Za trest / 21 /

22. srpna 2012 v 12:58 | May

.
...."Grey už je na místě. Můžeš jít."
Ta jeho neustálá proměna nálad mě někdy pěkně děsí.
Neochotně jsem čapla po klice a vtrhla rychle dovnitř, tak abych si to nestačila rozmyslet. Viktor stál u velké hromady látek a vypadalo to jako, že je třídí podle barev. Nikdo jiný tu už nebyl. Otráveně jsem hodila černou koženou tašku na čistou polici a stoupla si na druhou stranu hromady přímo jemu naproti.
...."Kdybys byl Pinochio, měl bys nos až do Číny." řekla jsem zahořkle.
Jízlivě se pousmál, aniž by se mi podíval do očí, soustředil se jen na třídění látek. Trochu mě zaskočilo, že nijak slovně nereaguje. Čekala jsem dobíravou poznámku nebo tak něco. Pokračovala jsem tedy: "Narážím na tvou zálibu ve lhaní."
...."Která z nich tě donutila nazvat mě Pinochiem?" konstatoval pořád se stejným mírně pobaveným výrazem zarytým na látky.
...."Ta s Harpií." nadechla jsem se, "Proč si souhlasil, když se tě zeptala a proč si mi v telefonu tvrdil, že to s ní večer platí, když si s ní stejně, jak to tak vypadá, od samého začátku neplánoval někam jít?"
...."Moc to řešíš. Jen jsem se takhle bavil." odvětil klidným hlasem.

Bavil? Ten se teda musel nehorázně nudit. Nebo co mu to přelétlo přes nos.
...."Naposledy když jsme spolu mluvili-" podíval se na mě s vychytralým výrazem vepsaným ve tváři, "- si říkala, že znova dostanu baseballovou pálkou. Skutek utek, že."
Ou, teď ho mám tak akorát! Jsem suprově naštvaná kvůli jeho lži a stejně si dovoluje dál rýpat. Hbitě jsem se rozhlédla po něčem, čím to bude bolet. Popadla jsem násadu od koštěte. Jediná vhodná věc v mé blízkosti. Švihla jsem s ní přes hromadu látek. Viktor reflexně uhnul hlavou a krokem dozadu.
...."Klid, Tygřice." dal ruce nad sebe s úsměvem.
Ignorovala jsem ho, oběhla hromadu a on mezitím ode mě utíkal. Zjistila jsem, že trefit ho není zrovna lehký úkol. Je celkem atleticky zdatný. Nakonec se zastavil zády ke zdi a svou levou dlaní zastavil mířící dřevěnou násadu na jeho hlavu. Snažila jsem se jí vysvobodit, ale držel ji příliš silně.
....."Nech mě si aspoň jednou praštit. Budeme si tak kvit."
....."Jednou… to známe." na rtech pobavený úsměv a vyškubl mi násadu z ruky. V tom si všiml, že jsem z nějaké záhadné příčiny zasyčela bolestí. No, pro něj záhada, já věděla přesně, že se ozval můj loket. Rychle jsem se od něj odvrátila se slovy, že tu máme moc práce, málo času, Paní profesorku a Dlouhána Adamse, co nás za chvilku určitě přijdou zkontrolovat.
.....Když jsem se hned nato dala zpátky do třídění, Viktor se objevil přímo za mnou a stiskl mi obvázané místo. Nadskočila jsem bolestí a vyjekla známé "au!".
...."Co se ti stalo?" otázal se zvědavě.
...."Upadla." utrousila jsem a odtrhla jeho ruku z bolestivého místa.
Nevěřícně se na mě podíval: "Upadla? V tom případě asi dost nešikovně." dál mi prohlížel loket, "Ukaž." vyzval mě.
...."Víš, co se říká. Ani za zlatý prase."
.....Viktor mlčky stál a hypnotizoval mě modrými kukadly, "Mmmm…, jak myslíš." vzdal se pár vteřin nato.
Na můj vkus až podezřele snadno. Malinko mě to zarazilo. Najednou jsem měla zvláštní nutkání si vyhrnout rukáv a ukázat to pořízení, co jsem si odnesla ze zametání podia. Naštěstí jsem ten pocit překonala.
Všiml si, že nějak dlouho bez reakce před ním stojím a hladím si sem a tam loket. Chytil mě za rameno té zdravé ruky a popostrčil mě stranou, že si můžu jít klidně sednout, jestli mě to pořád bolí. To mě podržte, že by pod tou tlustou přetvářkou bylo i něco lidského? Nic jsem proti jeho návrhu nenamítala. Popravdě, jsem to vřele uvítala. Po jeho pevném stisku mě rána po střepu začala slušně bodavě pálit. Sedla jsem si.
.....Hleděla jsem z okna ven a říkala si u toho, že by mělo být trestné držet nás proti naší vůli uvnitř školy, když je tak hezky. Člověk by nejraději v daný moment proskočil oknem. Zkrátka udělal, cokoliv, aby se dostal z mučírny pryč. Náhle se otevřely dveře, já vylétla jak torpédo a stoupla si vedle Viktora k látkám, které už byly roztříděné podle barev.
...."Výborně." ozvala se Paní profesorka, ne ale chválícím tónem, nýbrž takovým tím, toto trvalo.
...."Odneste to do kostymérny." dodala a netrpělivě čekala, až sebereme první dávku.
V duchu se mi jen prohnalo, jaká kostymérna? Záhy jsem si uvědomila, že to je ta bývalá třída hned vedle vchodu do divadla. Vzala jsem kupu, kde byly modré odstíny a Viktor tu se zelenými.
.....Dorazili jsme na místo určení. Vešli dovnitř a já hned vítězně látky pustila na podlahu. Měla jsem pocit, jakoby mi stehy lezly samovolně ven, při držení barevného materiálu. Už, už jsem snad i měla na krajíčku. Naneštěstí jsem celkem tvrdá holka a něco vydržím. A navíc, rozbrečet se před Viktorem, to si nedokážu ani představit.
.....Uvnitř jsme nebyli sami. U stolečku se šicím strojem seděla světlovlasá studentka z o rok nižšího ročníku a něco si odměřovala. Zbystřila nás a vstala. "Přesně tyhle jsem potřebovala." usmála se přátelsky na Viktora.
Co jen to on má za auru, že lidi kolem něj přestanou existovat? Připadám si jak pátá pneumatika u vozu. Než na to jakkoliv stačil zareagovat, byla jsem rychlejší: "Jojo, a jsou ještě další." odbila jsem jí. U otočky směrem vzad jsem schválně zavadila o Viktora, aby se dal taky do chůze.
.....Cestou jsem si nemohla odpustit poznámku, "Tuhle máš taky v plánu zvát na rande?"

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jaký styl povídek a příběhů byste si přáli?

strašidelné 21.9% (105)
vtipné 24% (115)
romantické 39.9% (191)
dobrodružné 14.2% (68)

Komentáře

1 misqwa misqwa | Web | 22. srpna 2012 v 13:30 | Reagovat

Skvělá kapitola, těším se na další 8-) :-D

2 Dixi Dixi | E-mail | 22. srpna 2012 v 13:48 | Reagovat

Úžasná část.. jako vždycky :D Scénky mezi Blair a Viktorem se mi líbí nejvíc, je to hezky živé :D ;)

3 Zoi Zoi | Web | 22. srpna 2012 v 20:47 | Reagovat

Copak to do Viktora najednou vjelo? Že by kousek lidskosti? :D

4 Sarah-W Sarah-W | Web | 22. srpna 2012 v 21:27 | Reagovat

Nádhera, mezi těmi dvěma se to slušně rozjíždí 8) :D Souhlasím s Dixi, tihle dva maj nej scénky. 8D Hezky čtivé a zábavné.. tak jako vždycky. No tak jen tak dál. ;)

5 Molly Molly | E-mail | Web | 23. srpna 2012 v 15:35 | Reagovat

Paráda příběh :-D Fakt se mi líbí. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama