Za trest / 14 /

20. června 2012 v 17:39 | May
.
.
......Přimhouřené oči jsem konečně otevřela dokořán a dívala se na jeho červeno bílo černou kostkovanou košili. Vlastně ne, tyhle barvy měla před tím. Nyní převládala dobrá modrá. Potom můj zrak přejel na mou maličkost. Já měla jen trochu zbloudilé modré na černých, vytažených po loket, rukávech. Zřejmě jsem se na svou obranu oháněla štětcem víc, než jsem myslela. Podívala jsem se na jeho tvář, na které bylo několik barevných pruhů jednoho odstínu. Dokonale mu ladily s jeho pomněnkovými duhovkami.
......Najednou se otevřely dveře. Hbitě jsem pustila jeho zápěstí a otočila se za zvukem. K nám s klidnou a nepřekvapenou tváří přistoupil Dlouhán Adams, díval se na skoro natřené plátno a potom na mě, "Tvoje tygří část, předpokládám." vyjádřil se stále s klidem a tak i pokračoval, "Příště vynechte bodypaiting. Dodělejte ten roh, umyjte se a uvidíme se zas zítra."
Trochu jsem z toho byla nervózní. Jiný učitel by na nás dávno křičel, co si jako myslíme, že děláme, bla bla bla… dál to znáte. Dlouhán nic, prostě v klidu. Možná to bylo díky tomu, že má duši umělce, takže pro tohle i pochopení? Kdo ví.


......Než jsem se dostala do pokoje, moji dva super (ironicky) milý sourozenci stříleli jednu uštěpačnou poznámku za druhou. Nepovedlo se mi totiž smýt všechnu tu modrou. Dostat to ve školní umývárně z rukou a obličeje nebyl zas takový problém, ale co se vlasů týče... to je jiný odvar. Okamžitě jsem celá vlítla pod sprchu. Usušila se a vyrobila turban na hlavě. V tom jsem zaslechla, jak mi vyzváněl mobil písničku od Pendulum.
......"Tak jak šel dnešní trest?" zapískala vysokým tázacím hlasem Kate.
......Hmm… s čím bych měla začít. Třeba: D. A. (Dlouhán Adams) mi nejdřív řekl něco ve smyslu, ať krotím svoje tygří chování. Potkala se s bouřlivým tlesknutím "Paní profesorky". Zavzpomínala na staré dobré, bolestivé (baseballová pálka) časy s Viktorem. A zjistila, že má nynější přezdívka závisela pouze na tom, jak mě tehdy jeho doktor označil. Nebo bitvu, po které jsem skončila jako taťka Šmoula, a nachytání oním Dlouhánem, který prve mé druhé dravější a temnější já varoval, jenže kupodivu to bral v klidu.
Takže jsem jí to povyprávěla nějak takhle, ale raději jsem vynechala to s tím šmoulou. Tohle se mi rozhodně vysvětlovat nechtělo, "Výsledek, přežila jsem to." dokončila jsem svalená zády na posteli. Na dvakrát tak menší, než na které se teď určitě rozvaluje Kate.
......"Jak tak slyším, pilná jako včelička." zasmála se, "Doufám, že jsi Viktora ničím, jako tenkrát tou baseballovkou, nepraštila."
......"Ne," vydechla jsem zklamaně, "Nic takového, s čím bych to mohla udělat, jsem kolem sebe nenašla."
......"To jsem ráda. Vidíš, není to tak těžké, ne?"
......"Co?"
......"Přece, vycházet s Viktorem."
Jo, tohle. To její vycházení. Zase mě dostala na tu pitomou křižovatku, jako prve když to vytáhla u Morgana. Opět vyhrála stezka ústupu (před tím díky tomu, že byla přiopilá). Po telefonu jsem s ní probírat, to že z hlediska fyziky se to nestane a že kráva se spíš naučí létat atd…, místo toho jsem nakonec zareagovala: "Těžké?" nadechla jsem se a přemáhala, co to jde, "em,… trochu."
......"Tuhle odpověď," na chvilku se odmlčela, "Beru!" vyjekla náhle, až jsem musela mobil dát dál od ucha, "Slibný začátek. Jsi moje zlatíčko. Už budu muset jít. Viktor mi volal, že je unavený, takže dneska večer spolu nikam nejdeme, ale vymyslela jsem si náhradní plán, jak se zabavit, takže pac a pusu."
Než jsem stačila na to jakkoliv zareagovat, slyšela jsem tůt, tůt, tůt… Klasika. Když jsem se jí kdysi ptala, proč to dělá, vysvětlila mi to tak, že nesnáší dlouhá loučení, hlavně s těmi, co jí jsou nejbližší, proto to utne rychle a bezbolestně. Zní to šíleně, ke Kate mi to sedí.
......"Kuřátko," ozval se stroze s klepáním generál na moje zavřené béžové dveře, "večeře." a odešla.
Moje oči sklouzly na hodiny pověšené nad psacím stolem, "Šest, jasně, že šest, jindy přece večeři nemáme." A hlava se zabořila do polštáře.
......"Jak pak to šlo dneska ve škole?" spustila naše hlava rodiny, v jídelně, v čele stolu jako vždy (zatracená zaseknutá gramofonová deska). S touto otázkou začala klasicky od nejmladšího. Což byl Ash (Nejmladší kvůli jeho o deset minut rychlejší sestře. Je to celkem jasné, Amber vždycky jednala jako první).
......"Normálně." odpověděl. Stručnost byla jeho silnou stránkou.
......"Přesně, úplně normální den." zapojila se energicky Amber, "Zase dostal pořádnou facku od holky, kterou se snažil sbalit, ubožák."
......"Šš!" zasyčel krátce, ale tvrdě generál se smrsknutým čelem.
......"A ty ses zas za dnešek, jako normálně, stihla muchlovat s každým klukem, co kolem tebe jen prošel."
Opět jeden ze zajímavých večerů. Celkem zábavné zpestření. Sledovat, jak se ti dva navzájem shazují, pomlouvají, obviňují… a generál se je snaží všelijak zkrotit. Ze začátku marně, ale nakonec se povedlo situaci ukočírovat. Nastává hrobové ticho a zaslechnout lze pouze nárazy příboru o talíře a vražedné vibrace mezi dvojčaty. Vážně jsem očekávala den, kdy se tihle dva navzájem zabijou.
......"A co ty?" pohlédla na mě zas s vyrovnaným výrazem ve tváři, "Co ve škole?"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám design

Ano...je super 64.9% (461)
Tak napůl 18% (128)
Ne...nelíbí 17% (121)

Komentáře

1 ☮Alča☮ ☮Alča☮ | Web | 20. června 2012 v 17:41 | Reagovat

Máš moc pěkný dess

PS: ANKETA: ANO...JE SUPER (116) HLAS

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama