Květen 2012

Richelle Mead (1)

31. května 2012 v 17:03 knihy ke stazeni
.
.

Sukuba
Trápení

ke stažení 1.díl - zde / zde


Za trest / 12 /

31. května 2012 v 8:11 | May |  Za trest / 12 /
.
.
......"Jak jen může, ten…" mumlala jsem a drtila jsem u toho sáček s kečupem. Oči jsem měla upřené na Viktora (s Kate), jak sedí v tom svém oblíbeném koutě, u svého oblíbeného stolu, se svými oblíbenými kamarády a s jeho falešným ksichtem!
......"Pokračuj, a ten kečup budeš mít všude kromě špaget." promluvil klidně Andy sedící naproti mně a bojoval o každou dlouhou těstovinu na vidličce.
Sáček jsem položila vedle talíře a tázavě zvedla jedno obočí: "Co že tak v pohodě?"
Andy se mi podíval do očí a pousmál se, "Díky tomu, že jsi konečně přistoupila na můj geniální plán, už tahle dvojička dlouho nebude existovat."
......"Aha," vypadlo ze mě nenuceně, "No, nic jinýho nám nezbývá."
"Pravda. Všechny tvoje dosavadní sabotáže selhaly, takže je řada na mojí strategii."

Neříkám, že

21. května 2012 v 13:13 myšlenky
"Neříkám, že nechci umřít. Jen nechci být u toho, až se to stane."

Allen Woody

Za trest / 11 /

19. května 2012 v 19:18 | May |  Za trest / 11 /
.
.
......Náhle k nám však doběhl její starší bratr. To je snad poprvé v životě, co ho ráda vidím. Se slovy, jde se rychle domů, jsem absolutně souhlasila. David ji vzal z jedné strany a já z druhé a vydali se pryč.
......"Bolí mě hlava." zamumlala Kate opřená zády ke své skříňce na školní chodbě druhého dne ráno.
......V noci jsme s Davidem Kate přivedli k nim domů. Jemně ji odhodili do její obří postele a zabrala, tak rychle, že jsem si nejdřív pomyslela, jestli není náhodou mrtvá. Potom mě David vyprovodil na zastávku. Dlouhým rozmlouváním se mi nakonec podařilo ho přesvědčit, že odtud už to domů zvládnu sama a nastoupila do linky.
Zabouchla jsem vší silou skříňku, "Jasně, že tě bolí…" podívala jsem se jí zpříma do očí, "Příště si hlídej ruku s vodkou u džusu." napomenula jsem ji jako mladší nezkušenou sestru.
Kate si jen držela dlaní čelo a mírně přikyvovala na souhlas. Andy, který stál opodál, se připojil do rozhovoru, "Víte co se říká?"
......"Kdo to přežene, druhý den není návratu." poznamenala jsem. Něco podobného mi totiž generál a moje psycholožka pumpujou do hlavy neustále.

Za trest / 10 /

16. května 2012 v 15:33 | May |  Za trest / 10 /
.

......Sešla jsem dřevěné schody, které vedly na menší parkoviště. Nacházelo se tu jen pár stojících aut a kvůli rozbité lampě na opačné straně jsem neviděla, jestli náhodou zrovna tam někdo není. Pomyslela jsem si, že když už zacházím tak daleko s hledáním, že se tam půjdu podívat. Postupovala jsem kupředu a v dáli se náhle začaly rýsovat dvě postavy naproti sobě. Po pár dalších krocích, které už jsem volila opatrněji a tišeji, jako růžový panter, jsem zaslechla vedoucí rozhovor. Byly to dva mužské hlasy, ale pořád jsem byla dost daleko na to, abych slyšela zřetelná slova. Proplížila jsem se za rudé auto, teda aspoň myslím, že je rudé. Sakra, fakt už tu je poměrně tma. Jenže pro mou nekončící smůlu jsem se dostala na dálku, kdy bych je dokázala slyšet, rozešli každý na opačnou stranu směrem pryč.
......"Do háje." zaskřípala jsem naštvaně opřená bokem o auto.
......"Hledáš tu něco?" Ozvalo se za mnou a já nadskočila jako nějaká pružina, kterou někdo odjistil. Po hlubokém nadechnutí kyslíku, abych se tu leknutím nezhroutila a neomdlela, jsem se konečně otočila, abych zjistila, kdo mi málem takhle za mlada přivedl srdeční infarkt.