Za trest / 18 /

30. července 2012 v 13:33 | May

.
.....Vzala jsem koště, vylezla si na podium a začala ze zadní části. A jak si tak hezky metu a metu a přemýšlím u toho o všech prkotinách, co mě v daný moment napadly, jsem zaslechla nějaké jemné praskání. Přestala jsem v nucené uklízecí činnosti. Rozhlédla se kolem sebe, ale nic podezřelého nenašla. Zvuk malinko zesílil a já si uvědomila, že to přichází ze shora nade mnou. Byly tam reflektory. Můj instinkt mi okamžitě nařídil:uhni, huso hloupá!
Stihla jsem to jen taktak. Jedno z osvětlení se zřítilo dolů, přímo na místo, kde jsem stála před pár vteřinami. Díky mému zbrklému úhybnému manévru jsem skončila ležmo na tmavých parketách podia a v ruce (přesněji pod loktem) zaražený kousek barevného skla, který po nárazu odletěl.

....."Jak se to přesně odehrálo?"
Když se stala ta věc v divadelním sále, chodbou zrovna procházel správce (klíčník, uklízeč, opravář… prostě chlap všechno v jednom), a uslyšel onu velkou ránu. Našel mě, ohlásil situaci Cruele a já s ní skončila na pohotovosti. Doufám, že jste si toho všimli… s Cruelou! Stačí, že mě dneska málem něco zabilo a ruka mě bolí a pálí jako čert. To vyndávání střepu jste měli vidět. Ječela jsem na doktora, co mi prováděl to odstranění, že tímhle stylem bych to sama zvládla taky. Žádný umrtvování fakt nehrozilo. Ten šmejd se s tím vůbec nepáral. Teď mám oblast kolem lokte sešitý a obvázaný, a sedím na bílém lůžku na pohotovosti. Musela jsem ještě čekat na sestřičku… s Cruelou.
...."Prostě to spadlo." odpověděla jsem na její dotaz a pravdivě. Jenže tohle jí samozřejmě nestačilo.
...."Žádám po tobě detaily."
Neochotně jsem spustila a vyprávěla, jak jsem zametala (poslušně plnila její trest), uslyšela z ničeho nic jemné praskání ze shora, zesílilo, zaskřípalo a potom bum bác, šmitec, konec dramatického příběhu. Její vážný a tichý výraz mě tak trochu zneklidňoval. Co se jí asi zrovna honí hlavou?: Byla to nehoda? Úmyslně zničila školní majetek? Zemětřesení? Hm, termiti? Nepochybně něco jako: Bylo to nastražené?, ji určitě ani ve snu nenapadlo. Tím jediným jsem si byla jistá, že se tato otázka v jejím přemýšlejícím mozečku nenachází. U mě to však bylo přesně naopak. Bylo to první, co se mi prohnalo hlavou. Hlavně kvůli tomu, co mi naposledy Viktor stihl říct s tím, abych náhodou za své chování tvrdě nenarazila. Nepřátel, kteří by mě nejraději viděli sto sáhu pod zemí, mám požehnaně.
...."Dokud se nezjistí, co se vlastně stalo a proč, na podium zakážu vstup." vyjádřila se takovým způsobem, zarytá pohledem na zem, a že si to říkala sama sobě nahlas.
Až se o tomhle dozví Adams. No, nechtěla bych být u toho. Vždyť sám to včera říkal: jeviště je můj život. V tom případě, podle mé hloupé dedukce, by měl po zjištění zemřít. Divadelně krásnou smrtí samozřejmě, jiná ani nepřichází v úvahu.
...."Zavolala jsem tvé matce, aby si pro tebe přijela,-"
Vlasy se mi zježily na hlavě. Ta představa je naprosto děsná. Proč ona? Proč ne…
...."-ale jelikož je velice zaměstnaná, jede sem tvůj otec."
…Uf, to se mi fakt ulevilo. V duchu jsem skákala radostí. Aspoň mě nebude někdo psychologickými metodami vyslýchat. ...."Jasný." přikývla jsem skromně a chápavě. Nechtěla jsem totiž vyvolat podezření, jak jsem nadšená. Po menší odmlce jsem pokračovala: "O tom, že jsem na tom podiu byla v tu dobu, kdy ta věc sletěla, ví jen pár vyvolených, že?" Cruela na mě zírala tím vyčkávacím výrazem, co ze mě vypadne dál, trochu jsem si odkašlala, "No, byla bych ráda, kdy by to neprosáklo mezi studenty."
...."Chápu. Postarám se o to." zareagovala vzápětí míň chladným hlasem, než jsem do teď u ní byla zvyklá. Skoro mi to připadalo, že se mnou snad soucítí… Trochu mě to vykolejilo. Mám z toho takový divný pocit. Určitě si musela všimnout, jak na ni udiveně koukám. Naštěstí jsem si to rychle uvědomila a nasadila zpátky tvář: jsem nad věcí.
.....Po půl hodině dorazil můj flegmatický otčím. Cestou v autě domů bylo příjemné ticho. Prve si o všem promluvil s Cruelou, mě se pouze zeptal, jak mi je, a když jsem odpověděla fajn, úplně mu to stačilo a mohli jsme vyrazit.
Doprovodil mě domů a musel zas někam odjet. Když jsem vycházela schody do druhého patra směr můj pokoj, uvědomila jsem si, že jsem doma sama. Amber má flétnu, (generálovi se povedlo přemluvit ji svými psychologickými kecy,… nebo hypnózou, do teď si nejsem jistá, jak to ve skutečnosti bylo), a Ash je na golfu, kam ho generál pod nátlakem taky přihlásil. Jojo, to mi připomíná jeden můj čas z dětství, to jsem musela navštěvovat hodiny baletu. Pro mě děsně nudný a nezáživný… a někdy i bolestivý. Naštěstí se mi povedlo učitelku dohnat k šílenství, aby mě vyškrtla do konce života z kroužku. Takhle se to ještě opakovalo s flétnou, golfem, s šachy, klubem pletení, co bylo dál, si už nevzpomínám. No a nakonec jsem konečně skončila u toho, co jsem chtěla já. Naučila jsem se hrát na kytaru.
.....Zalezla jsem do své menší koupelny a v zrcadle si prohlížela obvázanou ruku. Ještě to pálilo, ale rozhodně ne tolik jako na pohotovosti. Budu to muset nějak chytře maskovat, aby na to nikdo nepřišel. O to vážně nestojím. Litování a ptaní, jak se ti to stalo, bla, bla, blá.Nene, dík, toho mě raději ušetřete. Rukáv mikiny jsem zas srolovala dolu.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám design

Ano...je super 64.9% (461)
Tak napůl 18% (128)
Ne...nelíbí 17% (121)

Komentáře

1 Zoi Zoi | Web | 9. srpna 2012 v 20:21 | Reagovat

Mám takový pocit, že Blair má pravdu. Taky se mi nechce věřit, že jde o pouhou náhodu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama