Za trest / 17 /

24. července 2012 v 13:20 | May
.
.
......"Říkáš pomstu pro Andyho." zopakoval po černovlásce Viktor, s odfrknutím se usmál, "Být tebou před Tygřicí o tom nemluvím."
......"Pravda," vydechla jsem do vzduchu naprosto klidně, aniž bych se na hlouček kolem stolu otočila, "Jsem ta nejmíň vhodná osoba, před kterou bys měla takhle pitomě žvatlat."
......"Jasně já zapomněla, Bl… Bl..Blbka prvního kalibru, že? Tuhle přezdívku mám radši, než T-y-g-ř-i-c-e." posměch z její tváře jsem cítila přímo na zádech.
Otočila jsem se, kupodivu jsembyla v naprostém klidu, "Máš snad vadu řeči, že tak divně koktáš? Zní to dost blbě. Radím ti tu pusu zavřít…"
......"Nebo?" zvedla na mě provokativně obě obočí.
Trošičku mě uráží, že se nebojí mě takhle schválně vyburcovávat, po mé reputaci tady na škole. Odvětila jsem"Dopadneš mnohem hůř než Godzila, hlava v punči to zaručeně nebude."

Viktor náhle zvedl zrak od stolu a podíval se s úsměvem na rtech na černovlásku: "Má recht. Můžeš dostat baseballovkou po zádech." potom zašeptal, "Vím jaký to je."
......"Ty sklapni, nebo se dějiny budou opakovat."
......"To bys měla spíš ty! Tvoje výhružky tu nikoho nezajímají." ozvala se sebevědomě černovláska a pohodila vlasy.
......"Mile ráda, ale přestaň předhazovat důvod, abych dělala pravý opak."
......"Myslíš tu pomstu?" zasmála se.
......"Jestli mě nebereš vážně…" ruce založené a vydala jsem se blíž k té nafouknuté povýšené tvářičce, "Tohle bys měla!…Zuby, nehty si chráním svoje nejbližší a to na čem mi záleží. Za jakoukoliv cenu!" Nyní jsem už měla tak hrubý hlas a vražedný pohled, že moje tygří maličkost konečně na ni i na ostatní bandu holek zapůsobila. Ani necekly. Viktor se nečinně a nevzrušeně opíral zády o opěradlo dřevěné židle a pohledem směřoval přímo před sebe na stůl.
......"D-dámy." vykoktala ze sebe za moment černovláska, "Je čas tyhle návrhy odnést Paní profesorce." Nikdo nic proti tomu nenamítal. Všechny se poslušně zvedly a kvapně kráčely k východu. Dávaly si pořádný pozor, aby se mi náhodou zpříma nepodívaly do nenávistně žhnoucích očí. Až s klikou v ruce na otevřených dveřích se na mě černovláska upřeně zadívala, "Ještě jsme neskončily." potom vyčarovala milý úsměv na Viktora, "Uvidíme se večer." a byla pryč.
......Odsunula jsem si židli, která se uvolnila a dřepla si. Ty vražedný pohledy jsou někdy celkem vyčerpávající. Únavně jsem si povzdechla. Pár posledních dnů bych mohla pojmenovat: od desíti k pěti. Jo, to bych mohla, ale já spíš: od stovky k nule. Hodila jsem si ležérně nohy na stůl(vytasila na obdiv svojeconverse) a koukala nad sebe na strop.
......"Chráním svoje nejbližší.-" zamumlal bez emocí Viktor, mrkl pomněnkovýma očima po mých nespecificky žlutozelených ......"-A kdo bude chránit tebe?" tohle už zaznělo rýpavě.
......"Já sama. Žádný problém."
......"Tuhle odpověď jsem čekal. Jsem zvědavý, jak dlouho vydržíš nenarazit."
......"S mojí natvrdlou náturou? Navždy." konstatovala jsem to jako samozřejmost.
Viktor vstal a prošel kolem tak, že do mě drcl a já se svalila nekontrolovatelně ze židle na studenou podlahu, "Navždy? To bych netvrdil. Měla by sis dávat větší pozor, jinak brzy doopravdy tvrdě narazíš." A uslyšela jsem jen, jak se sebevědomě zasmál.
......Hbitě jsem se vyhoupla na nohy. Tohle mu nedaruju! Kde je ta baseballová pálka, když ji člověk nutně potřebuje?! Přešla jsem za ním k umělému kmeni. Mezitím si namáčel štětec do hnědé barvy. V tom se mi vybavil včerejšek. Zastavila jsem chůzi. Tahle vzdálenost mi bude stačit.
......"Co jsi zase nabulíkoval Kate? Její naděje jsou čím dál horší (v jejím podání lepší)."
......"Já?" otázal se na sebe hloupě, "Hm, nic zvláštního."
......"V tom případě, proč si najednou tak přesvědčeně myslí, že jí opětuješ city?"
Viktor přestal barvit strom, odložil štětec. Stoupl si přímo přede mě a tiše řekl: "Těžko k uvěření, že…, ale kdo ví."
Co tu zas hraje? Mě se jen protočily panenky, "To snad nemyslíš vážně. Ty? A být k někomu upřímný? Nesmysl."
Mlčky mě jeho modré oči sledovaly, jako by chtěly proniknout do mé mysli. V daný moment jsem já měla nabručený výraz a mlčky ho vpalovala do toho jeho. Jak dlouho to ještě vydrží? Kvůli mému uhrančivému pohledu každý vždycky ucukne… v jeho případě aspoň mrkne. Nakonec jsem to byla já, kdo to nevydržel.
......Zakroutil s nevěřícným úsměvem hlavou, "Nejsi tak tvrdá, jak si myslíš," záhy dodal, "o mě platí to samé."
Brr…brr.. brzdi, tím tady snad naznačuje, že by přece jen ke Kate něco cítil? Nebo se mě jen pokouší zmást opět jeho věhlasnou přetvářkou. Sakra, ten mě tak štve, kdo se v něm má vyznat.
......V mém uvažování mě přerušil Dlouhán Adams, který nám přišel sdělit, že musí narychlo odejít dřív. Herce poslal už domů a od nás potřebuje, abychom dodělali svoje úkoly a šli také. Viktora pověřil natřením umělého kmene stromu a mě poslal do sálu, že mám prý zamést podium. Beru. Jestli je to co nejdál od tohohle intrikána, beru všechno.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám design

Ano...je super 64.8% (459)
Tak napůl 18.1% (128)
Ne...nelíbí 17.1% (121)

Komentáře

1 Zoi Zoi | Web | 9. srpna 2012 v 20:14 | Reagovat

Jojo pěkně každý do svého koutku :D Mám takový pocit, že kdyby je nechal v jedné místnosti, moc dobže by to nedopadlo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama