Za trest / 23 /

28. srpna 2012 v 10:55 | May

.
....Vyplazila jsem se po schodech nahoru do pokoje a unaveně se svalila na postel jak několika tunový slon. Totálně jsem vytuhla. Vzbudilo mě až nějaké vzájemné okřikování dvou hlasů. Rozlámaná a naštvaná jsem se vyhoupla na nohy a šla zkontrolovat situaci. Ještě jsem se stihla podívat na hodiny. Bylo půl deváté večer. Aspoň že ti dva brali moje varování vážně a dorazili domů.
Otevřela jsem dveře a podívala se na chodbu. "Co je to tentokrát?!" šla jsem rovnou k věci, když jsem spatřila oba svoje sourozence.
...."Ten ubožák mi sebral diář a volal všem mým kamarádkám, jestli by s ním nešly ven." vyhrkla vztekle Amber a ukázala na Asha, který stál u dveří od svého pokoje. Když uviděla můj nechápající výraz, pokračovala, "Jak s nimi po tomhle můžu mluvit. Totálně trapný! Mám nejhoršího bráchu na světě!"
...."Se nezblázni." vyplázl na ni Ash jazyk.
Ne, to já mám nejhorší sourozence na světě a to já se z nich zblázním. "Ok, vrať jí ten diář." vybídla jsem ho ospale, "S jejíma kamarádka by si stejně nechtěl nic mít."
Amber po mě šlehla bodavým pohledem a chytila hozený diář, "Vy dva zoufalci." A s těmito slovy zmizela do svého pokoje. Naštěstí jsem byla pořád taková vláčná potom probuzení, takže jsem nad tím jen mávla rukou. Kdybych však tu její poznámku slyšela v mé normální formě, vstoupila by do mého ringu a nevyšla z něj bez úhony. Z myšlenek mě vytrhlo až Ashovo zabouchnutí vlastními dveřmi. Výhoda bydlet v rodinném domě s více místnostmi. Každý se tu může zavřít do svého světa.

....Najednou jsem zaslechla hrát písničku od 30 seconds to Mars. Popadla jsem mobil a pozdravila na druhé straně Andyho. Následně samozřejmě pokračovala tázací věta, tak co jsi zjistil.
..."Kate obvykle nevydrží nic neříct, ale tentokrát mému naléhání odolala perfektně." vyjádřil se zamyšleně.
..."Ty jsi tak neužitečný." odvětila jsem sarkasticky.
..."Snaha byla a ta se cení." zasmál se, potom dodal, "Budeš s ní muset zítra jít a zjistit si to překvapení sama."
..."Už to tak vypadá."
..."Jo a pozval jsem mého potencionálního přítele na schůzku."
..."A jak reagoval?" otázala jsem se záhy strašně zvědavá.
..."Že platí. Kolikrát ti ještě mám opakovat, že na to já mám prostě čich."
"Šílený," zasmála jsem se. Potom mi popřál hodně štěstí, krásnou noc a rozloučili jsme se. Šla jsem se převléknout do pyžama a zalehla.
....Ráno doma panovala naprostá anarchie. Takhle to dopadá vždycky, když generál není déle doma. Nikdo si ale nakonec nestěžoval. I přesto že vypukly hádky o to, kdo dřív bude v hlavní velké koupelně. Největší výhoda rána bez puntičkáře a perfekcionisty prvního stupně totiž byla: k snídani, co hrdlo ráčí. Kvůli tomu dokonce u jídelního stolu ustaly hádky, protože každý si zacpal pořádně ústa, čím chtěl. Otčím nemusel sedět ve stálé vzpřímené poloze a četl si v novinách ty vtipné příběhy na konci. Já jsem si z legrace sedla do čela stolu. Po vydařené snídani jsem na sebe hodila tenkou koženou černou bundu, pod ní bílé tílko, černý pásek a šedé džíny. Obula converse a naposledy zkontrolovala rockerský účes, vlasy nadýchaně vyčesané dozadu.
....Ve škole jsem se mordovala se zámkem od skříňky. Jakmile se mi povedlo jí otevřít, spadlo mi něco k nohám. Po zvednutí jsem zjistila, že je to černá obálka. Z ní jsem vytáhla bílý papír, na kterém bylo ručně napsané: Za všechno budou pykat!
....Výhružné dopisy jsem dostávala do skříňky docela často. Většinou tam byly i dramatické chyby. Jenže tohle se od všech dřívějších dost lišilo. Například poprvé, že se někdo obtěžoval s černou obálkou a že ten dotyčný má tak krasopisný písmo, na kterém si schválně nechal velice záležet. Protočily se mi otráveně oči a hodila papír i s obálkou zpátky dovnitř. Jestli tohle na mě mělo udělat dojem, tak leda nulový. A navíc absolutně nechápu, co to má jako zrovna mě naznačovat.
....Putovala jsem v klidu se sluchátkem v jednom uchu po chodbě a v přehrávači hledala pořádnou písničku, která by mě po ránu nabudila. Najednou jsem ucítila, jak mě někdo chytil za (naštěstí) tu zdravou paži a s rukou u mých úst mě dotyčný zatáhl do nějaké prázdné třídy. Chtěla jsem se vyškubnout, ale ten co stál nalepený na mých zádech, byl určitě vyšší a mnohem silnější. Potom jsem ucítila dýchání u mého ucha a klidný šepot. "Jenom upadla? Včera si ohledně toho byla až moc stručná. Včera večer mi matinka všechno řekla."
....Už jsem si myslela, že je to nějaký sériový vrah. To neumí ke mně normálně přijít, musí to tak zdramatizovat. Sundal mi dlaň z úst. "Můžeš mě laskavě pustit, Viktore." krotila jsem svůj hlas, který chtěl ječet, ty kreténe, ale tímhle stylem by mě sotva pustil.
..."Když tě tam prve poslal Adams, málem se na tebe zřítilo osvětlení." pokračoval dál ústy nalepenými u mého ucha, jako by ignoroval, o co jsem ho docela slušně požádala, "Od toho ten zraněný loket. Bohužel tím špatné zprávy nekončí." jeho hlas zněl ostře a vážně, "Matinka nechala hned všechno zkontrolovat a zjistilo se, že jistící články byly schválně narušeny."
Když jsem zaznamenala poslední větu, přestala jsem sebou vrtět. Následně mě pustil a stoupl si přede mě.
..."Sabotáž?" vypadlo ze mě zaskočeně, pak jsem se zamyslela, "Třeba chtěl někdo přerušit zkoušky na představení a já jen byla na nesprávném místě v nesprávný čas."
..."Možná." souhlasil s vážnou tváří, "nebo to bylo mířené právě na tebe. Zatím tu jsou jen možnosti, nic konkrétního, co by dokazovalo pravý záměr ani, kdo za tím je." potom následovala otázka:
..."Vážně sis tehdy ničeho zvláštního nevšimla?"
..."Cruela tě poslala mě vyslýchat. No, zřejmě lepší, než kdyby to byla ona." Zajímavý, sledovat ten jeho neutrální výraz bez známky úsměvu, je pro mě tak… nepřirozený. A oči jakoby mu ostře modře žhnuly. Nikdy dřív jsem ho takového neviděla. Musela jsem si trochu odkašlat, abych přestala o něm v duchu diskutovat a vrátila se k tématu. "Pokud mi paměť slouží… ne, nic neobvyklého."
..."Dobře," pronesl už s uvolněnější tváří, "Když se objeví něco nového, dám vědět." Otevřel dveře od prázdné třídy a vybídl mě gestem ruky, že jsem propuštěna a můžu jít.
....Ještě než jsem se dala do pochodu, upozornila jsem ho, že o tom, co se stalo, jsem nevykládala Andymu ani Kate. Viktor kývnul hlavou na důkaz, že chápe. "Je to naše tajemství." ujistil mě.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám design

Ano...je super 64.8% (459)
Tak napůl 18.1% (128)
Ne...nelíbí 17.1% (121)

Komentáře

1 Zoi Zoi | Web | 28. srpna 2012 v 15:38 | Reagovat

Viktor mě začíná čím dál tím víc překvapovat :D Už se těším, jak se to bude vyvíjet dál :D :D

2 misqwa misqwa | Web | 28. srpna 2012 v 21:53 | Reagovat

Zdá se mi to, nebo se Viktor nějak moc stará? Hm těším se na pokráčko :)

3 Dixi Dixi | E-mail | 29. srpna 2012 v 13:15 | Reagovat

Hmmm... zajímavý, zajímavý :D To jsem zvědavá, kdo má na svědomí tu sabotáž. :)

4 Sarah-W Sarah-W | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 15:00 | Reagovat

Juu, hezky, Viktor se začíná vybarvovat :)) Už se moc těším na další dílek. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama