Za trest / 16 /

18. července 2012 v 14:56 | May
.
.
......"Vždyť víš. Je do něj dlouho zamilovaná. Konečně se jí podařilo s ním se dát dohromady a je z toho v euforii, takže nevidí skutečnost, jen to hezké, co vidět chce. Je nad slunce jasné, že když ji začneme přesvědčovat o opaku, nedopadne to dobře."
Tak teď jsem si podepřela hlavu dlaní já, ale ne zasněně, nýbrž zoufale: "Zapeklitá situace."
Andy odložil příbor na talíř. Zřejmě přestal doufat, že by jídlo mohla začít chutnat lépe, "Pro zatím toho zmiňovaní se před ní o Viktorovi necháme. Jsme její kamarádi a musíme držet pospolu."
......"Beru." přitakala jsem trochu neochotně, "Půjdu se jí pak zas omluvit."
Andy vzal mou dlaň do své o mnoho mohutnější, "Všechno dobře dopadne." ujistil mě s mega mexickým úsměvem a zářícími zuby.
......Jeho poslední slova se mi v hlavě přehrávala ještě dlouho. Dokonce i ve výtvarné třídě číslo dvě. Zajímavé bylo, jakmile jsem vstoupila dovnitř, bylo, že Viktor nikde. Mám to dneska ale kliku. Asi ho to vykonávání trestu nějak zmohlo a má v úmyslu se z něj vyvlíknout. Možná, že zrovna teď je v kanceláři s Cruelou a slibuje jí hory doly, proto aby mu vrátila všechno, co zabavila, slitovala se, zrušila trest…

No je mi to vlastně putna. Věnovala jsem se natírání umělého kmene stromu. Na štětci jsem měla tmavě hnědou barvu a v duchu si říkala, že musím odejít čistá. Včerejšek mi vážně stačil. Se mnou v obří místnosti byly ještě tytéž holky, které minule slintavě sledovaly Viktora, když jim vyprávěl něco určitě úžasně nezáživného. Seděly v hloučku okolo stolu, něco kreslily a drbaly jak slepice na dvorku. Sakra. Sluchátka jsem si zapomněla doma na nočním stolku. Kdo ty jejich pitomé kecy má poslouchat?
......Zrovna vedly debatu o jednom mém spolužákovi ve třídě, Brejlounovi. Jojo, má snad tlustější skla než neprůstřelné auto amerického prezidenta. Pravým jménem mu ze studentů nikdo neříká. Občas dost smutný. Holt, život je sv… eh, těžký.
......"To nebyl můj nápad sebrat mu brejle." smála se nahlas jedna z nich, černovláska, "Ze začátku…Bylo to z nějakého afektu. Dopadlo to srandovně."
......"Jó," zvolala pobaveně další, na mikádo ostříhaná, "Pak chodil jako slepý, zahmouřený oči, jak číňan a věčně o něco zakopával a párkrát i spadl."
......"Přesně… byla sranda, dokud se tam neobjevil z teplých krajin Andy." vzala si otráveně zas zpátky slovo černovláska, která debatu začala. Vzhledem k tomu, že se bavily o mém nej kámošovi, štětcem jsem přestala jezdit sem a tam a pečlivě naslouchala, jakpak asi bude pokračovat.
......"Vyrval mi surově brejle z dlaně a řek, že sem dětinská! Cc…, vůbec nemá smysl pro humor. Nedivím se, že je takový citlivka a měkkota, bezpochyby, teplej jako polední slunce."
......"Co pomsta."
......"Jasně, něco mu provedeme." souhlasila bleskově černovláska a měla spiklenecký výraz.
Páni. Odposlouchávat tohle mi dávalo pěkně zabrat. Srdce se mi úplně rozpumpovalo a krev vřela. Ještě jsem si raději počkala, než tam na ně vlítnu, vystraším je k smrti a vrátím se k práci.
......"Šup dámy, vymýšlejte. Hlavně ať je to něco hnusnýho a ponižujícího." nabádala černovláska ostatní kolem stolu. Nastalo ticho. Šlo vidět, že to berou smrtelně vážně. Ovšem než stihly na něco přijít, otevřely se dveře a v nich něco, co je totálně odvedlo od plánování strašlivé pomsty. Dumající tváře vyměnily za neuvěřitelně široké úsměvy a červená líčka. Má tvář naopak měla něco ve smyslu znechucení.

......"Ahojky Viktore," pozdravila koketně černovláska, "Říkaly jsme si, kde pak asi seš. Chyběl nám tvůj úžasněznějící hlas a nádherný úsměv."
Po druhý, co se mi dneska zvedl kufr. To je snad rekord.
......"Nestíhal jsem." vysvětlil stručně a úsměv jí opětoval a zabouchl za sebou dveře.
Mezitím černovláska si hbitě a natěšenastoupla přímo před něj, "Tak jsem si říkala-" začala svižně a přitom mihotala víčky (jako by jí tam spadlo smítko nebo prach, asi to považovala za svůdné gesto), "-Máš večer čas se mnou někam vyrazit?"
......To koukám. Celkem bych to pochopila, kdyby si ho odtáhla někam stranou (třeba do temné uličky) a vybalila otázku na něj tam, ale takhle hezky před ostatními. U stolu. Obzvlášť jedna, ta s tím mikádem, se zatvářila jaksi naštvaně.
Viktor jen mlčky stál, potom odpověděl "Večer jsem volný." Sotva to dořekl, jeho pohled dobíravě přejel na mě.
......Jaké překvapení, že Blair?… Hajzl jeden! Kupodivu jeho reakci:večer jsem volný, jsem na tuty tipovala. Znuděně jsem proto směrem na něj zívla, abych mu neudělala tu radost a nezačala tu běsnit jako žhavá jiskra. Popravdě, neměla jsem na to ani náladu. Po incidentu s Kate. Viktor mi je teď úplně ukradený.
Černovláska jemně kývla hlavou, "Fajn, to jsem ráda." a dala si dlouhý černý prameny za ucho. Ve tváři spokojený výraz a v hlavě určitě představy o dnešním večeru.
......Neustále jsem sledovala hodinky a modlila se, ať už můžu z tohohle pekla pryč. Viktor mi naštěstí nevěnoval žádnou pozornost. Prve se posadil ke stolu k holkám a je tam pořád. Po místnosti se linuly hlasité výbuchy smíchu. Ty teda mají zábavu. Děsný. Pro jistotu jsem se ještě jednou podívala, jestli náhodou ty sluchátka nemám, ale opět jsem se přesvědčila pouze o tom, že jsem naprostý idiot a že jsou fakt na nočním stolku.

......"Říkáš pomstu pro Andyho." zopakoval po černovlásce Viktor, s odfrknutím se usmál, "Být tebou před Tygřicí o tom nemluvím."

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám design

Ano...je super 64.9% (461)
Tak napůl 18% (128)
Ne...nelíbí 17% (121)

Komentáře

1 Corii Corii | E-mail | 19. července 2012 v 14:53 | Reagovat

Pěkný dílek :) Příjemně se to čte. Moje oblíbená postava hned po hrdince je Andy. Ten je vážně třída,:D hezky oroginální típek. Jsem zvědavá jak tihle dva vyřeší tu celou situaci s jejich naivní kamarádkou Kate. No, počkáme a uvidíme. A ještě copak se asi vyvine z té holkami plánované pomsty. :) Těším na pokráčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama