Za trest / 13 /

9. června 2012 v 12:59 | May |  Za trest / 13 /
.
.
......Pevně jsem uchopila mohutnou kliku a vešla do místnosti s označením: Výtvarná třída II. Super, hned jsem toho litovala. Viktor seděl vzadu na širokém parapetu, za zády velké táhnoucí se okno do stran i do výšin a kolem sebe tlupu zblbnutých holek. Když si mě všimnul, očima pak přejel zpátky na tu tlupu a naprosto mě ignoroval. Možná je to tak lepší, nemusím se s ním vůbec bavit. Jenže to mi jaksi narušuje Andyho geniální plán. Položila jsem koženou tašku na jediné čisté místo, které jsem našla, aniž by na něm byl pastel, barevná voda, černý prach, třísky, a jiný známý bordel, co za sebou normálně necháváte při výtvarné činnosti.
......Najednou jsem zaslechla dunivé a rozléhající se zatleskaní. Přesně takhle to dokáže jediný člověk na škole. Sjednává si tak klid ve svých hodinách. Ah, jasně, učitelka …, které musíme, podle jejího rozkazu říkat pouze: Paní profesorko (má tak malé ego, že?). Ještě bych měla dodat, ta mě taky pěkně nenávidí. Hlavně od té doby, co jsem jednou na její hodině vyrobila barevné vybuchující balonky. Jojo, uklízelo se tu hodně dlouho.



......"Zpátky do práce!" zakřičela rázně, "Děvčata vy teď půjdete se mnou." zavolala na tlupu. Ony proběhly poslušně kolem ní a pak se podívala na Viktora a mě: "Vy dva si vezmete namíchanou modrou barvu v tamtom kbelíku a natřete celé to plátno."
......Než jsem se stačila zorientovat, kde ty dvě věci jsou, byla pryč. Oči se mi jen protočily a otráveně jsem si povzdechla. Zároveň jsem si všimla, že Viktor se zachoval podobně.
......"Co pak? Bojíš se umazat?" zafňukal na mě rýpavě, když zbystřil, jak si dávám pozor na každý svůj pohyb v klečmo u nataženého plátna se štětcem v ruce.
......"Špatná dedukce. To je mi jedno." odvětila jsem chladně, ale zřejmě ne moc přesvědčivě. Byl přímo naproti mně a s otravným úsměvem mě pozoroval, "Zkus být užitečnej. Namoč si barvu a natírej." zasyčela jsem na něj.
......"Rozkaz, Tygřice."
Dříve jsem se o své přezdívce již zmínila, ale vynechala jsem, kdo že ji vymyslel a rozšířil. Výborně, zrovna na toho dotyčného koukám. "Málem bych zapomněla. Tvá originální přezdívka."
......"No, mohlo to dopadnout i hůř." zasmál se jízlivě, "Pamatuješ, jak si mě tehdy přetáhla baseballovou pálkou."
......"To byly časy." zasnila jsem se.
On potom pokračoval: "V nemocnici mi doktor řekl, když se dozvěděl, že mi to způsobila holka, že to musela být pěkná tygřice."
......"Chápu, takže kdyby náhodou řekl třeba lachtan, žížala, oslice…" Viktor jen ledabyle pokyvoval na souhlas. "V tom případě," začala jsem nezaujatě, "Bych mu měla poděkovat, že ho napadlo tohle a ne ty horší možné varianty." Na chvilku jsem se odmlčela, ale pak jsem podotkla jako třešničku na dortu: "Tu ránu sis zasloužil."
......Viktor odlepil zrak z plátna a jen se dobíravě pousmál. Trochu zvláštní reakce na to, když si vzpomenu, jak se svalil v bolestech k zemi. Taky jsem za to byla hezky potrestána. Pravda. Tomu se určitě teď tlemí. Musím přiznat, že mně se koutky úst zvedly nedobrovolně taky. Potom jsem tahy štětcem pokračovala dál.
......"Bezva, už chybí jen roh." poznamenala jsem s nadějí, že brzy s tímhle budeme hotoví. Uvědomila jsem si, že mám super příležitost, na kterou jsem čekala. Jdou se hledat kostlivci ve skříni. Nejraději bych mu hned vyklopila, co jsem viděla a slyšela na chodbě. Jeho matinku s nějakým neznámým chlápkem mluvící o nějaké vážné situaci. Aby mi to mohl vysvětlit. Nebudu ale začínat s něčím takovým. Na to chce jít pomaleji.
......"Co?" zeptal se. Všiml si totiž, jak ho při svém vnitřním uvažováním pozoruju.
......"Eh… já jen, že tohle je snad poprvé, co tě Cruela spravedlivě potrestala." Dobrý start, …doufám.
Viktor si znovu namočil štětec do barvy, "Nemám s tím takové zkušenosti jako ty. Mohla by si mi klidně dát rady." usmál se rýpavě.
......"Vtipné." uculila jsem se sarkasticky.
Viktor se zarazil, jako by si zase na něco vzpomněl. Štětec nechal zabořený v barvě, "Prý jsem tvůj nepřítel číslo dvě?"
Moje ruka, která dělala pohyb s válečkem sem a tam, se zastavila, "Kate." zabručela jsem.
......"Je mi jasný, kdo je u tebe jednička." pokračoval, jako bych nic. Tvářil se tak neuvěřitelně nad věcí. Jako že má zrovna nade mnou navrch a všechno ví.
Snažila jsem se ho usměrnit: "Utlum ego, na jedničku nemáš." Automaticky jsem popadla štětec, co mi ležel u nohou od modré barvy a přejela jsem mu přes tvář.
.....Viktor momentík udiveně seděl, co se to stalo. Netrvalo dlouho a rychlostí blesku mi to oplatil a to ještě větším štětcem a větší dávkou modré. Měla jsem, co dělat, abych mu unikla.
......"Dost… dost… stačí…" špitala jsem a snažila se při tom nepolykat tu hnusně chutnající hmotu a držela jsem ho za obě zápěstí pro jistotu, aby náhodou znova nezaútočil.
......"Modrá je dobrá." prohodil směle s pobaveným výrazem.
......"Říká se to, ale teď vim, že to není pravda."
Úplně jsem se bála na sebe podívat, že to budu mít určitě všude na oblečení. Jen jsem si představovala tu situaci, jak dorazím domů, generál na mě tázavě zvedne jedno obočí a zeptá se, jestli takhle má probíhat moje poslední šance, jak se udržet na střední.
......"O sebe se neboj." bylo to trochu jako by mi četl z výrazu myšlenky, "Podívej se na mě."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám design

Ano...je super 64.9% (461)
Tak napůl 18% (128)
Ne...nelíbí 17% (121)

Komentáře

1 misqwa misqwa | 14. června 2012 v 21:28 | Reagovat

Naprosto skvělej díl 8-)  8-)

2 Zoi Zoi | Web | 16. června 2012 v 19:57 | Reagovat

Skvělý :D Andyho plán se začíná dávat do pohybu, viď? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama