36.strana

9. března 2010 v 10:53 | May |  oheň a voda
Emily taky dlouho neotálela a šla se na to zahájení podívat.
April se vrátila na pokoj a chtěla si konečně přečíst ten článek. Když sahala po knize, zahlédla svoji růži, která ležela na zemi. Zvedla ji a jak ji tak držela, celá ta včerejší scéna v knihovně se jí v mysli promítla. " Proč zrovna já?" naříkala si a růži si dala do kapsy. Místo čtení knihy se šla raději projít.
Chodby školy byly prázdné, protože byl víkend a taky ten festival, April měla alespoň kolem sebe klid a ticho, po kterém vždycky tak toužila. Ale to se za chvilku změnilo.
Když prošla kolem jednoho otevřeného okna, uviděla venku pobíhat sourozence Emily a ty nadělali dost hluku. Když se na ně podívala pozorněji, zjistila, že je honí malinkaté tornádo. April byla zvědavá, co se tam děje a tak se podepřela pravou rukou o parapet a vyskočila ven přímo za strom, aby si jí nikdo nevšiml.

" Nikolasi, rychle ty loudo nebo tě dohoní!" posmívala se Violette, která byla daleko předním.
" Ja…sně." odvětil jí udýchaně. Tornádo najednou zmizelo a dvojčata se mohla zastavit.
" Zase jsem vyhrála!" oznámila sebevědomím hlasem Violette.
" V dalším kole tě určitě porazím."
" O tom si nech jenom zdát." posmívala se znova.
" Už toho nechte vy dva." řekl Chris, který k nim právě přišel. Violette se na něj podívala a nadšeně se ho zeptala: " Uděláš další tornádo? Moc prosím." Ten ji ale nevnímal a koukal se jiným směrem. Směrem, kde se schovávala April.
April byla opřená o zadní část stromu, tak aby ji nikdo neviděl. Najednou si všimla, že se na ní zprava řítí tornádo vysoké, jako je ona sama. Jen taktak se mu stačila vyhnout úskočný manévrem. Skončila stát před Nikolasem, který z vyčerpanosti po dlouhém běhu stále seděl na zemi.


" Ten výskok z okna byl dobrý." tvářil se chytře Chris. Violette a Nikolas nechápavě koukali a nevěděli, o čem to mluví. April to celkem zaskočilo, jak ji mohl vidět, ale hned si dala ruce v pas a dělala, že nic. Jedním očkem se potom podívala na Chrise a dodala " Jo… mám v tom praxi." V tu chvíli, se ale chystal odejít, jenže ho najednou někdo chytil za jeho bílou košili. Když se otočil, uviděl tam stát Violette, která svoji otázku zopakovala. Chris se zamyslel a po pár sekundách odpověděl, že ne. Violette z toho bylo do breku, zato Nikolas byl spíš rád. Ale ona se nedala tak lehce odbít a naléhala dál.
April celou tuhle situaci bedlivě sledovala a čekala, jak to dopadne. Nakonec Chris obrátil a řekl, že na posledy. Tuhle reakci April moc nepředpokládala, jenže se tak stalo.
Objevilo se malé tornádo a Violette byla připravená k běhu, ale její o pět minut mladší bratr seděl pořád na zemi a kroutil hlavou, že už nepoběží.

" Vstávej!!" zakřičela svým dost pisklavým hlasem. April se už na to dál nemohla dívat a pokud šlo o tyhle dvojčata, měla spíš radši Nikolase. Tak neotálela a řekla: " Sotva popadá dech. Nech ho v klidu." Violette, která byla už od svého narození hýčkána a rozmazlována a je zvyklá, že bylo, vždy podle ní se nafoukla, jako nějaký balón.
" Když řeknu ať vstane, tak on vstane!" dupla si.
" Aha a co se stane, když neposlechne." řekla sarkasticky obratem April.
" To nebudu respektovat." odpověděla pyšně. Pak se dala do chůze a zastavila před svým bratrem. Podívala se na něj a zeptala se ho znova, jestli tedy poběží nebo ne. Nikolas nevěděl, co má dělat, zda se jí vzepřít anebo odpovědět ano jako vždycky. Tohle bylo pro něj těžké rozhodování. Nakonec jí podlehl, vstal ze země a stoupl si vedle Violette. Ta se jen na April otočila a vyplázla na ní svůj vznešený jazyk.
Potom se oba dva připravili do startovní pozice a počítali do tří, hned na to vyrazili kupředu a za nimi malé tornádo. Cíl této honičky je to, aby před ním utekli co nejdál a nechytil je.

Už byli tak daleko, že už je ani neviděli. April zdrcená tím, že jí nějaká malá holka převezla, se stále rukama opřenýma o svůj pas, nemohla přestat divit. Dál si s tím, ale nelámala hlavu a pomyslela si " Já mít sourozence, to si ani nedokážu představit." Když se chtěla podívat na Chrise, kde naposledy stál, už tam nebyl. April zajímalo, kam se mohl jen podít a tak se začala rozhlížet kolem sebe, ale nikde nikdo. " To jeho záhadné mizení mi začíná pěkně štvát!" zamračila se a přemýšlela kolik je teď hodin. Měla se přece v devět s Emily sejít u fontány.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato kniha?

Ano...je super 81.1% (73)
Tak napůl 7.8% (7)
Ne...nelíbí 11.1% (10)

Komentáře

1 lilly ... sBčko lilly ... sBčko | Web | 9. března 2010 v 14:00 | Reagovat

Supéer...  hoc som trochu pozabudla o čom boli predošlé ale ja si spomeniem:o)

2 Alice Alice | Web | 9. března 2010 v 20:53 | Reagovat

Naprosto užasný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama