Za trest / 12 /

31. května 2012 v 8:11 | May |  Za trest / 12 /
.
.
......"Jak jen může, ten…" mumlala jsem a drtila jsem u toho sáček s kečupem. Oči jsem měla upřené na Viktora (s Kate), jak sedí v tom svém oblíbeném koutě, u svého oblíbeného stolu, se svými oblíbenými kamarády a s jeho falešným ksichtem!
......"Pokračuj, a ten kečup budeš mít všude kromě špaget." promluvil klidně Andy sedící naproti mně a bojoval o každou dlouhou těstovinu na vidličce.
Sáček jsem položila vedle talíře a tázavě zvedla jedno obočí: "Co že tak v pohodě?"
Andy se mi podíval do očí a pousmál se, "Díky tomu, že jsi konečně přistoupila na můj geniální plán, už tahle dvojička dlouho nebude existovat."
......"Aha," vypadlo ze mě nenuceně, "No, nic jinýho nám nezbývá."
"Pravda. Všechny tvoje dosavadní sabotáže selhaly, takže je řada na mojí strategii."


......Lhala bych, kdybych řekla, že to o mých nefunkčních sabotážích mě neurazilo, ale něco přece na tom bude. Jinak bych je už dávno rozdělila. Znovu jsem popadla sáček s kečupem a přehazovala jsem ho z ruky do ruky. Následně mi odletěl kus ode mě, do uličky na zem. V tom napochodovala do jídelny Godzila a se svými (ano správně, ty dvě za ní prostě chybět nemohly) služtičkami v patách postupovala vznešenými kroky a vysokými lodičkami kupředu. Pohled z ní mi přejel na ležící sáček s kečupem na zemi. A pak na Andyho se slovy, že by se možná rád podíval.
......Na tohle já mám prostě kliku, zkrátka nevím, čím to je. Správná karma, chakra, aura, síla myšlenky, říkejte si tomu, jak chcete. Godzila podpatkem přistála přímo na sáčku, ten díky tomu praskl a už jste jen mohli vidět, jak tác s jídlem letí směr jiná galaxie, nohy nahoru ke stropu a záda tvrdě dolu na podlahu a vše doprovázeno zavrtávajícím vysokým jekotem do všech uší v okolí. V daný moment nikdo nemohl potlačovat smích. Rozléhal se odevšad, snad i od stolu s učiteli. Já se válela po stole a Andy se mnou. Potom jsme si jen nenápadně plácli dlaněmi a pokračovali jako by nic v dojídání.

......V odpoledních hodinách jsem znuděně stála pod podiem a nedobrovolně čekala, až se dostaví Dlouhán Adams. Přesný jako hodinky vrazil dlouhými kroky do sálu a mířil přímo k nám. Prohlédl si své vyvolené herce a spustil: "Výborně. Dneska budeme všichni pracovat tvrdě."
No a je to tady.
......"Plnohodnotné scénáře jste již dostali," pokračoval poučným tónem, " a doufám, že své role jste si do detailu prostudovali." vyšplhal se po pár schodech na podium a shlédl na studenty dolů, "Zde se pro vás otevírá nový svět. Kde vdechnete své postavě život a přinutíte ostatní tomu uvěřit a cítit to." Potom rukou ukázal na Godz… ehm, fajn, na Glorii, "Julie," pobídl ji jemně jako nějaké rozkvetlé poupátko, "Pojď nahoru."
Páni, tak teď už to bylo tak nudný a otravný, že jsem měla co dělat, abych tu nostop nezývala. Dlouhán totiž pokračoval ve svých poučkách ve hraní, ale v takových těch uměleckých šifrách. Chtěl, aby se nad tím každý zvlášť za sebe zamyslel. Rozhodně nepatřil mezi tipy lidí, kteří něco vysvětlují na rovinu. Když konečně řekl všechno, co chtěl, pro zatím, sestoupil dolů přímo ke mně.
......"Slečna Hundrsonová." založil si ruce, "Něco jsem se zas včera doslechl od paní ředitelky."
......"To si dokážu představit." zašeptala jsem, tak aby to nahoru k němu nedolehlo, takže viděl jen vlnící se rty.
......"No, mě osobně jste svou, jak se tady o vás říká, tygří část ještě neukázala…" zamyslel se, "Od ostatních učitelů jsem zaslechl už ledacos." podíval se zpátky ze země na mě, "Tak doufám, že aspoň u mě se zkusíte krotit. Čím méně vzpírání, tím to bude všechno snazší."
......"Jo, to zní logicky." souhlasila jsem s poslední částí. Zdálo se mi totiž, že jsem už nějak dlouho zticha. Zřejmě mě stále fascinuje ta jeho výška.
......"Dobře, jděte do výtvarny číslo dvě. Tam se dávají dohromady kulisy. Budete s nimi pomáhat. Vaše pracovní dvojce je Grey, poslal jsem ho tam už rovnou, když jsem ho potkal na chodbě -" teď se musel pozastavit, protože uviděl můj pokřivený výraz, "-Nezapomeňte," prohlásil melodicky, " žádné vzpírání."
......Poté jsem z jeho pohledu vyčetla, že bych měla vyrazit. Hloupě jsem se na něj uculila, otočila se a mizela pryč. Ovšem jakmile jsem se mu začala vzdalovat, moje nadávky na jeho osobu se zvyšovaly.
......Pevně jsem uchopila mohutnou kliku a vešla do místnosti s označením: Výtvarná třída II. Super, hned jsem toho litovala.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jaký styl povídek a příběhů byste si přáli?

strašidelné 21.9% (105)
vtipné 24% (115)
romantické 39.9% (191)
dobrodružné 14.2% (68)

Komentáře

1 misqwa misqwa | 2. června 2012 v 18:54 | Reagovat

Skvělý těším se na další :-D  :-D

2 Corii Corii | E-mail | 8. června 2012 v 19:32 | Reagovat

Krása :D
tvoje příběhy mám fakt ráda :D takže jen tak dál. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama