Za trest / 10 /

16. května 2012 v 15:33 | May |  Za trest / 10 /
.

......Sešla jsem dřevěné schody, které vedly na menší parkoviště. Nacházelo se tu jen pár stojících aut a kvůli rozbité lampě na opačné straně jsem neviděla, jestli náhodou zrovna tam někdo není. Pomyslela jsem si, že když už zacházím tak daleko s hledáním, že se tam půjdu podívat. Postupovala jsem kupředu a v dáli se náhle začaly rýsovat dvě postavy naproti sobě. Po pár dalších krocích, které už jsem volila opatrněji a tišeji, jako růžový panter, jsem zaslechla vedoucí rozhovor. Byly to dva mužské hlasy, ale pořád jsem byla dost daleko na to, abych slyšela zřetelná slova. Proplížila jsem se za rudé auto, teda aspoň myslím, že je rudé. Sakra, fakt už tu je poměrně tma. Jenže pro mou nekončící smůlu jsem se dostala na dálku, kdy bych je dokázala slyšet, rozešli každý na opačnou stranu směrem pryč.
......"Do háje." zaskřípala jsem naštvaně opřená bokem o auto.
......"Hledáš tu něco?" Ozvalo se za mnou a já nadskočila jako nějaká pružina, kterou někdo odjistil. Po hlubokém nadechnutí kyslíku, abych se tu leknutím nezhroutila a neomdlela, jsem se konečně otočila, abych zjistila, kdo mi málem takhle za mlada přivedl srdeční infarkt.


......"Viktore…" mluvila jsem najednou o něco vyšším hlasem. To budou zřejmě ještě následky z toho děsivého překvapení. Musela jsem si rychle odkašlat: "Jen tu tak obdivuju… auta." rozhlídla jsem se kolem sebe a pak se podívala zpátky do jeho nevěřícného pohledu.
......"Auta." opakoval po mě, ale samozřejmě mi nevěřil ani slabiku. Proto se jen škodolibě usmál a pokračoval o něčem jiném: "Už se všude rozneslo, co jsi provedla Glorii."
......"No, tomu se nijak nedivím, takové věci se tady roznášejí jako mor." konstatovala jsem stroze a nezaujatě.
......"Asi jsi teď na sebe patřičně hrdá, že…"
......"Tak nějak."
......"…Ale přestaň se opírat o moje auto."
Můj výraz nyní musel vypadat jako…eh, tak trochu zmatený, "Já myslela, že ti matinka všechno zabavila."
......"Matinka všechno zabavila, ale…" náhle se zarazil, všiml si totiž, že nějak nenápadně nápadně ho moc pozorně poslouchám. Zakroutil hlavou, "Proč já bych ti tu vůbec měl něco vykládat."
Takový kousíček od toho, aby mi řekl něco, čeho bych mohla zneužít k vydírání. Jak to, že mu ho Cruela nesebrala?! Andyho zrovna moc nepotěším, když mu sdělím, že jsem skoro uspěla. Měla jsem v plánu to z něj za každou cenu dostat, to by ale nesměla k nám přihopsat Kate a to myslím zcela doslova. Roztančená a rozjařená se přidala mezi nás do šera pod nefunkční lampu a k asi rudému autu.
......"Tády se mi obá schováváté. Doufám, že už spolů víc vycházíté?" zeptala se celá usměvavá, všechno co šlo, řekla prodlouženě a hopsala z jedné nohy na druhou. Ono jí totiž stačí se něčeho napít a začne se chovat jako hyperaktivní dítě, které spořádalo nadměrnou porci cukru.
......Rozhodně jsem neměla v úmyslu, alespoň zrovna teď ne, vytahovat pravdu ohledně vycházení s Viktorem. K tomu totiž z hlediska zákonů fyziky nikdy dojít nemohlo. To by se dřív kráva naučila létat. Samozřejmě jsem to zformovala jinak, ......"Možná." a hloupě jsem se na něj uculila.
Ten si jen lehce odfrkl a tupý úsměv mi opětoval, "Možná." zacitoval mě.
......"To ták rádá slyším." vyjekla se zdviženou skleničkou neskrývající radost.
V situaci, která se právě odehrávala, jsem se cítila nějak zvláštně nesvá. Když se tak na to podívám, jako zcela nezúčastněná třetí strana, řekla by, že Blair má nasazenou přetvářku, o které prve mluvil Viktor, místo toho, aby prostě své nejlepší kamarádce vychrlila veškerou pravdu, co si o tom jejich vztahu myslí a jaký nepřátelský postoj k němu má.
......Když jsme stáli v šeru u auta, u kterého pořád sakra nevím, jestli je rudé, jsme zaslechli blížící se houkající sirény mířící přímo sem k Morganovi. To jste měli vidět ty utíkající reakce nalitých nezletilých. Podle nich by rodiče určitě neměli radost, kdyby je přivezli domů v policejním voze a s takovými těmi výrazy ve tváři, který vám prozrazují, že si svoje děti moc pečlivě nehlídáte. Já zůstala naprosto klidná. I když v sobě něco mám, tahle panika: rychle se ztratit, se mě nijak netýká. Před měsícem jsem se stala čerstvou osmnáctkou. Oči mi přejely z barevných přijíždějících světel na Viktora. Ten nevzrušeně sledoval klub. No jo, ten strach mít taky nemusí, je mu božích devatenáct. Aspoň tahle nějak mi to Kate podala v jednom ve svém rozpoloženém jednostranném rozhovoru, který já jsem rozhodně vést nechtěla, obzvlášť když byl o mém nepříteli číslo dvě. Brrr.
......Přitom jsem však uvědomělým pohledem zakotvila na Kate… vždyť jí je ještě sedmnáct! Super a má z nás přítomných nalito nejvíc. Ještě jednou, super!
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám design

Ano...je super 64.9% (461)
Tak napůl 18% (128)
Ne...nelíbí 17% (121)

Komentáře

1 Ells Ells | Web | 16. května 2012 v 20:20 | Reagovat

Pak se mrknu na tvůj názor. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama