Záhadný případ 11./3

26. června 2013 v 22:18 | May |  Záhadný případ 11



Spatřila Logana stojícího u okna a v ruce držel otevřenou starobylou knihu. Logan prudce zabouchl desky, až se zaprášilo a propaloval ji chladným pohledem. "Nerad se stále opakuji. Nauč se klepat."
"Zaslechla jsem, že pátráte po něčem démonickém, co se prohání v noci venku." Nebrala si servítky, šla rovnou k věci.
"Ano." přisvědčil suše. "Tebe se to nijak netýká." Přešel místnost a knihu odložil na stůl. "Co tu tedy děláš?"
Lexi svrběla odpověď na jazyku: Byla jsem k tomu vyhecována. Tuhle větu však polkla a vyloudila na sobě nepatrný úsměv. "Jen jsem chtěla vědět, jak vám to jde a říct, že to bude brnkačka. Jsem tu teda jako morální opora." Zaculila se nakonec.
Logan přejel pohledem od stolu na ní. Tvář měl oproštěnou od jakékoli známky emoce. Působil jako vytesaná socha. "Dobře."


Lexi poznala, že tohle byla poslední slova, nebo spíš slovo. Už si celkem zvykala na tenhle jeho způsob ukončování rozhovorů. Lexi popřála šťastný lov a obrátila se k odchodu.
"Ještě jedna věc." ozval se nečekaně Logan. Lexi zrovna přecházela práh. Zastavila, ruku položenou na dřevěném rámu dveří a dívala se do chodby. "Dokud to stvoření nezničíme." pokračoval. "Vyhýbej se tichým a temným uličkám. Jsou to jeho oblíbená místa… a tvoje vlastně taky. Nerad bych, aby ses zapletla do dalšího boje s démonem a tak komplikovala moji práci."
Mlčky pokynula bez otáčení hlavou, potom odešla. Venku se střetla s Dannym. "Vidíš, nic to nebylo." ujistila ho a sama cítila uspokojení. Avšak z Dannyho vyzařovalo, že stále věří svému tvrzení. Lexi to ignorovala, rozloučila se a dala se opět do práce.

Při svém putování městem se dostala do centra a tím i k hlavní policejní stanici. Nostalgicky si stanici prohlížela a vzpomínala kolik věcí, tam zažila. Všechno skončilo v momentě, kdy vedení převzal vrchní komisař Smith a vyhostil jí z budovy.

O pár minut později v ruce svírala tašku s logem místního cukrářství. Hodila tašku na blyštivou přepážku, za kterou seděl vrátný Trevis.
"Jak se má můj nejoblíbenější zaměstnanec stanice?"
"Lexi," vyhrkl potěšeně Trevis. "Už nějakou chvíli jsem tě neviděl." Oči mu přejely na tašku. "A dokonce i neseš jídlo. Jedna z věcí, co mi od tvýho odchodu chybí."
"Pravda, zanedbávala jsem svý povinnosti, coby nosič pochoutek." oplatila veselý úsměv. "Možná, že si ale díky tomu konečně zhubl." dodala pobaveně. Poté se Lexi pohodlně opřela lokty o přepážku, hlavu dala do dlaní a rozpovídala se s Trevisem. On mluvil hlavně o vrchním komisaři Smithovi, prý tu nastolil nový, tvrdý režim. Barkr prý byl oproti němu hotový andílek seslaný z nebe. Smith se do každého případu vrhá s vervou jako neúprosná šelma a statistky prý dokonce dokazují, že pod jeho vedením se zvýšil počet dopadených zločinců.
Lexi nepřestávala nevěřícně zírat, když Trevis mluvil a mluvil. Trevis si odkašlal a řekl: "Jenže teď se nám tu za posledních pár dní stalo devět napadení a komisař je pěkně mrzutej, protože nemůže najít pachatele."
"Napadení?" vyzvídala Lexi.
Trevis se naklonil blíž. "Víš, že bych o tom s tebou neměl mluvit." Ohlédl se po okolí, pak zase zakotvil pohledem na Lexi. "Ale že si to ty." Pak ztišil hlas. "Ti lidé po napadnutí vypadali, jako by na ně zaútočilo dravý zvíře. Všichni měli potrhané šaty a po kůži krvavé škrábance. - Každý z nich teď leží v nemocnici v kómatu a doktoři nevědí proč. Prý ta jejich zranění nejsou tak vážná, aby upadli do kóma."

Lexi začalo pomalu všechny souvislosti zapadat do sebe jako skládačka. To stvoření, co ty lidi napadlo, bylo určitě to samé, o kterém se dneska zmiňoval Denny. V myšlenkách se s děšením Lexi prohnalo číslo devět. Ten démon má na svědomí již devět životů a k tomu mu postačilo jen pár dní.
"Lexi," oslovil ji mírně Trevis. "Tenhle zadumaný pohled moc dobře znám." Narovnal se a snažil se u toho zatáhnout břicho. "Nech to na policii. My to zvládnem."
Lexi se probudila z úvah. Pousmála se a řekla: "Vždyť jo, neboj se." Poklepala mu přátelsky po rameni.
Nastal podvečer. Stála na zastávce a dívala se na hodiny. Autobus by měl přijet každou chvíli. Lepení a rozdávání letáku pro dnešek už Lexi zabalila. Jediné, co musí udělat, je čekat na telefonát.

Autobus otevřel dvoukřídlové dveře a Lexi nastoupila. Při jízdě pozorovala pomalu se rozsvěcející pouliční lampy, u toho přemítala o nestvůře, která zničila devíti lidem život a o tom, že Denny s Loganem nyní jen vyčkávají na úplné zapadnutí slunce, aby se mohli vydat na pronásledování té bestie. Cítila v sobě pocit, že by nejraději šla s nimi, jenže vzápětí si vzpomněla na Loganova poslední slova, že by mu akorát práci komplikovala. Možná to byla pravda, možná ne. Lexi byla nerozhodná, a proto byla přikloněná k oběma variantám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co říkáte na příběh Záhadný případ?

Je skvělý 74.1% (252)
Celkem ujde 13.5% (46)
Je strašný 12.4% (42)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama