Září 2012

Za trest / 27 /

29. září 2012 v 20:52 | May


.....Zamířila jsem na dívčí umývárny. Potřebovala jsem si zkontrolovat můj vyčesaný rockový účes, který mi doma zabral půl hodiny. Mělo přibližně tak za minutu zvonit, aspoň mi tu nikdo neblokoval zrcadlo. Spokojená se svým vzhledem jsem vyšla na chodbu a narazila na osobu, se kterou jsem včera vedla rozhovor v kavárně. Jak koukám, zařídil si hladký přestup zpátky na naší střední. Nemůžu se dočkat, až ho budu opět každý den vídávat (ironicky myšleno samozřejmě).
Blížil se ke mně a já trochu rychleji pokračovala jiným směrem, i když učebna, kde mám za pár vteřin být, je na druhé straně. Bohužel, Nick si mě rád svižně doběhl.
..."Doufám, že se mi nevyhýbáš." uculil se přátelsky.
..."Ne, spěchám na hodinu." (Jasně, že se ti vyhýbám, tvoje přítomnost mi je nepříjemná).

Za trest / 26 /

28. září 2012 v 12:59 | May


....Kráčela jsem po široké bíle zářící chodbě, na které se po obou stranách nacházely vstupy do zdejších putyk. Vsadím se, že je u bot. Tam jí to vždycky trvá nejdéle. Už jsem skoro byla na místě, když jsem si všimla Viktora sedícího na velké lavičce, která je na obou svých koncích lemována obřími květináči se zelení. Zřejmě hypnotizoval zem, jinak vážně netuším, co by dělal.
...."Kde je Kate? Potřebuju s ní mluvit." šla jsem rovnou k věci. Viktor pomalu zvednul hlavu od podlahy a zadíval se na mě s pobaveným pohledem a pomněnkovýma očima, "Jak ti dopadlo rande s tvým ex?"
Dneska jsem se vytočila až, až, takže jeho rýpání ignoruju s chladným hlasem, "Kde je Kate?"
Viktor se zvedl, stoupl si přímo naproti mně a mírně se blíž přiklonil, záhy šeptl "Odpovím na tvou otázku, až ty odpovíš na tu mou."
..."Seš otravnej, řekl ti to někdy někdo?"
..."Jo, často to slýchávám od tebe." usmál se.
..."Čím to asi bude." zavrčela jsem a ustoupila od něj o půl kroku.
Viktor se na mě dumavě podíval, "Soudě podle tvé nálady, tak rande skončilo ne Happy endem."
Kvůli jeho reakci jsem se musela zvědavě zeptat: "A co si představuješ pod pojmem Happy end?"
..."Snadný," odfrknul si, "že tu budeš skákat jako nejšťastnější holka na světě, že se tvůj bývalý vrátil a že osud ti dal další šanci, aby si s ním mohla být, že je to tvá osudová láska… blá, blá, dál víš co."
Teď jsem se pobaveně zatvářila já, "Jak melodramatické. Děláš jako by si mě vůbec neznal. Beznadějná romantička jsem, jako ty pravdo mluvka."

Záhadný případ 10./ 7

13. září 2012 v 17:26 | May |  Záhadný případ 10
.
"To si nechám líbit. Místo jako stvořené pro démony všeho druhu." pronesla s lehkostí v hlase Lexi.
Opatrnými kroky se k ní přibližovali. Pod Lexi v tu chvíli křupla větev a oba dva se po ní hbitě ohlédli, "Pardon." špitla s rukama nad sebou. Bylo jí jasné, že jako tichý pronásledovatel selhala. Náhle se ozvalo prudké zašustění, něco jim nečekaně obmotalo nohy a stáhlo vzhůru tak, že viseli hlavami dolů.
"Myslíš si to samé co já?" zavolal Dany na Logana houpajícího kousek vedle.
"Už to tak vypadá. Není pochyb. Tenhle druh je dost vzácný."
"Můžete mi laskavě říct, o čem tady mluvíte?! Kdo je vzácný?" Mezitím šlahouny větví, co je drží ve vzduchu, jim pomalu utahují a obrůstají nohy. "Přírodní démon, má schopnosti manipulovat s přírodními prostředky. Plus…" Logan se zarazil a pohledem přejel na Dannyho.


Za trest / 25 /

11. září 2012 v 20:19 | May

.
Kate se spokojeně usmála, "Vy dva teď půjdete do kavárny, popovídáte si a uvidíme, jestli se z toho může zas něco vyklubat, ju."
..."A ty budeš kde? Je mi docela jasný, že tu určitě někde budeš poletovat."
"Bystrá jako vždy, co. Já a Viktor se máme za chvilku sejít ve druhém patře, kde plánuju velký nákupy." pronesla usměvavě.
V…Viktor, jéžiš, začíná to být čím dál větší síla. Páni, mám co dělat, abych všechno zkousla a na místě tady mojí kamarádku nezamordovala. Kate, jen počkej, za tohle se ti velice krutě pomstím.
..."Tak utíkej. Nápadník čeká." povzbuzovala mě a postrkávala k pohybu. Naposledy jsem stačila po ní hodit naštvaný výraz a šla jsem vstříc své minulosti.
..."Moc rád tě vidím. Už je to celkem dlouho, a ty si prošla i jistou změnou. Tvoje nová image na mě opravdu dělá dojem."
Už sedíme v oné kavárně a Nick úplně vyzařuje nedočkavostí a radostí. Zajímavá kombinace. Vraťme se ale k tomu, proč mluví o mém vzhledu. Totiž období, kdy jsem se přeorientovala na rockovou tématiku, probíhalo asi tak dva měsíce po tom, co mi Nick zmizel ze života. Nebudu říkat, že za to jakým směrem jsem se tehdy ubrala, neměl žádný podíl ten rozchod… vlastně měl a pořádně. Potřeboval jsem se soustředit na něco zcela jiného a ta přeměna mi úžasně pomohla se se vším vyrovnat.

Záhadný případ 10./ 6

7. září 2012 v 18:25 | May |  Záhadný případ 10
.
"Jmenuje se Jeremy. Je to hodně velký podivín. Radím vám ho dále nevyhledávat, libuje si strašením hostů svými nesmyslnými historkami."
Lexi, když ta žena mluvila, jí vnímala tak na půl. Musela pozorovat ty její oči. Přišli jí v ten moment hrozně povědomé. "Slečno?" vybídla jí žena a Lexi dostala z přemítání, "H, dobře. Já se mu tedy po zbytek pobytu vyhnu, jak radíte, nemám ráda strašidelné příběhy." uculila se a záhy odkráčela. Kam jinam než do zahrady. Jenže když zrovna měla v úmyslu vyjít ze dveří ven, podívala se na hodiny visící uvnitř na stěně. Ale ne, pomyslela si. Neochotně se začala vracet. Musela se už jít připravit na procházku smrti.

V pod večer se všichni vrátili, někteří ani nevěděli, jak to dokázali. Rachel a Lexi se vyčerpaně skácely na postele. "Sice je tu krásně, ale tyhle túry mě zabijou." stěžovala si Rachel a masírovala si chodidla. Lexi se na posteli posadila a mučila se myšlenou, že by se podle toho starce mělo dneska o úplňku přihodit něco hrozného, a ona se cítila tak totálně vysílená. Promnula si oči a šla do sprchy, aby jí to probralo.

Záhadný případ 10./ 5

1. září 2012 v 16:46 | May |  Záhadný případ 10
.
Rozsvítila se lampička a před ní stál se škádlivým úsměvem Larron, "Jaká to milá a hezká návštěva."
Lexi nevěděla jak zareagovat, a tak se rozhlédla po zbytku místnosti, "Kde je Hyde?"
"Ten… chvilku neposedí, lítá někde venku. Chce si to tu omrknout v noční scenérii."
"Dobře, to nevadí. Stačí, že jsem zastihla aspoň tebe."
"Jsem rád, že ti postačím jako cena útěchy." zazubil se a popošel k ní blíž. Lexi jakoby instinktivně udělala krok vzad a jemně narazila zády na dveře. Larron se oběma dlaněmi opřel, takže byla zaklíněná mezi jeho pažemi, "Lexi," zašeptal, "pamatuješ se ještě tu noc, jak jsem tě doprovázel domů." nečekal na odpověď a pokračoval, "To co jsem ti řekl. Že jeden z důvodu, proč jsem se vrátil, jsi byla ty." jemně se pousmál, "Škoda. Přišel jsem pozdě."