Srpen 2009

New příběh

31. srpna 2009 v 11:01 | Diggy |  diggy
Chystám pro vás nový příběh na pokračování, který bude občas poněkud drsnější, ale život si s námi taky nehraje. Někteří z vás se v povídce nebo alespoň v některých situaích najdou. Takže sledujte náš blog, kde už se brzy objeví příběh z názvem Nekonečná párty jménem složitý život.

Pro začátek vám sem napíšu alespoň malé představení příběhu.

Příběh vypráví o životě Suzan (normální puberťačky ) a o jejím vztahu k sexu, ke kouření (čehokoli) pití alkoholu, ale také o nezkušenosti a obyčejných trablech. O pocitu někam konečně zapadnout.

Suzan byla obyčejná holka, která nastoupila na střední školu. Její jediný problém byl, že nedokázala nějak zapadnout. Až jednou jí konečně někdo dal šanci ukázat se a aspoň na chvíli dal pocit někam patřit. Suzan se okamžitě vydala na kolotoč, ze kterého není lehké vystoupit.


Em@il (11)

29. srpna 2009 v 22:33 | May |  Em@il
-----Náhle se postava otočila čelem k Ele. " To…, to přece…" zastavila se Ela a nemohla uvěřit svým očím, " Daniel?"

Ten stál opřený o zábradlí a díval se jí zpříma do očí.
" Ale, to přece…"
" Je to pravda. Já jsem BlueKnight." přiznal se Daniel.
" Jak jsi zjistil, že jsem PurpleFlower?" zeptala se ho hned obratem, když z toho všeho byla trochu rozrušená.
" Hmm…" zamyslel se, " Když jsem viděl tu tvoji kresbu se zapadajícím sluncem a fialovou loukou, připomnělo mi to jednu fotku z alba z blogu, na který jsem chodil. Znovu jsem se na ni podíval a najednou, když jsem se zamyslel tak to do sebe všechno zapadalo. To co jsi o sobě psala, alba, fotografie a ty ve škole."

-----Pro Elu, ale bylo stále těžké uvěřit, že on je BlueKnight. Snažila se to pomalu všechno vstřebat. Potom ji vzápětí napadla otázka, proč má takovou přezdívku. On věděl, že PurpleFlower znamenala barvu její oblíbené květiny, ale jaký význam měla ta jeho. Chtěla to zjistit, zeptala se tedy. Daniel k ní přišel blíž a spustil svůj příběh.

"Když mi bylo sedm, hrál jsem si tam, kde jsem neměl. Míč se mi zakutálel přímo doprostřed silnice. Já jsem se pro něj rozeběhnul a v tu chvíli se ze zatáčky vyřítilo auto, které mířilo přímo na mě. Ani jeden z nás nestačil nijak v čas zareagovat, aby se vyhnulo srážce. Nakonec se tak nestalo, protože na mě skočil pes bělošedavý s tmavě modrýma očima pomalu stejně vysoký jako já. Já jsem vyváznul s pár škrábanci a on se zlomenou nohou. Nechal jsem si ho, po pár měsících se uzdravil a já mu dal jméno modrý rytíř (BlueKnight). To je celý a taky vysvětlení mojí přezdívky."

-----Na Elu to hodně zapůsobilo a neměla k tomu slov. Vlastně ji v tuhle chvíli vůbec nenapadalo, co by měla říkat. Pořád byla rozrušená z toho, co se tu stále odehrávalo. Daniel jí položil ruku na rameno
" Takže ti teď alespoň osobně můžu říct, ať ti to s Michaelem vyjde. Uvidíme se později." řekl a odešel pryč.

-----Ela tam jen tak dál stála a dívala se, jak slunce už nešlo skoro vidět. " BlueKnight je…" opakovala si pro sebe a při tom myslela na ty všechny zprávy, co od něj za ty léta dostala. Ale určitým způsobem byla šťastná, že věděla, kdo to je.

(dole nová anketka :)

Em@il (10)

29. srpna 2009 v 19:19 | May |  Em@il
-----Ela skoro celou noc nespala, protože pořád dumala nad tím, co jí BlueKnight napsal. Její hlavní otázka byla proč. Žádný důvod ji nenapadal. Ráno se znovu posadila za svůj počítač a podívala se na komentáře, jestli tam není nějaký nový, ale ne. Poslední, který byl napsán, byl ten s rozloučením. Ely hlava přistála položená na stole a začala se sama sebe ptát: " Proč? Udělala jsem něco špatně? Je to snad moje chyba?..."
" Elo! Přijdeš pozdě do školy! Sypej ihned dolů!" ozvala se ze zdola její máma, která právě odcházela do práce.

-----Ela si hodila tašku přes rameno a po schodech kráčela jako na popravu.
" I šnek by byl rychlejší." odvětila netrpělivě její máma, když na ni čekala, aby mohla zamknout.
" A co třeba se zeptat, co se ti stalo, proč jsi smutná nebo něco podobného?" říkala si pro sebe Ela, když procházela kolem ní. Potom popadla kolo. Nechtěla dneska jet autobusem, protože si chtěla provětrat hlavu na čerstvém vzduchu a tohle ji vždycky v těžkých chvílí pomáhalo, a že jich v jejím životě nebylo málo.

Těšte se, tajemství bude odhaleno!

27. srpna 2009 v 23:03 | May |  May

Pro fandy příběhu Ema@il :D

U toho to příběhu panuje jedna velká záhada: Kdo je BlueKnight?
Každý má na to jiný typ, kdo to tedy vlastně skutečně je... a dokonce někdo si je už na 100% jistý =D

No mám tu pro Vás dobrou zprávu.
V 11.díle,který vyjde společně s 10.dílem,v sobotu 29.9 (opraveno), se konečně dozvíte to tajemstvíčko :D, tak se těšte...

Tyto dva díly již vyšly =D


Em@il (9)

26. srpna 2009 v 22:04 | May |  Em@il
-----Včera probíhaly přípravy a dneska ve škole si toho mohli konečně všichni užít. Mezinárodní den oficiálně započal. Ve třídách se střídali po dvou skupinách, jedna šla koukat na ostatní země a ta druhá se zatím starala o tu jejich, potom se to otočilo. Jako první ve třídě měla zůstat skupina, kde byla i Ela a Daniel. Pro jejich smůlu Michael si vylosoval číslo dvě a oni jedničku.

" Dneska ti není do řeči? Jen že jindy si upovídaný." otázala se Ela ze zvědavosti Daniela, když zrovna do jejich třídy přicházeli žáci si prohlédnout Itálii.
" Eh…, no jo někdy mívám takové výpadky." vykrucoval se a vzápětí se smál.
" Dobře." pousmála se na něj a začala přerovnávat pár věcí.

Em@il (8)

21. srpna 2009 v 14:56 | May |  Em@il

Omlouvám se,že to s tím dílem 8 tak trvalo... nešel mi počítač.Ale teď je to dobré,em@il pokračuje.
V půl osmé před školou, kdy ještě Ela jela v autobusu.
" Co máš v plánu? Tváříš se nějak podezřele." zeptal se zvědavě Daniel.
" Já? Nic zajímavého." odvětil Michael.
" Hmm…, lžeš. Tak to vyklop."
Michael se nakonec nechal zlomit a řekl mu, co se včera stalo a s kým jde v sobotu na pouť.
" Ty máš rande." zvolal Daniel.
" Takhle bych tomu ani neříkal, spíš..." a začal hledat to správné slovo.
" No jasně."

-----Tou dobou Ela vystupovala na zastávce a mířila do školy. Dneska se ve škole konaly přípravy na Mezinárodní den, kde každá třída představovala jinou zem. Třída Ely měla Itálii. Když došla do třídy, učitel zrovna rozdával žákům jejich úkoly, co mají udělat. Jedna parta těch silnějších musela začít přestěhovávat lavice, někdo další nosil potřebné věci s tématikou Itálie. " Daniel a Ela skočí pro mapu Itálie, když už se minule tak osvědčili." zadal jim učitel úkol s menší připomínkou. Ti moc dlouho neotáleli a vydali se pro ni.

Ty krabe, asi máme problém * 3 závěr

17. srpna 2009 v 10:00 | Diggy |  ty krabe
To je poslední díl mé dobrodružné povídky. Snad se vám líbila. Komenty potěší...:)

Koukla jsem se na Carmen s vyčítavým pohledem, ta ale měla myšlenky někde jinde. Celá se třásla. Najednou přiběhl Pavel celý mokrý.Voda z něho kapala jako kdyby on byl mrak, ze kterého prší.
,,Potřebujeme pomoc, vás obou, hned!" zakřičel a vrátil se zpět na palubu.
,,Carmen?" zeptala jsem se opatrně ,, Carmen, potřebujeme tvou pomoc. Není čas ukazovat svůj strach. Hrajeme o něj." Carmen začaly stékat malé kapičky slz po tváři.
,,Poslouchej mě. Kdo mě vždycky vytáhl z průšvihu? Kdo mi vždycky pomohl? Ty! A teď potřebuje pomoct někdo jinej. Tam nahoře je Petr a Pavel a my jim to dlužíme. Dlužíme jim tu pomoc," řekla jsem na pokraji svých sil a spíš pro sebe jsem zamumlala:
"Navíc nemám nejmenší chuť zhebnout na moři kvůli jednomu ukradenýmu tričku.
Carmen se zvedla. Z jejího obličeje se náhle ztratily slzy.

,,Máš pravdu. Někdo tam nahoře potřebuje pomoct a já se chovám jako ten největší zbabělec. Mám tě ráda," řekla a objala mě.
Jen co jsme otevřely dveře na horní palubu, osprchl nás nezastavitelný déšť. Všude kolem hřměly blesky. Moře se nedokázalo uklidnit, houpalo lodí sem a tam. Ještě než jsem stihla doklopýtat ke klukům u kormidla, ucítila jsem náraz. A propadla se do tmy.


Em@il (7)

14. srpna 2009 v 5:03 | May |  Em@il

-----Ela se ráno probudila do slunného a nedělního rána. Pomalu ze sebe odkryla peřinu, dlouze si zívla a ve svém pyžamu se včeličkou uprostřed trička a také na levém boku kraťas, se přesunula ke stolu s notebookem. Ale ještě než najela na svůj blog, ze šuplíku vytáhla čelenku, kterou si dala na hlavu tak, aby ji ofina nelezla do očí. Ano, to byl Ely ranní jednoduchý účes. Vlasy rozcuchané ze spaní a v nich jen čelenka zabraňující v padání vlasů do obličeje.

-----Jak už tedy měla v plánu, najela na blog a začala psát svůj dnešní příspěvek. O školních dnech je psala vždycky jen navečer, ale o víkendu je psala i ráno. Většinou to bylo o jejích bláznivých snech, takže nakonec z toho vždycky vznikla taková zvláštní jednorázová povídka.

Ty krabe, asi máme problém * 2

13. srpna 2009 v 10:00 | Diggy |  ty krabe

Sestra se posadila a poslouchala, co se děje. Po chvíli nekonečného ticha se orosila a zčervenala.
,,Carmen? Carmen! Jsi v pořádku?" zeptala jsem se zděšeně.
,,Doprčic my jedeme," vysoukala ze sebe.
,,Ségra," chytla jsem ji za ramena a zatřásla s ní ,,uklidni se! Půjdu se podívat na palubu, co se děje," řekla jsem a opatrně vykoukla z koupelny. Prošla jsem kolem kuchyně, kde jsem se zastavila. Někdo totiž právě otevřel poklop a scházel po schodech dolů. Byl to vysoký hubený mladík s medovými vlasy.Tipla bych ho tak na devatenáct. Modlila jsem se, ať si mě nevšimne, ale kluk se najednou otočil přímo ke mně. Nevěřícně se na mě díval a párkrát zamrkal svýma pronikavýma zelenýma očima, asi aby se ujistil, že nejsem duch, ale opravdová lidská bytost.
,,Já…já jsem Linda," začala jsem koktat ,, Moc se omlouvám, jestli jsem tě vystrašila, ale my se jenom potřebovaly schovat. Netušily jsme, že se ta loď rozjede," spustila jsem na něj anglicky jako kolovrátek.

,,My?" přerušil mě mladík. "On je tady ještě někdo?" zeptal se s nevěřícným pohledem.
,,Moje sestra, ale nechceme tu nic ukrást, jenom jsme se potřebovaly schovat," opakovala jsem. " Prosím,
nenahlaš to policii."
Chvíli se na mě díval, potom se otočil ke dveřím a vzápětí se obrátil zase na mě.
,,Já jsem Pavel, nahoře kormidluje můj bratr Petr a policii to rozhodně neřekneme, tu loď jsme ukradli."
,,Co??" vytřeštila jsem oči
,, Plachetnice patří našemu otci a tak nějak jsme se šli projet bez propustky," oznámil mi s výsměchem ve tváři.
,,Aha," vydechla jsem po chvilce ticha.
,,Carmen? Už můžeš vylézt. Je to v suchu."
Z koupelny vykoukla jen její hlava, s vyplašeným obličejem

,,V pohodě, nepráskne nás," ujistila jsem ji.
Hned poté vylezla celá. Zpříma se postavila a slušně řekla: "Jmenuji se Carmen a moc se omlouvám, že vám moje sestra působí takové problémy."
Už jsem jí chtěla něco říct, ale Pavel byl rychlejší.
,,Já se jmenuji Pavel a taky nejsem zrovna svatoušek, jako tvoje sestra. Myslím, že si budeme rozumět," řekl a doširoka se usmál.
Já se potichu radovala a mrkla na něj. Mrknutí mi s úsměvem oplatil.
,,Asi bych vás měl představit Petrovi, mému bratrovi." Jen, co to dořekl, loď se zakymácela a my jsme spadli na zem.
,,Co se děje?" zeptala jsem se celá ustrašená.
,,To nic. Petr se určitě zaškobrtl u řízení," řekl Pavel klidně, ale já v jeho očích zahlédla starost. Po chvíli sebou loď znovu smýkla a my spadli. Venku bylo slyšet zahřmění.
Pavel se na mě jenom podíval. Z jeho očí vyzařoval strach. Strach a bezmocnost.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se celá vyděšená.
,,Bouře." Řekl tiše, že jsem mu musela odezírat ze rtů.
,,Bouře??!!" zařvala Carmen ,,Co budeme dělat?" ptala se pořád dokola ,,My tady umřeme."
,,Nikdo tady neumře!" ozvalo se ze schodiště ,,Taky si mi mohl říct, že si bereš společnost," houkl naštvaně Petr.
Loď sebou z nenadání začala házet a my padali na všechny strany jako bowlingové kuželky.
,,Musíme na palubu. Hned!" zařval Petr. Pavel se okamžitě vydal za ním.
,,Carmen pojď, tady to asi není bezpečný," zaječela jsem a snažila se dopotácet ke schodišti.

,,Já…já tady radši zůstanu…hlídat podpalubí."

Loučení

12. srpna 2009 v 11:02 | Diggy |  diggy
Zdravím všechny věrné čtenáře našeho blogu

Bohužel až do 20.8 nebudu k mání, protože jedu na dovolenou na moravu, ale nemáte se čeho bát. O mé články nepřijdete. Už jsem je přednastavila, abych vás nepřipravila o mé čtení. Doufám, že tu moc nezdivočíte a že to May zvládne. Takže ještě poslední měsíc užívejte léta.

p.s. Chtěla bych znát váš názor na mojí nejlepší povídku (alespoň já si to myslim) Jsi jen člověk

Tak se tu mějte....:)

Em@il (6)

10. srpna 2009 v 11:00 | May |  Em@il

-----Jakmile doobědvali, Ela se s oběma na chodbě na hodinu rozloučila, protože dneska měli odpolední vyučování, dvě hodiny výtvarné výchovy. Ela si vzala své kolo a vyšla z budovy školy. Rozjela se směrem do centra města. Zastavila na náměstí a vešla do jednoho menšího obchůdku, kde pracovala její máma. Přivezla ji svačinu, kterou si doma ráno zapomněla. Protože její máma bude zase pracovat až do večera, Ela ji musela přivést. " Tak zatím ahoj." rozloučila se Ela, kolo otočila a vyjela zpátky ke škole. Bylo to tak akorát před začátkem odpoledky.

Jsi jen člověk

10. srpna 2009 v 10:00 | Diggy |  Jsi jen člověk
Trochu kratší povídka z lékařského prostředí. Mě osobně se líbí nejvíc ze všech povídek, co jsem napsala. Jsem zvědavá, co na ní řeknete vy.

"Smrt nastala ve 4:46," ozvala se doktorka Sherová, když si všimla, že nejsem schopná to říct, teda spíše se smířit s tím, že je mrtvá.
Byla to moje první smrt, před kterou jsem tu ženu nedokázala zachránit. Bylo mi na nic. Vyšla jsem na chodbu k automatu na kávu. Potřebovala jsem do sebe něco dostat a aspoň na chvíli přijít na jiné myšlenky. Nepovedlo se.
Proč vlastně dělám tuhle práci? Zamyslela jsem se. Lidé tu umírají jak na běžícím pásu. Já tu sem přeci proto, aby to tak nebylo a stejně je mohu počítat jako ovečky před spaním. Jeden mrtvý, dva mrtvý, tři mrtvý a už spím. Po obličeji se mi najednou začaly kutálet známe slzy.

Em@il (5)

7. srpna 2009 v 0:28 | May |  Em@il
PurpleFlower: Dala jsem na tvoji radu, ohledně toho, že bych si s ním měla ještě promluvit. A opravdu se to vyplatilo :), teď si daleko víc rozumíme, řekla bych…

BlueKnight: "řekla bych…" Co tím myslíš?

PurpleFlower: …Cítím se nesvá, nevím, co bych měla dělat dál. Asi tohle myslím tím "řekla bych"-

BlueKnight: Tak zajdi na naše Slunné místo, tam určitě přijdeš na to, co dál :)

-----Slunné místo: BlueKnight si jednou všiml fotky, kterou Ela fotila při západu slunce, že to tam zná, a že je tam hezky. BlueKnight Ele napsal, že tam dřív chodil, když si nevěděl rady. Tak navrhl, že by to mohlo být jejich místo, kam každý z nich půjde, kdyby se potřeboval zamyslet atd. Vždy při západu slunce, proto nakonec jméno Slunné místo.

Ty krabe, asi máme problém * 1

6. srpna 2009 v 10:24 | Diggy |  ty krabe

"Miluji ten pohled," povídá zasněně Carmen.
,,Miluju ty tvoje kecy," řeknu sarkasticky a podívám se po autobusu plném lidí.
,,Takže tady máme dva staroušky se stařenkami napravo, maminu se řvoucím dítětem vepředu nalevo a nechutný šampónky vzadu u okna. To zas bude zážitek, pomyslím si a schoulím se na sedadlo, kde během chvilky usnu. Carmen se stále dívá upřeně z okna.
,, Lindo, vidíš ty tulipány? A hele větrný mlýn," vykřikne a nakloní se přeze mě, aby líp viděla. Poté sklopí pohled na mou tvář uvolněnou spánkem.
,,Fuj, ty slintáš" vyjekne a šťouchne do mě.
Okamžitě otevřu oči a chystám se jí vynadat. Nad námi v reprácích se najednou ozve :
,,Krátká přestávka. Buďte u autobusu za deset minut."
Autobus zastaví a já s vražedným pohledem kouknu na Carmen, svou sestru, která se pobaveně pochechtává.

Ty krabe, asi máme problém * představení

5. srpna 2009 v 22:23 | Diggy |  ty krabe
Chci vám představit mou povídku Ty krabe, asi máme problém. Je to o sestrách - Carmen a Linda každá má svou hlavu, ale obě vyrazili na eurovíkend do Holandska. Nechte se překvapit jaké dobrodružství zažijí. Tato povídka bude mít maximálně 4 díly. Protože je dlouhá 4 stránky. Chtěla bych se vám také pochlubit, že na konci roku mi vyjde v knižní podobě s dalšími povídkami od známých i neznámých autorů. Tato kniha bude přeložena i do němčiny. Až vyjde určitě vám sem dám scany z knihy. Tak přeji příjemné čtení. Snad se vám bude líbit.

Em@il (4)

5. srpna 2009 v 0:01 | May |  Em@il
-----Odbila osmá hodina a učitel začal s výkladem, ale poté hned zjistil, že si zapomněl s sebou vzít mapu. Podíval se na třídu s úmyslem vybrat někoho, aby pro ni došel. Všichni se najednou tvářili, jako že nic. Kromě Ely, která se stále dívala stejným směrem.
" Máme vítěze!" zvolal učitel nadšeně a ukázal,
" Elo, doběhni prosím pro ni do mého kabinetu."
Ela se mlčky zvedla a odešla ze třídy. Když šla po chodbě a zrovna se chystala, že půjde po schodech dolů, do ní vrazil velkou rychlostí nějaký kluk. " A sorry, moje chyba." řekl hned po nárazu. Ela se ze země podívala směrem nahoru a uviděla Daniela, toho druhého nového kluka s černými vlasy.

Zmatek v hlavě...

4. srpna 2009 v 21:02 | Diggy |  diggy
Čusky

Mám v hlavě pár důležitých otázek, na které potřebuji odpověď. Odpověď, kterou mi doufám zodpovíte vy!

1. Mám dál pokračovat s příběhěm.: Pubertální deník aneb nesmyslné myšlenky :.
Moc lidí to nečte (alespoň já si to myslim) a tak se nechci zbytečně snažit a navíc už mě ten příběh ani moc nebaví psát. Psát ve stylu deníku asi nebude můj žánr.


Spoléhám na vás, že mi je napíšete do komentářů. Ráda bych znala váš názor....:) děkuju



35.strana (6.kapitola)

4. srpna 2009 v 9:30 | May |  oheň a voda

Zkus tohle trumfnout

Dnes je den D: začíná festival. Bude trvat celý víkend a je rozdělen na dvě části. První den zábava a druhý den dlouho očekávaný Fénixův souboj.
Emily byla na nohou už v šest, aby se stihla zkrášlit. April se probudila o hodinu později. Oblékla se a vzala si do ruky knihu, která byla napsaná přímo o tomhle festivalu. Tam se dočetla o zajímavých informacích a jedna se jí obzvlášť líbila. Byla o zakladateli téhle školy, který stejně jako ona ovládal oheň. " Proto zřejmě ten Fénix." mumlala si pro sebe April.

Em@il (3)

3. srpna 2009 v 7:15 | May |  Em@il
-----Po škole Ela šla do knihovny vrátit knížky. Postavila se před pult, vytáhla je ze školní tašky a všechny je položila do jednoho z prázdných košíků, kam se vracely. Potom si šla vybrat další, které si přečte.

-----Zamířila do oddělení románů, kde už nějaké období nebyla, protože poslední dobou četla hodně knih s dobrodružnou tématikou. Ale po setkání s tím klukem Michaelem najednou dostala chuť si přečíst nějaké romány. Začala se natahovat pro jeden z nich, ale byl příliš vysoko. Náhle se tam objevila něčí ruka, která ji tu knihu vyndala. Ela se rychle otočila a před ní stál Michael.

Žánry

2. srpna 2009 v 16:53 žánry

Literárních žánrů je opravdu spousta, za celý ten čas, kdy člověk začal psát knihy se jich vymyslelo, jak už jsem řekla fakt spousta. Kdybych vzala v úvahu všechny a také je spočítala, dělalo by to okolo 130 žánrů. Celkem k neuvěření, ale je to tak.
Takže ty nejznámější z nich zde najdete vypsané. (podle abecedy)