Za trest / 22 /

24. srpna 2012 v 11:34 | May

.
...."Uvažuju, uvažuju…" nasadil předstírající dumající výraz s prsty u pusy, "Ne." konstatoval s úsměvem.
No a právě kvůli tomu jeho úšklebku mu zase nemůžu věřit, jestli to teď myslí vážně nebo si ze mě zas střílí. Nutně by potřeboval detektor lži, model vybavený elektrickými šoky.
...."Ty mi nevěříš?" zeptal se po chvilce mého mlčení.
...."Po mých zkušenostech," zastavila jsem se u další hromady, tentokrát odstíny fialové, "Ne." usmála jsem se tupě.
...."Au, to zabolelo." řekl rýpavě.
Mně se jen protočily panenky a začala zvedat kupu látek. Neuběhlo ani pět sekund, zase jsem zasyčela bolestí a všechno přistálo zpátky na zem, kde se to válelo.
...."Dost." poznamenal rázně Viktor, "Ty už tu na nic nesáhneš." rozkázal nekompromisně. Chytil mě jemně za ramena a posunul stranou. Vzal fialové látky a se slovy, hned budu zpátky a nic do té doby nezkoušej, odešel.

Co si to vůbec dovoluje. Mě nikdo rozkazovat teda nebude. Obzvlášť on ne. Rozhořčeně jsem nafoukla tváře a dala si ruku v bok. Tu poraněnou jsem musela nechat volně viset.
Nakonec to všechno odnosil, já jen musela nečinně přihlížet. Samozřejmě ne kvůli tomu, co mi nařídil, ale že to fakt pálilo při sebe menší námaze. Paní profesorka nás pak poslala pracovat do kostymérny, kde jsme měli ještě vypomáhat Valerii. Takový snobský jméno.
Skládala jsem jeden kus látky za druhým a s nezájmem sledovala, jak debatuje s Viktorem o jejím šicím umění, že by se ráda stala návrhářka, bla, bla. Moje pokusy o šití skončily vždycky červený, propíchaný a zkrátka celkově hrozný. Od té doby mám vypěstovanou averzi vůči jehlám.
.....Otráveně jsem pokukovala po hodinách a pořád si opakovala, ještě půl hodiny, to dám. Nevím proč, ale byla jsem strašně unavená, nejraději bych si někde lehla a usnula. Jediný co mě teď dokázalo držet vzhůru, byl Valeriin pištící smích. Potom se vzdálila, že prý potřebuje prodiskutovat jeden kostým s Dlouhánem.
...."Děsivý smích." vydala jsem ze sebe nevědomě, hned jak se za ní zavřely dveře.
Viktor přijel na židli s kolečky ke mně, "Mm, zajímalo by mě, jak z ní ten tvůj."
...."Víc normálně."
...."Dokaž." vybídl mě a bradu měl opřenou o opěradlo kolečkové židle, protože na ní seděl obráceně.
Já jen zakroutila hlavou a hodila jsem po něm menší kus oranžové látky.
...."Co loket?" obrátil náhle.
...."Eh, lepší."
V duchu jsem se podivila, co ten zájem. Ty jeho pomněnkové oči mě opět sledovaly jako knihu, kterou nedokážou přečíst. Nějak mě to začínalo vyvádět z míry. Sklopila jsem zrak k látkám a pokračovala jakoby nic ve skládání. Pak jsem jen uslyšela pobavené odfrknutí.
.....Po odbití páté hodiny odpoledne jsem byla volná a vyrazila domů. Původně jsem měla ještě jít s Kate nakupovat, ale jsem tak unavená, že jsem to s ní musela po telefonu zrušit. Jako blesk z čistého nebe nákupy přehodila na zítřek a prý mě plus k tomu čeká nějaké překvapení. Bože, hned jak jsem zaslechla to slovíčko překvapení, měla jsem pocit, že se psychicky zhroutím. Moje reakce byla, ať pro její dobro nic nezkouší, jenže Kate je velice umíněný člověk, vesele se rozloučila a rychle mi položila hovor. Pár vteřin na to jsem zoufale volala Andymu, co se na mě zítra podle Kate scénáře chystá. Bohužel jsem se nedočkala odpovědi. Prý se mu s žádným plánem nesvěřila. Pověřila jsem ho tedy, aby mi to rychle koukal zjistit, jinak dneska z toho určitě nezamhouřím oka. Nesnáším překvapení.

...."Máma ti nechala v kuchyni vzkaz." zamumlala na mě Amber, když se se mnou míjela u vchodových dveří.
Všimla jsem si, jak je necudně oháknutá, "Tak počkat. Kam si myslíš, že deš." zastavila jsem ji.
...."Na rande…" uculila se na mě, "pokud si ještě vzpomínáš, co to je."
Vidíte, jak já mám milou sestru v pubertě. Každý den za ní děkuju. "Vtipný." odvětila jsem otráveně.
...."Blair," zaslechla jsem linoucí vyvíjející se chlapecký hlas za mými zády z domu, "Potřebuju projít."
...."A ty deš zas kam?" otočila jsem se v rámu vchodových dveří o sto osmdesát stupňů na Ashe, který za mnou stepoval s jeho typickou červenou kšiltovku jeho oblíbeného baseballového týmu.
...."Za Danem, má novou závodní hru." vysvětlil stručně (jako obvykle) a protáhl se kolem mě.
...."Fajn, běž si." prohodila jsem jen tak. Věděla jsem, že to stejně nemá žádnou váhu, ale Amber jsem si chtěla zavolat zpátky, ať si alespoň vezme delší tričko. Jenže když jsem se po ní ohlédla zpátky, už tam nestála. "Ta potvora!" šeptla jsem vztekle a zabouchla zprudka za sebou dveře. Šla jsem rovnou do kuchyně, zjistit, co na tom vzkazu vlastně píše.
No vzkazu, generál tak tomu říká, já mám raději označení slohovka. Při prokousáváním textem se ukázalo, že generál je na náhlé důležité pracovní cestě a flegmatický otčím se vrátí až po desáté večer. Tím se všechno vysvětluje. Dvojčata využila nepřítomnost ani jednoho z rodičů a prchla si, kam se jim zamanulo. A já samozřejmě jako "zodpovědný" starší sourozenec jsem se měla postarat o to, aby přesně tohle, co se před pár minutami odehrálo, se vůbec nestalo.
.....Hm, zodpovědnost není moje silná stránka a navíc, abych tu ty dva udržela, musela bych je zamknout ve sklepě. Jediné, co teď můžu udělat, je poslat sms, že jestli se nevrátí do osmi hodin večer, najdu je a zabiju. Pro jistotu jsem na konci použila tři vykřičníky.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám design

Ano...je super 64.9% (461)
Tak napůl 18% (128)
Ne...nelíbí 17% (121)

Komentáře

1 Diamond Girl Diamond Girl | Web | 27. srpna 2012 v 17:55 | Reagovat

keď som tu nebola dosť si toho pridala, musím to hneď dobehnúť :D

2 misqwa misqwa | Web | 27. srpna 2012 v 21:24 | Reagovat

Skvělej díl... 8-)  8-)  :-D  :-D Těším se na pokračování... 8-)

3 Sarah-W Sarah-W | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 11:17 | Reagovat

úžasná část! :)) Nejvíc mě dostal rozhovor mezi Blair a jejími mladšími sourozenci :D A to s tou zodpovědností.. hej prostě super. :) Těším se na pokráčko.

4 Dixi Dixi | E-mail | 29. srpna 2012 v 13:17 | Reagovat

Moc pěkný :D ;) jen tak pořád dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama