hmm, to fakt netuším, jak tohle vysvětlím Ianovi." pronesla neadresně.
Hyde zvedl zrak a po dlouhé době s Lexi udržel delší oční kontakt než jen půl vteřinový. Lexi v jeho tváři rozpoznala tázavý výraz. Proto se dala do vysvětlování: "Můj strýc. Teď se k nám na kdoví na jak dlouho nastěhoval. Nemá mě vůbec v lásce…, tím vůbec, myslím fakt vůbec. Občas si říkám, že by si zřejmě nejvíc přál, abych se nikdy nenarodila." Když Hyde nijak slovně nereagoval, dodala. "Ian je cvok, nic jinýho." Lexi se nervózně pousmála a přejela očima na lampu vedle sebe.

Hyde nakonec promluvil. "Dlouhé rukávy. Nos je tak dva dny. Do té doby se všechna ta povrchová poranění uzdraví." Vzal misku se zelenou tekutinou a vstal. "Strýc nic nepozná." Otočil se a zašel do vedlejší místnosti.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co říkáte na příběh Záhadný případ?

Je skvělý 74.2% (253)
Celkem ujde 13.5% (46)
Je strašný 12.3% (42)

Komentáře

1 Ziwa Ziwa | Web | 30. června 2013 v 18:40 | Reagovat

Juchůůůů ťuťu ňuňu. To bylo kouzelný, zlaťoučký :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama