Za trest / 15 /

26. června 2012 v 18:04 | May
.
.
......"A co ty?" pohlédla na mě zas s vyrovnaným výrazem ve tváři, "Co ve škole?"
Snažila jsem se jídlo, které jsem právě měla v ústech převalovat, tak dlouho dokud ji nepřestane moje odpověď zajímat a nepřejde na flegmatického otčíma s typickou tázací větou, jak bylo v práci. Plán mi moc nevycházel. Stále trpělivě čekala. Jedna z nevýhod mít za matinku uznávanou psycholožku.
Dala jsem si mokrý pramen černo blonďatých vlasů za ucho, který mi vpadnul do obličeje, "V poho, nic nového. Pořád si odpykávám trest." Doufala jsem, že to bude stačit. Kéž by.
....."Pravda. Čas aby ses naučila zodpovědnosti. Přestala vyvádět pubertální nálady a stala se vyspělou mladou dámou." mírně si odkašlala, "Jsem si jista, že nyní jsi na té správné cestě. Pokud ano, schvaluji a budu na tebe velice hrdá."
Být zticha, poslušně sedět, odkývat všechno, co řekla a přitakat, přesně tak moje milá maminko ve všem máš naprostou pravdu, musím se vydat tou tvou správnou cestou, do teď jsem nebyla nic a nic nedokázala… Sakra, něco takovýho ode mě fakt nehrozí!


......"A dost!" vyštěkla jsem naštvaně, "Přestaň se mnou jednat jako s nějakým tvým klientem!" prudce jsem se postavila, "Na křižovatce svého života… jak ty tak ráda psychologicky říkáš, se rozhodnu já sama za sebe, kudy vyrazim. A například teď z vlastní vůle vyrážím do svého pokoje." Rozléhajícím dupotem po schodech jsem byla za pár vteřin pryč.
Sedla jsem si k zrcadlu a rozčesávala si vlhké vlnící se vlasy. Ta mě umí tak neuvěřitelně vytočit! Přírodní talent. Hřívu jsem si potom vyfoukala do rovných pramenů, svázala do vysokého culíku, a přesídlila unaveně do postele. Abych nemyslela na drama z jídelny, pustila jsem si televizi a sledovala The vampire diaries, to mi vždycky dokáže zvednout náladu a zabránit vzpomínání na všechno, co mě štve.

......Další den, kdy se mi povedlo v tichosti přežít rutinní snídani i školu bez jakéhokoliv nespravedlivého vyhození ze třídy, jsem se v jídelně nimrala v talíři, protože co nám dneska naservírovali, bylo snad ještě z dob druhé světové. Aspoň to tak vypadalo.
......"Co že dneska nejsi s…" Zajímavý, občas mám problém to jméno vyslovovat. To bude z toho odporu, kdo je jeho majitel.
......"Viktorem." zachránil mě zas pro jednou Andy.
Kate se nepatrně těkavě pousmála, "Viktor tu není. Já - chci teď být s mou partou. Co je na tom zvláštního."
Můj podezřívavý pocit bije na poplach. Pamatuju si, jak byla úplně a totálně nadšená, že může konečně díky Viktorovi sedět v tom super koutku jídelny pro ty super lidi. Nic na světě ji nemohlo přemluvit, aby se odtamtud hnula, dokud nedojedla, anebo všichni neodešli. Zajímavý, že by se mezi těmi dvěma (nechutnými) holubičkami něco přihodilo, něco na co jsme s Andym tak netrpělivě čekali. Rozchod?!
......Kate si musela všimnout mého šťastného výrazu. Rychle mě tedy vyvedla z omylu, "Neboj, nic vážného. Mezi mnou a Viktorem je to spíš čím dál lepší." nadechla se zasněně, podepřela si dlaní hlavu, "Začíná to být opravdový vztah. Možná - asi se do mě konečně zamiloval."
Zaslechnout to poslední slovíčko, ještě jak to řekla, s tím výdechem… chce se mi zvracet. "Ale prosim tě." ozvala jsem se nevěřícně s úšklebkem. "Něco takového není možný."
Andy na mou maličkost zavrtěl hlavou a následně se vlídně podíval na vedle sedící poněkud sklíčenější Kate, "Má na mysli, že kvůli jeho pověsti se domnívá, že opravdových citů k někomu není schopný, že je to tak, Tigresa."
Protočila jsem panenky, ale raději bleskově, aby to nebylo tak nápadné, "Asi tak nějak." odvětila jsem tvrději, než jsem předpokládala.
......"Já myslela, že už jsi to pochopila!" osočila se na mě Kate, "Jen protože ho tak nenávidíš a vidíš v něm jen to špatné, neznamená, že mám být na tom stejně jako ty. Přestaň mi stále připomínat, že můj kluk není podle tvých představ a že ho zavrhuješ." stoupla si, naštvaně dořekla, "Je mi to jedno!" a odešla pryč.
Zvláštní. Pocit deja-vu. Co se nyní odehrálo mi, až příliš evokuje včerejší večeři u mě doma. Hádka s generálem, až na to, že tady se vyměnily role. Já byla generál. Provinile jsem se podívala na Andyho a špitla, "Vím, jak se asi cítí. Včera jsem zažila něco podobného. Ale nic takovýho jsem jí udělat nechtěla, ne Kate. Jsem fakt hrozná, pitomá…"
......"Honesto." doplnil španělsky s chápajícím výrazem, "Ano, upřímná. S Viktorem máš určitě pravdu a už se mi vůbec nelíbí, jak si s Kate pořád hraje."
......"Proč si teda taky neřekl, co si o něm myslíš?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám design

Ano...je super 64.9% (461)
Tak napůl 18% (128)
Ne...nelíbí 17% (121)

Komentáře

1 Zoi Zoi | Web | 27. června 2012 v 19:11 | Reagovat

Wuau super :D Ta její rodinka mi začíná čím dál tím víc lézt na nervy :D S hlavně by mě zajímalo, co že se to stalo mezi Viktorem a Kate, že chtěla být tak najednou s partou? Přece není možný aby se do ní doopravdy zamiloval, že ne? To by jsi nám neudělala, viď O_O

2 Dixi Dixi | E-mail | 29. června 2012 v 12:58 | Reagovat

Hmmm... pěkná rodinka, ten generál je vážně něco :)
Jsem zvědavá jak to bude s Kate a Viktorem :D Je to fakt napínavé. Těším na pokráčko ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama