Osudy na cestě - Lesbická láska

5. července 2010 v 19:33 | Diggy |  osudy na cestě
Osudy na cestě
Tak co bych k tomu asi měla říct, no prostě jsem lesba. Nevim, co se to semnou stalo ani jak se to všechno stalo, ale prostě je to tak. Sem lesba a nic stim bohužel neudělám, ani já ani mí rodiče ani přátelé. Myslela jsem si, že mě nic takovýho potkat nemůže, jenže jsem se v tomhle velice zmýlila.

   Se svym klukem jsem zrovna chodila 3 měsíce a všechno bylo fajn. Měla jsem ho ráda a on mě miloval. V ničem nebyl žádnej problém, bylo to všechno až moc dokonalý, teda skoro dokonalý. Jednoho dne, řekli byste den jako každej jinej, jsem šla do své oblíbené hospůdky za přáteli, kde jsme se často scházeli. Povídali jsme si, hráli kulečník nebo šipky eventuálně jsme jen tak vyváděli blbosti, abychom zahnali nudu. Přišla tam osoba, která mi kompletně změnila život. Na jednu stranu je dobře,
že tam přišla a já si konečně uvědomila, kdo vlastně jsem, ale na druhou stranu mi to kompletně převrátilo život na ruby. Ta dívka se jmenovala Mili. Přišla tam se svým přítelem. Vypadali jako docela šťastnej pár. Já jsem se s ní seznámila a najednou se v hospůdce začala objevovat docela často. Rozuměli jsme si v mnoha věcech a prostě jsme se čím dál tím víc sbližovali. Obě jsme měli stále svého přítele, všechno bylo v pohodě, na druhé straně jsem s ní měla občas zvláštní pocity. Pocity, který, když jsem se nad nimi zamyslela, prostě byli nepříjemný, protože jsem je s holkou ještě nezažila. Občas jsem měla záchvěvy, jako když potkáte úžasnýho kluka a máte v břiše motýly a podlamují se vám kolena, ale já měla ty pocity u Mili. Bylo to hodně divný a pro mě občas, teda pořád strašný, neboť jsem nevěděla, co si mám o tom myslet. Předtím jsem to neznala a najednou jsem se do těch pocitů dostávala čím dál tím častěji.
Mého kluka jsem čím dál tím víc ignorovala a nějaký fyzický kontakt s ním byl na mé straně minimální. Nevim, co se semnou začalo dít, teda, teď už to vím…
   Asi měsíc po tom, co jsem se s Mili scházela, jsme šli celá parta zapařit a Mili tam samozřejmě nemohla chybět.
Asi jsme toho vypili trošku víc, než bylo v plánu.
Pili jsme a do toho hulili trávu. V tu chvíli jsem se chovala nekontrolovatelně a bez zábran.
Mili mě zatáhla na dolní diskotéku, kde v té době nikdo nebyl. Nevěděla jsem, co chce dělat, ale šla jsem za ní, nějak mě to tam táhlo. Chvíli jsme si tam povídali a znenadání jsme tam stáli v objetí a vášnivě se líbali. Já jsem si to v první chvíli nějak neuvědomovala.
Z "extáze" jsem se probrala až po tom, co jsem ve dveřích spatřila svého kamaráda, jak na nás udiveně kouká. Rychle jsem Mili odstrčila a řekla mu, ať to nikde neříká, že to byl omyl. On se jenom uchechtl a šel pryč. Obě jsme tam stáli a já nevěděla, jestli mám brečet nebo se smát, nebo si to zopakovat. Nevěděla jsem nic.
   Co nejrychleji jsem odešla domů. Bylo to hodně těžký, doma jsem přemýšlela, jestli jsem lesba nebo ne anebo jestli to byl prostě můj chvilkovej úlet, kterej mojí orientaci nezmění. Ten týden, co jsem byla doma, mi hlavou lítalo milion myšlenek a já si prostě nechtěla přiznat, že by se mi mohlo stát, že bych byla lesba. S klukama jsem vždycky vycházela dobře, teda skoro vždycky. Vlastně až ten tejden jsem si uvědomila, že jsem se do kluka nikdy nedokázala zamilovat, prostě jsem toho nebyla schopná.
Když jsem se odhodlala jít znovu do hospody, dozvěděla jsem se, že o mém "úletu" věděli úplně všichni a co bylo nejhorší, věděl to můj přítel, kterej mě okamžitě opustil, protože jsem ho podvedla s holkou. Chápete to? Kdybych ho podvedla s klukem tak to překousne, ale s holkou? To už ne. S Mili jsme si to vyříkali a dělali jakoby nic, spíš se o to pokoušeli. Pořád jsme se stýkali a pořád se poznávali a já si uvědomovala, že to asi nebude normální, že ten polibek a celej slet událostí nebude náhoda, že se s náma prostě něco děje. Promluvili jsme si o tom, ale pořád jsem měla problém si to přiznat. Kdo by si přiznal, že je lesba, najednou jsem měla bejt jednou z nich? Já? Která jsem se v podstatě vysmívala, že mně se tohle nikdy nestane. Další měsíc pro mě byl jak na horské dráze, nevěděla jsem, kdo vlastně jsem, ale Mili mi to postupem času ukázala, začali jsme se ještě víc sbližovat a to myslim intimě sbližovat a mě se to líbilo čím dál tím víc. Na kluky jsem mezitím přestala myslet. Mili Opustila přítele a já si to konečně přiznala.
"Jsem lesba."
Zjistila jsem, že to nebyl chvilkovej úlet, ale doživotní stav. S Mili už jsme spolu půl roku a nikdy jsem nebyla štastnější. Moji přátelé to vzali dobře, ale říct to rodičům jsem se ještě neodhodlala. Myslím, že bych jim tím ublížila a to nechci.
   Jsem jiná a jsem na to hrdá. Bylo to pro mě hodně těžké období, ale jsem ráda, že konečně můžu říct nahlas a nestydět se za to, že jsem na holky.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peťula Matějík- vaše BEJVALÁ :-/ spolužačka, kámoška a fanynka!! ♥♥♥ ☺ Peťula Matějík- vaše BEJVALÁ :-/ spolužačka, kámoška a fanynka!! ♥♥♥ ☺ | E-mail | 6. července 2010 v 10:55 | Reagovat

zajímavý... to téma je takový neokoukaný, takže mě to zaaujalo :) hezky popsaný ;-)

2 Alice Alice | Web | 6. července 2010 v 12:30 | Reagovat

Pěkné,moc se mi to líbí. Člověk si nevybírá do koho se zamiluje,prostě se to stane :-)

3 Nika Nika | Web | 6. července 2010 v 15:16 | Reagovat

ďakujem veľmi pekne :)

4 Nashii-chan Nashii-chan | Web | 6. července 2010 v 15:26 | Reagovat

Jé díky xD
A povídka se fakt povedla, moc se mi líbí. Hlavně tvůj styl psaní... hmm... nespisovnej xD

5 ~DeN!sQa* ~DeN!sQa* | Web | 6. července 2010 v 16:42 | Reagovat

taky pěkný blog :_)

6 gogosen gogosen | Web | 6. července 2010 v 16:44 | Reagovat

hezké záhlaví

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama