Za trest / 35 /

2. listopadu 2012 v 17:22 | May


....Odtáhl rty po jednoduchém polibku, stále jsem měla tvář v jeho sevření hřejivých dlaní "Teď jsem si jistý, že na tvou lež skočí." pousmál se Viktor vítězně.
Dokázala jsem na něj jen tupě a tiše zírat. Pak jsem zaslechla lusknutí prsty, což udělal Viktor, aby mě dostal zpátky do reality. Podařilo se. "Zabiju tě!" první věc, kterou jsem na něj vyhrkla.
..."Pozor, ať tě neslyší." promluvil něžně, chytil mě za pramen vlasů, žmoulal ho v ruce a šepotem u mého ucha dodal, ..."Počkej, až všichni odejdou. Potom mě můžeš klidně zabít, Tygřice."
Oči mi přejely na udivený dav, který nás zaujatě pozoroval. Včetně Nicka, ten to mohl sledovat ze třetí řady. Podívala jsem se zpět na Viktora a donutila se k opětování úsměvu, "Jistě, zlato, počkám."

....Zrovna jsem se nacházela na podiu a předstírala, že si tu vesele zametám, když v tom jsem si všimla, že poslední člověk odešel ze sálu. Úsměv okamžitě zmizel a nasadila jsem podrážděný obličej. Při zametání jsem si stihla urovnat myšlenky v hlavě a něco mi došlo.
..."Ty jsi slyšel, o čem jsme se s Nickem bavili." použila jsem větu oznamovací, věděla jsem, že ano.
..."Náhodou jsem se k tomu nachomýtnul." připustil s lhostejností.
Svým postojem mě neuvěřitelně vytáčel, ale snažila jsem se nedat to na sobě znát.
..."Pouhou náhodou?" namítla jsem více méně pro sebe. "Jak tě vůbec napadla ta věc s… s…" Sakra, já to nevyslovím. Naštěstí Viktor pochopil, na co narážím a odpověděl mi otázkou "Jaký jiný věrohodný důkaz by si mu chtěla dát?"
....Mlčela jsem. Raději mlčela. Pokračovala jsem v zametání a ignorovala Viktora, který sedí na předním okraji podia. Z ničeho nic Viktor spustil: "Kdybych byl citlivka, ranila by si mé city, když si o mně tvrdila ty ošklivé věci." Opět to jeho dramaticky hrané pojetí, "Nicméně vyžehlila by sis to tou chválící a zastávající částí na konci."
Jestli mi dál bude připomínat, co jsem o něm byla donucena říct, budu zvracet. Pořád se mi dařilo ho ignorovat. Viktor se zas chystal něco oznámit (určitě něco strašně zajímavého), já byla rychlejší, "Už se to nikdy nestane, jeden důkaz stačí, takže je to i tabu téma. Jasný!"
Viktor kývl hlavou a dál hypnotizoval rudě potažené sedačky. Po pár minutách ticha a mého hlubokého zamyšlení, jsem si náhle konečně rozvzpomněla, kde jsem viděla toho chlápka v obleku, jménem James ala starý přítel Crueli.
To se mi stává celkem často, když se usilovně snažím na něco vzpomenut, nejde to, ale vybaví se mi to kupodivu v tu nejméně očekávanou chvíli, na tom nejméně pravděpodobném místě.
....Ihned jsem přestala zametat a přesunula se směrem dopředu. Posadila se vedle Viktora (s metrovým odstupem) a začala: "Víš, na co jsem si vzpomněla. Toho Jamese jsem už viděla. Jednou, je to dýl, jsem ho přistihla na chodbě, jak se baví s Cruelou… O něčem závažném, a že se bude snažit to rychle vyřešit, jenže netuším, o co by se mohlo jednat. Tyhle prapodivné útoky se ještě v onu dobu neděly, takže fakt nemám ponětí, co tak vážného Cruela řešila a proč zrovna s členem policie"
....Upřímně, očekávala jsem, že Viktor dávno poví nějakou vtipnou poznámku, ale ten byl překvapivě zticha a díval se před sebe s neutrálním výrazem. Z toho by se dalo vyčíst ledacos, například, že ví, o čem se ti dva tenkrát bavili. Jsem zvědavá a urýpaná od přírody, takže jsem to nemohla nechat jen tak. "Tváříš se, že něco víš. Poděl se o infa." pobídla jsem Viktora s nadějí. Pobídnutí s ním nehnulo. Zvláštní. Jen se pitomě culil s pohledem zaměřeným k zemi.
"Pro své dobro to vyklop, jinak ti uštědřím pěknou bolestivou ránu násadou od koštěte. Neboj, švih mám jako tenkrát."
Zbystřila jsem, že jsem ho zas pobavila, pak se ale náhle vrátil ten prvotní neutrální postoj. Zdálo se mi to, nebo teď přemýšlí, jestli mi to prozradit? To se mi nelíbí. Když už si Viktor z něčeho neutahuje, znamená to vážnou věc. No, raději ho nebudu nutit, že? Buď trochu slušná Blair, aspoň výjimečně. Vyzvídat můžu i později. "Víš ty, co - nic neříkej, vždyť je to jedno." prohodila jsem nenuceně a už jsem se zvedala, vtom mě Viktor stáhl zpátky na zadek (tvrdý dopad!).
..."Stejně by si to ze mě dolovala jindy.-" Páni, to jsem tak čitelná? "-Chceš to vědět, povím ti to." pokračoval s lehkostí v hlase. Kupodivu ten tón se mi nezamlouval, byl až moc nadnesený, "James hledá mojí starší sestru. Zmizela před dvěma lety. Zřejmě o tomhle se tehdy bavili, když jsi je zaslechla."
....Nevěřícně jsem si ho prohlížela. Nevěřila jsem vlastním uším, co mi právě dokázal prozradit. Takovou soukromou rodinnou záležitost. Ještě ke všemu, když se to týkalo rodiny mých dvou úhlavních nepřátel. Cítila jsem se trochu, jako bych nechtíc píchla do vosího hnízda. "Nevím co říct." vypadlo ze mě chabě.
..."Tak třeba, že tohle nebudeš nikde roztrubovat." pousmál se.
..."Jo, jo, jasně." přitakala jsem roztěkaně a s vážností v hlase pokračovala, "Jak je možné, že o zmizení své sestry mluvíš tak lehce?" Poněkud mě to zarazilo. V takovém případě bych očekávala jiný zvolený tón.
..."Dva roky jí James hledá a dva roky je dost dlouhá doba na to, se s tím poprat a svým způsobem smířit." vysvětlil Viktor a úsměv mu trochu opadl, ale stále byl nepatrně znát.
....Nikdy v životě bych si nepomyslela (wow, tuhle větu už tvrdím nějak často, co), že mi někdy bude Viktora líto. Skutečně nikdy. Tady je pro mou blond-rockovou maličkost přímý důkaz, že počítat se holt musí vždycky se vším i s tím, co považuji za nemožné.
....Z mého němého uvažování mě dostal až Viktor, který seskočil dolů z podia a odvětil, konec šichty, jde se domů. Nakonec ještě dodal se širokým úsměvem, že jsme oba přežili a žádné světlo nespadlo.
Jáj, za každou cenu prostě musí mít v arzenálu vtipné poznámky, klasika.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Chtěli byste vydat vlastní knihu?

Ano, určitě! 80.9% (199)
Stačí, když si píšu pro sebe 11.8% (29)
Možná... 7.3% (18)

Komentáře

1 misqwa misqwa | Web | 3. listopadu 2012 v 12:44 | Reagovat

Páni, nečekala jsem, že by Viktor přišel s něčím takovým. Každopádně se těším na pokráčko... :) :)

2 Tris2610 Tris2610 | E-mail | 22. července 2014 v 19:15 | Reagovat

Tento příběh se mi hrozně líbí, tak jsem se chtěla zeptat kdy bude další díl?

3 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | E-mail | Web | 22. července 2014 v 23:55 | Reagovat

[2]: Prve příběh přestal vycházet, protože mi došly nápady a ten zaseknutý stav trval docela dlouho. Když jsem začala Za trest opět psát, došla jsem k závěru - dál ho neuveřejňovat na blogu, dalo by se říci, že si už tenhle příběh píšu jen pro sebe. ... Ale možná ho sem začnu zase přidávat.

4 Vlaďka Vlaďka | 16. září 2015 v 17:40 | Reagovat

Nedalo by sa pokračovať? Prosím prosím prosíííííííím. :-D

5 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | Web | 18. září 2015 v 20:48 | Reagovat

[4]: Ahoj, těší mě, že se ti tento příběh tak zalíbil. :D  Já jsem se totiž s dějem dostala do slepé uličky... to je tak, že píšeš, píšeš a najedou si všimneš, že ses dostala někam, kam jsi ani neplánovala, no a teď jak z toho ven. Achjo. :/

...Ale víš co, začnu sem postupně dávat, co už mám napsané, což bude dalších asi 40 stran. Třeba mi to pomůže se opět nakopnout a dál něco napsat, aby se příběh konečně dohrabal k svému závěru. :D

6 Vlaďka Vlaďka | 20. září 2015 v 23:44 | Reagovat

Strašne sa teším na príbeh, naozaj moc. Ani som neverila že odpovieš na komentár, že je to už príliš pasé. Zajtra začnem čítať príbeh odznova, aby som si spomenula a najneskôr pozajtra napíšem dĺĺĺhokánsku chválu :-D

7 ♥ May - Adminka ♥ May - Adminka | Web | 21. září 2015 v 0:42 | Reagovat

[6]: Na komentáře odpovídám, i když ne hned. :D ... Já jsem si příběh musela číst od začátku několikrát, abych se zas do toho děje dostala, a taky si připomenula, co všechno se tam vlastně  odehrálo :D .

Každopádně ti děkuji za tvůj zájem o tento příběh, tygřice Blair by ti určitě byla taky vděčná. :) ;)
A taky se těším na tvou další odezvu, případné připomínky, názory atd.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama